Rusko disponuje neuvěřitelně rychlým torpédem Škval. Ve vodě se pohybuje ve speciální kavitační bublině

Pokud by se v nějakém konfliktu střetlo něčí námořnictvo s ruskými ponorkami, existuje zbraň, jež by mohla Rusku poskytnou nepopiratelnou výhodu. Jde o torpédo, které se po svém odpálení dokáže pohybovat několikanásobně rychleji než běžně používané zbraně tohoto druhu. Zacílené plavidlo by mělo mnohem méně času na to se pokusit vyhnout nebo ho zkusit zmást. Touto zbraní je systém VA-111 Škval s torpédem M-5.

Sovětské námořnictvo bylo horší

V době studené války Spojené státy a Sovětský svaz vzájemně soupeřily i na moři. Sověti ale za Američany zaostávali a snažili se tento handicap dohonit výstavbou ponorek. Ale i ty byly horší kvality než americká plavidla či ponorky jejich spojenců. Ruské se vyznačovaly především velkou zvukovou stopou při rychlejší plavbě, značnou hlučností pohonného zařízení, včetně atomových reaktorů i ostatních vnitřních systémů, které byly velmi nedůsledně odhlučněny.

Mnohé ruské ponorky starších konstrukcí dokonce umožňovaly vycvičeným operátorům je snadno přesně identifikovat podle jejich individuální hlukové stopy. Demaskující účinek hluku pochopitelně v případě potřeby umožňoval ponorky snadněji napadnout a potopit. Tuto nevýhodu mohlo odstranit jen zlepšení parametrů ponorek, případně nějaké nové zbraně.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Sověti se pokoušeli o obojí, ale dařilo se jim spíše ve vyvíjení speciálních zbraní. Zaměřili se proto již od 60. let na snahu zkonstruovat torpédo, které by bylo extrémně rychlé. To není jednoduché, protože kvůli tření a odporu vody nelze vysokých rychlostí pod hladinou snadno dosahovat. Například běžné americké torpédo Mark 46 dosahuje po odpálení rychlosti kolem 40 uzlů, tedy 75 km/h.

Tento problém se ruští konstruktéři Merkulov (do roku 1967), Serov (do roku 1979) a Je. D. Rakov pokusili vyřešit pomocí principu superkavitace. To v podstatě znamená, že se kolem předmětu pohybujícím se vysokou rychlostí vytvoří pod vodou jakási plynná bublina. Pak se svým povrchem vody vůbec nebo jen minimálně dotýká. Tím odpadají problémy s odporem vody. Ale dosáhnout takového stavu není jednoduché a navíc to s sebou přináší i další technologické problémy.

Škval se odpaluje z běžného torpédometu

Podle dostupných informací měli Sověti funkční torpédo v první verzi M-4 již v roce 1964. V květnu 1966 došlo na první zkušební vypuštění pod vodou z ponorky S-65 v Černém moři ve Fedosii. V roce 1972 nahradilo ve zkouškách verzi M-4 nové torpédo M-5. Zkušebních odpálení proběhlo do května 1976 údajně 43. Státní zkoušky proběhly v listopadu a prosinci 1976, přičemž odpaly pod vodou byly provedeny z ponorky projektu 613RV.

V roce 1977 byl systém VA-111 Škval s torpédem M-5 přijat do výzbroje sovětského námořnictva. Přes ohromující rychlost však bylo se systémem mnoho problémů. Byl pod vodou velice hlučný, dosah byl relativně malý a hlavně jej nešlo po odpalu vůbec navádět. Procházel ale průběžnou modernizací, od verze Škval-M po dnešní Škval-M2.

Vylepšené torpédo M-5 poslední verze celého systému dostalo samonaváděcí hlavici, hmotnost bojové náplně vzrostla až na 370 kg s možností nesení atomové nálože, má prodloužený dosah a možnost manévrovat během své cesty k cíli. Jeho oficiální uvedení do služby bylo oznámeno až v roce 1990. Jde o 8,2 metru dlouhé a 2,7 tuny vážící torpédo, které se vystřeluje z běžného torpédometu ráže 533 milimetrů. Dosahuje rychlosti 200 uzlů, tedy 370 kilometrů v hodině. Dosah má mít až 15 kilometrů.

iZdroj fotografie: Uživatel One half 3544 / Public Domain

Torpédo má dnes téměř bez výjimek současné hlavice konvenční. Mají nejčastěji hmotnost 210 kilogramů. Rychlost zajišťuje tryskový dvoustupňový reaktivní pohon a druhý stupeň je poháněn hydrogenními kovy, které využívají mořskou vodu ke spuštění reakce. Superkavitaci zajišťuje specifický tvar torpéda a především plyn, jenž je z jeho špičky vypouštěn speciálním generátorem a vytváří okolo plujícího torpéda vzduchovou bublinu. První torpéda měla jen inerciální navádění, modernější mají i nějaký druh navádění koncového.

Rusko údajně pracuje na torpédu, které by mohlo dosahovat rychlosti až 300 uzlů (555 km/h). Samotné Škvaly se nevyrábí na území Ruska, ale v Kyrgyzstánu v závodě Dastan, podle jiných údajů v závodě Hydromaš ve městě Almaty. Rusko zemi mělo nabídnout, že se stane většinovým vlastníkem za odpis dluhu. S torpédem je spojena i špionážní aféra. Ruské úřady měly v roce 2000 zatknout údajného amerického agenta Edmonda Popa, který se prý pokoušel získat o zbrani informace. Protože měl rakovinu, prezident Vladimir Putin jej nakonec omilostnil.

Jak nebezpečné a jak funkční bude podle Vás torpédo Škval?

Zdroj: Military-history