Rozměry sovětských ponorek Typhoon musely být přizpůsobeny obrovským střelám RSM-52. Ponorka o obdobné velikosti již s největší pravděpodobností nebude nikdy sestrojena.
Pokud patříte mezi filmové fanoušky, jistě jste si nenechali ujít film Hon na Rudý říjen, v němž figurovaly obrovské, přitom až děsivě tiché, ruské ponorky třídy Typhoon. Od doby, kdy tyto ponorky aktivně sloužily v ruské, dříve samozřejmě v sovětské, flotile už sice uplynulo pár desetiletí, přesto se však tito giganti z období studené války stále řadí k největším a nejobávanějším ponorkám, jaké kdy byly sestrojeny.
Ponorky ohromí především svou velikostí
V 70. letech 20. století spustil Sovětský svaz nový program na vývoj jaderných zbraní, jenž dostal kódové označení „Typhoon”. Cílem programu bylo vyvinout novou nukleární ponorku, která by byla schopna nést jaderné střely. Ponorky třídy Typhoon o výtlaku 23 200 tun dosahovaly délky téměř 183 metrů a byly širší než průměrné rodinné domy.
Ačkoli je většina ponorek z hlediska vybavení poměrně strohá a posádka se na svých cestách obvykle netěší přílišnému komfortu, obrovské rozměry Typhoonů umožnily sovětským konstruktérům a inženýrům vměstnat do ponorek i dosti neobvyklé vybavení, jako je například solárium, sauna, či dokonce menší plavecký bazén.
První ponorka třídy Typhoon, TK-208 Dmitrij Donskoj, vstoupila do služby v roce 1981. Co se arzenálu týče, ponorky mohly nést až 20 balistických raket RSM-52. Rusko sestrojilo ponorek celkem pět, dnes již však setrvává ve službě pouze ta první, tedy Dmitrij Donskoj. Ponorka sloužila v období studené války, přičemž po jejím konci byla nadále využívána, především jako testovací loď pro novou generaci ruských podmořských ponorkových technologií a balistických střel. Důležitou roli sehrála například při testování balistické rakety Bulava.
I přesto, že je ponorka ve službě již nějaký ten pátek, stále nahání hrůzu, a to nejen díky své ohromné velikosti, nýbrž také díky celkovému technickému provedení. Jak napověděl film Hon na Rudý říjen, ponorka je podle všeho velice tichá a i přes svou velikost dokáže proklouznout zcela nepozorovaně téměř kamkoliv.
Samozřejmě je třeba brát ohled na to, že ve filmu disponovala ponorka magnetohydrodynamickým pohonem, zatímco ve skutečnosti má ve výbavě dvě parní turbíny s generátory a dva jaderné reaktory. Reálné schopnosti ponorky se tak budou od těch filmových značně lišit.
Jak byste srovnaly vlastnosti ponorek Typhoon a novějších ruských ponorek třídy Borej?