„Kreml blafuje,“ má jasno analytik o ruském Zirkonu. Není hypersonický, Putin jenom chce, aby se NATO bálo

Dne 17. června 2026 publikoval vojenský analytik Fabian Hinz na svém newsletteru LUFTLAGE rozsáhlý rozbor s názvem „Not Quite a Diamond“. Závěr je jednoznačný: Zirkon nemá k učebnicové hypersonické střele s plochou dráhou letu tak blízko, jak tvrdí Moskva. Chybí mu přesvědčivé znaky proudového pohonu na principu scramjetu, trosky zkoumané v Kyjevě odpovídají spíše pevnopalinovému raketovému motoru a letový profil vykazuje balistické prvky. Hinz přirovnává Zirkon operační logikou k systému Iskander-M, tedy ke kvazibalistické střele, která sice létá extrémně rychle, ale technologicky patří do jiné kategorie, než jakou Kreml prodává světu. A právě v tom spočívá blaf.

Co vlastně znamená „není hypersonický“

Rychlost nad Mach 5 (přibližně 6 174 km/h) sama o sobě z rakety hypersonickou zbraň v užším smyslu nedělá. Americký vládní úřad GAO rozlišuje dva typy: klouzavé hlavice (HGV), které po vypuštění nosičem kloužou atmosférou, a hypersonické řízené střely (HCM), poháněné za letu scramjetem, tedy motorem, který nasává a stlačuje vzduch při hypersonických rychlostech. Kreml Zirkon prezentoval právě jako HCM. Vladimir Putin v únoru 2019 veřejně deklaroval rychlost až Mach 9 (přibližně 11 113 km/h) a dolet přes tisíc kilometrů.

Hinz ale ukazuje, že na dostupných záběrech a troskách nevidí zřetelný vzduchový vstup, který by scramjet vyžadoval. Indicie naopak směřují k tuhému palivu a raketovému pohonu druhého stupně. Kyjevský vědeckovýzkumný ústav soudních expertiz prezentoval trosky, které podle Hinze vypadají jako součásti pevnopalivového raketového motoru. Ukrajinské vzdušné síly samy na jaře 2026 zařadily Zirkon mezi střely přilétající po balistické trajektorii. Tohle není jazyk, kterým se popisuje scramjetová řízená střela.

Proč Kreml nafukuje bublinu

Důvody jsou strategické i psychologické. Obraz „zázračné“ hypersonické střely posiluje ruské odstrašení, nutí NATO investovat do dražší a komplexnější protiraketové obrany a udržuje narativ, že Moskva v hypersonickém závodě předběhla Washington. Hinz výslovně píše, že ruské utajování a záměrná nejasnost kolem systému pomáhají živit dojem technologického náskoku.

Přitom ani další ruské „hypersonické“ systémy neobstojí v přísné definici. Ch-47M2 Kinžal, letecky odpalovaná střela vycházející z platformy Iskanderu, je podle analytiků z RUSI i CSIS spíše aerobalistickým systémem než revolučně novou kategorií zbraně. Pro srovnání: čínský DF-17 s doletem 1 800–2 500 km a klouzavou hlavicí schopnou manévrovat při rychlostech Mach 5–10 je v otevřených zdrojích veden jako skutečný operační HGV. Americký Dark Eagle, oficiálně pojmenovaný v dubnu 2025, spadá do kategorie LRHW. Zirkon se vedle nich jeví jako systém, který dosahuje impozantní rychlosti, ale technologicky stojí o generaci jinde.

Nebezpečný i bez scramjetu

Tady je klíčový bod, který by neměl zapadnout: přehodnocení Zirkonu z hypersonické střely na kvazibalistický systém neznamená, že je neškodný. Právě naopak. Hinz sám upozorňuje, že i méně exotická manévrující kvazibalistická střela s raketovým pohonem představuje pro protivzdušnou obranu mimořádně těžký cíl.

Čísla to potvrzují. Podle ukrajinských dat, s nimiž Hinz pracuje, dosahuje úspěšnost sestřelování Zirkonů zhruba 41 %. To zní obstojně, dokud si člověk neuvědomí, že většina střel tedy pronikla k cíli. Při masivním útoku z 1. na 2. června 2026 Ukrajina hlásila osm odpálených Zirkonů a nulový záchyt. Pro kontext: u Iskanderů a Kinžalů RUSI upozorňuje, že v naprosté většině zaznamenaných útoků Ukrajina neinterceptovala žádnou střelu. Kvazibalistické cíle jsou prostě extrémně obtížné.

Cena jednoho Zirkonu se podle Ukrajinské Pravdy s odkazem na ruské dokumenty pohybuje kolem 5,6 milionu dolarů, tedy zhruba 133 milionů korun. Při 46 použitých kusech do poloviny června 2026 Rusko „odpálilo“ přibližně 6,1 miliardy korun. Salva osmi střel stojí přes miliardu. Nejde o zbraň na každodenní rutinní ostřelování, jde o nástroj pro vysoce prioritní údery s psychologickým i destruktivním efektem.

Zásoby rostou, platforma se rozšiřuje

Ukrajinská vojenská rozvědka GUR na konci dubna 2024 odhadovala ruské zásoby Zirkonů na přibližně 40 kusů s výrobní kapacitou do deseti střel měsíčně. O dva roky později, v dubnu 2026, se v ukrajinském mediálním prostoru s odkazem na GUR objevuje číslo 230 kusů. Nárůst o 190 střel za zhruba 24 měsíců odpovídá čistému přírůstku asi osmi kusů měsíčně, aritmeticky slučitelné s deklarovanou výrobní kapacitou při relativně nízké spotřebě v prvních letech.

Zirkon přitom dávno přerostl svůj původní námořní rámec. Střela vznikla v NPO Mašinostrojenija jako protilodní a pozemním cílům přizpůsobený systém pro fregaty třídy Admiral Gorškov a ponorky třídy Jasěň-M. Jenže Rusko ji adaptovalo i pro upravené pozemní odpalovače Bastion-M. 24. března 2026 GUR oznámila zničení jednoho odpalovače Bastion-M a dvou raket Zirkon na Krymu, přímý důkaz, že pozemní nasazení není teorie, ale budovaná kapacita.

Co to znamená pro NATO a Česko

Aliance na ruské raketové hrozby reaguje dlouhodobě a systémově, nikoli izolovaně na jeden typ střely. V roce 2024 NATO deklarovalo rozšířenou operační schopnost v oblasti protiraketové obrany, v březnu 2026 zvýšilo alianční postoj BMD. Oficiální politika integrované vzdušné a raketové obrany z února 2025 počítá s plným spektrem hrozeb: balistickými, řízených střelami s plochou dráhou letu i hypersonickými.

Proti kvazibalistickým cílům typu Zirkon dávají smysl systémy jako americký Patriot PAC-3 MSE, určený k ničení taktických balistických střel přímým zásahem, nebo evropský SAMP/T NG od MBDA. Česká republika zavádí izraelský SPYDER, který je ale krátkodosahovou vrstvou ochrany bodových cílů, nikoli protibalistickým štítem. Proti Zirkonu by Česko spoléhalo na spojenecké systémy vyšší vrstvy.

Přehodnocení Zirkonu z „hypersonické superstřely“ na kvazibalistický systém nemění naléhavost hrozby. Mění jen její adresu: méně fascinace futuristickou nálepkou, více pozornosti reálné kombinaci rychlosti, manévrování a krátkého varovného času. Kreml blafoval o technologii. O nebezpečí nikoli.