Rusové postavili jednu z nejhorších letadlových lodí na světě. Je tak neschopná a špatná, že ani nemůže sama vyplout na moře

Když v listopadu 2016 zamířila letadlová loď Admiral Kuzněcov ke syrskému pobřeží, měla světu ukázat, že Rusko je námořní velmoc schopná projektovat sílu daleko od svých břehů. Místo toho předvedla něco jiného. Během několika týdnů se při přistávacích manévrech zřítily do Středomoří dvě palubní stíhačky, nejdřív MiG-29K, pak Su-33 po prasknutí záchytného lana. Z celkových 420 vzletů, které palubní letectvo během kampaně uskutečnilo, startovalo podle analýzy RAND Corporation jen 35 % přímo z paluby. Zbytek letěl z pozemní základny Hmímím. Plovoucí letiště, které potřebuje pevninské letiště, to je Admiral Kuzněcov v kostce.

Sovětský kompromis, který nikdy nefungoval pořádně

Kýl lodi byl položen 1. 9. 1982 v loděnicích v Nikolajevu (dnes ukrajinský Mykolajiv). Spuštěna na vodu byla v prosinci 1985 a do Severního loďstva vstoupila 20. 1. 1991, ještě pod sovětskou vlajkou. Po rozpadu SSSR ji Rusko fakticky převzalo; v listopadu 1991 byla z Krymu urychleně odpluta do Murmansku, aby se vyhnula ukrajinským nárokům.

Už od návrhu šlo o podivný hybrid. Sovětský koncept „těžkého letadlového křižníku“ míchal roli nosiče palubních letadel s raketovým křižníkem. Výsledek nedělal ani jedno pořádně. Místo katapultů, které americké nosiče používají k vystřelování těžce vyzbrojených strojů, dostal Kuzněcov ski-jump, zahnutou rampu na přídi. Ta omezuje vzletovou hmotnost letadel, a tím i množství paliva a výzbroje, které mohou nést. Pohon zajišťují čtyři parní turbíny spalující mazut, což z lodi dělá jednu z posledních velkých válečných lodí na světě závislých na fosilním palivu místo jaderného reaktoru. Kotle mají dlouhou historii poruch. Charakteristický sloup černého dýmu za Kuzněcovem se stal nechtěným symbolem celého projektu.

Osm let mimo službu, a počítání pokračuje

Po návratu ze Sýrie v roce 2017 zamířil Kuzněcov do opravy, ze které se dodnes nevrátil. Série katastrof proměnila plánovanou modernizaci v noční můru:

• Říjen 2018: Plovoucí suchý dok PD-50, jediný v Rusku dostatečně velký pro loď tohoto typu, se během oprav potopil. Padající jeřáb prorazil palubu nosiče.
• Prosinec 2019: Na palubě vypukl rozsáhlý požár při svařovacích pracích. Dva lidé zahynuli, desítky byly zraněny.
• Léto 2024: Státní agentura TASS ještě tvrdila, že opravy pokračují „v normálním režimu“.
• 11. 7. 2025: Izvestia oznámila, že opravy a modernizace byly pozastaveny. Podle reportáže se rozhoduje o dalším osudu lodi, včetně možnosti sešrotování.

Problém přitom není jen v jedné smolné lodi. Jak upozorňuje analýza USNI Proceedings, Rusko po SSSR zdědilo opotřebenou námořní infrastrukturu, nedostatek dostatečně velkých suchých doků, zadluženou státní loďařskou korporaci USC a dodavatelský řetězec plný mezer. Kuzněcov je nejviditelnějším příznakem systémového problému.

Ford a Liaoning: jak vypadá funkční nosič

Kontrast s konkurencí je drtivý. Americká třída Gerald R. Ford disponuje jaderným pohonem, čtyřmi elektromagnetickými katapulty a kapacitou přes 65 letounů. Během fiskálního roku 2024 zvládla USS Gerald R. Ford při 262denním nasazení 8 725 katapultových startů a přistání. Ano, i Ford má technické potíže, systémy EMALS a AAG zůstávají podle Kongresové výzkumné služby hlavním rizikem. Ale je to loď, která pluje a bojuje. Kuzněcov je loď, která se snaží opustit doky.

Ještě výmluvnější je případ čínského Liaoningu. Vznikl na trupu nedostavěného sovětského nosiče Varjag, sesterské lodi Kuzněcova. Stejný základ, stejný ski-jump, podobné limity pohonu. Jenže Čína z něj po rozsáhlé modernizaci udělala funkční výcvikovou platformu integrovanou do rostoucí flotily. Dnes provozuje tři nosiče a staví další. Rozdíl není v kvalitě jednoho trupu. Je v průmyslové základně, čínské loděnice podle CSIS dramaticky expandují, zatímco ruské stagnují.

Symbol, který Rusko nedokáže ani opravit, ani opustit

Proč Moskva loď prostě nevyřadí? RAND to vysvětluje dvěma slovy: prestiž a know-how. Kuzněcov je poslední ruská platforma, na které se dá udržovat palubní letectvo při životě. Bez něj zmizí piloti, technici, servisní linky, a s nimi i teoretická schopnost někdy v budoucnu provozovat nový nosič. Část ruských námořních stratégů navíc stále argumentuje, že flotila potřebuje „plovoucí letiště“ pro dálkové plavby.

Proti nim stojí rostoucí tábor, který vidí v nekonečném refitu vyhazování peněz do morálně i fyzicky zastaralé zbraně. V létě 2025 tento tábor zjevně získal navrch, pozastavení oprav naznačuje, že i v Moskvě dochází trpělivost.

Pro evropskou bezpečnost je důležitý širší obraz. Nefunkční nosič neznamená nefunkční námořnictvo. Chatham House upozorňuje, že ruská flotila zůstává nebezpečná skrze jaderné ponorky, přesně naváděné střely dlouhého dosahu a globální přítomnost, a NATO ve svém strategickém konceptu z roku 2022 označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ bez ohledu na stav jedné lodi.

Kuzněcov není jen technické fiasko. Je důkazem, že Rusko umí mluvit o velmocenském námořnictvu mnohem lépe, než ho udržovat v chodu. A kouřový sloup za jeho komínem, pokud ještě někdy vypluje, to bude připomínat dál.