Admirál Nachimov je dnes po letadlových lodích největším válečným plavidlem světa. Modernizace z něj udělá nebezpečného protivníka, ale stejně tak ani nemusí vystřelit.
Sovětské těžké raketové křižníky třídy Kirov (Projekt 1144 Orlan) mají řadu superlativů. Jedná se o největší vojenská plavidla, tedy hned po letadlových lodích, která dnes brázdí moře, a jejich výzbroj je bezprecedentní, tvoří ji totiž 478 raket různého druhu. Na druhou stranu je provoz dvou zbývajících lodí této třídy opravdu nákladný a provází ho řada problémů. I proto prochází plavidlo Admiral Nachimov rozsáhlou modernizací.
4 popravčí amerického námořnictva
Původním úkolem plavidel třídy Kirov byl boj s letadlovými loděmi amerického námořnictva a jejich doprovodnými plavidly, stejně jako doprovod velkých sovětských letadlových lodí. Ty ovšem nebyly nikdy postaveny. První loď třídy Kirov byla spuštěna roku 1980, a po ní následovaly Frunze (1984), Kalinin (Pavel Nachimov, 1988) a Andropov (Petr Veliký, 1998). Poslední jednotka Admiral Flota Sovetskogo Soyuza Kuzněcov byla zrušena ještě před zahájením stavby.
Svět byl tehdy v šoku, sovětští obři byli srovnatelní pouze s bitevními americkými loděmi třídy Iowa a japonskými Jamato. Na délku má Admirál Nachimov 252 metrů, široký je 28,5 m a dosahuje výšky 59 m. Maximální výtlak činí 28 000 tun, loď je přitom poháněna 2 nukleárními reaktory s výkonem 140 000 koní (tj. téměř 103 000 kW), a pro případ nouze je vybavena i dvěma vysokotlakými kotli. Její maximální rychlost je 32 uzlů a se spuštěnými reaktory má neomezený dosah. Pouze s turbínami pak loď zvládne 1 000 námořních mil (2 000 km).
Posádku lodě tvoří 727 mužů, kteří si mohou ve volných chvílích užívat dokonce bazénu a sauny, přičemž má Admirál Nachimov zásobu potravin na 60 operačních dní. Provoz lodí třídy Kirov byl ale velmi náročný. Obrovské problémy způsoboval složitý pohon a velké množství bojových systémů náročných na údržbu, které se konstruktérům podařilo do lodi nacpat. První dvě plavidla byla proto dána do rezervy již roku 1990, a později došlo k jejich sešrotování.
Admirál Nachimov je obr s otazníky
Již zmíněný Admirál Nachimov byl odstaven roku 1999, a dle předpokladů měl rovněž skončit ve starém železe. V roce 2013 byla však zahájená jeho nákladná rekonstrukce v loděnicích Sevmaš v Severodvinsku, která má skončit letos na podzim – plavidlo dostane kupříkladu moderní radiolokační, sonarové a senzorové systémy. Z původní výzbroje zůstane jen dělová věž se dvěma kanóny ráže 130 mm, a jádrem výzbroje bude 176 raketových sil.
Celkem 80 z nich přitom ponese hypersonické střely Kinžál a Zircon, případně protilodní střely Kalibr a Onyx. Protiletadlovou obranu bude tvořit 90 raket S-300, které doplní systémy krátkého a středního dosahu Fort-M a Pancir-M. Na palubě budou i protiponorkové systémy Package-NK a Otvet. Celkem se má jednat o 478 střel různého druhu. Admirál Nachimov bude mít na palubě rovněž 3 vrtulníky Kamov Ka-27. Po dokončení této modernizace by pak měl projít „omlazující kůrou“ i Petr Veliký, který dosud slouží v Severní flotile.
I mezi ruskými odborníky jsou však kolem rekonstrukce a provozu obou lodí velké otazníky. Pro údery proti námořním svazům nepřítele je nutná nenápadnost, které lze s Nachimovem dosáhnout jen těžko. Obrovská loď se může stát nejen obětí letectva, ale i ponorek, a nově také dronů. Pro takové operace jsou tedy dnes daleko vhodnější mnohonásobně levnější a nenápadnější ponorky. Z plavidla Admirál Nachimov se tak může nakonec stát pro ruské námořnictvo přítěž, ačkoliv jeho zbraňové systémy nelze podceňovat.