Nejdříve se jí roztrhl trup, teď už brázdí moře. Severní Korea spustila silný torpédoborec s 74 raketovými šachtami

Severokorejské námořnictvo 23. června 2026 formálně zařadilo do služby torpédoborec Choe Hjon, loď, jejíž sesterská jednotka se při spouštění na vodu zkroutila a zůstala ležet na boku.

Severokorejský torpédoborec i Zdroj fotografie: KCNA
                   

Program nových severokorejských torpédoborců si za poslední rok prošel spektakulárním ponížením i překvapivě rychlou rehabilitací. Když v květnu 2025 sesterská loď třídy Choe Hjon, později pojmenovaná Kang Kon, při bočním spuštění v přístavu Čchondžin předčasně ztratila záďovou oporu a její trup se deformoval natolik, že plavidlo skončilo na boku, svět to vnímal jako důkaz severokorejské nekompetence. Kim Čong-un označil nehodu za „trestný čin“ způsobený absolutní lehkomyslností a nechal zadržet několik odpovědných osob včetně stranického funkcionáře. O třináct měsíců později ale první loď třídy, samotný Choe Hjon, slavnostně převzalo Západní loďstvo v přístavu Nampo. A s ním i 74 vertikálních odpalovacích šachet, které z lodi dělají na její velikost jednu z nejhustěji vyzbrojených hladinových platforem na světě.

Od kolapsu k přehlídce: co se vlastně stalo s trupem

Klíčové je rozlišit dvě lodě. Choe Hjon byla na vodu spuštěna 25. dubna 2025 v loděnici Nampo na západním pobřeží. Podle severokorejských státních médií, která citovala agentura Reuters, stavba zabrala zhruba 400 dní. Tato loď žádnou havárii neutrpěla. Problém nastal o necelý měsíc později na opačné straně poloostrova. Dne 21. května 2025 se v Čchondžinu při bočním spouštění sesterské jednotky předčasně uvolnil transportní kolébkový mechanismus na zádi, příď nevyjela ze skluzu a trup se pod vlastní vahou zkroutil. Analytici z 38 North uvádějí, že KLDR dokázala poškozenou loď dostat zpět na hladinu za pouhých 15 dní, tempo, které svědčí o masivní mobilizaci lidí a prostředků pod politickým tlakem. Rozsah poškození nicméně zůstává částečně nejasný, protože na satelitních snímcích zakrývaly části trupu plachty.

Kim na havárii reagoval ostře. Podle AP nechal zadržet čtyři osoby včetně viceředitele stranického oddělení muničního průmyslu a manažerů loděnice, další byli předvoláni k výslechu. Nehoda se tak stala nejen technickým, ale i politickým skandálem.

74 šachet na 5 000 tun: čísla, která zaujmou i znepokojí

Samotný Choe Hjon mezitím pokračoval ve zkouškách. V březnu 2026 loď podle 38 North odpálila střely typu Hwasal s odhadovaným dosahem 1 500 až 2 000 kilometrů. Následovaly další mořské testy a 23. června 2026 přišlo formální zařazení do služby u Západního loďstva, jak potvrdil USNI News.

Parametry lodi na papíře vypadají impozantně:

  • Výtlak: přibližně 5 000 tun
  • Délka: zhruba 142–144 metrů
  • Vertikální odpalovací šachty (VLS): 74 (44 na přídi, 30 na zádi)
  • Hlavní kanon: 127mm námořní dělo
  • Blízká protivzdušná obrana: systém vizuálně podobný ruskému Pancir-ME (raketová zóna zásahu do 20 km, výška do 15 km, schopnost současně vést palbu na 4 cíle) a další kanonový CIWS
  • Typy střel: kombinace protiletadlových, protilodních, protiponorkových, střel s plochou dráhou letu a potenciálně balistických zbraní (včetně KN-23/Hwasong-11S a Hwasal)

Právě poměr 74 šachet na 5 000 tun výtlaku je to, co analytiky zarazilo nejvíc. Vychází to na přibližně 14,8 buňky na každých 1 000 tun, hodnota vyšší než u kteréhokoli srovnatelného západního, japonského nebo čínského torpédoborce.

Jak si Choe Hjon stojí vedle světové konkurence

Čísla sama o sobě ale nevypovídají o skutečné bojové hodnotě. Porovnání s klíčovými torpédoborci regionu ukazuje, kde severokorejská loď vyniká a kde zůstává daleko pozadu.

ParametrChoe Hjon (KLDR)Arleigh Burke (USA)Maya (Japonsko)Jeongjo-daewang (J. Korea)Type 055 (Čína)
Výtlak~5 000 t8 300–9 700 t8 200 t8 200 t12 000+ t
Délka~142–144 m~155 m170 m170 m~180 m
VLS buňky7496 (Mk 41)9696+112
VLS na 1 000 t~14,8~10–11,6~11,7~11,7~9,3
Bojový systémneznámý / neověřenýAegisAegis + SPY-1D(V)Aegis nejnovější gen.AESA Type 346B
Rychlostnezveřejněna30+ uzlů~30 uzlů30 uzlů30 uzlů

Zajímavé je i srovnání s ruskou fregatou projektu 22350 (třída Admirál Gorškov), která má podobný výtlak kolem 5 000 tun a délku 135 metrů, ale nese střely Kalibr a Oniks v kombinaci s protivzdušným systémem Poliment-Redut. Jde o zralejší víceúčelovou platformu s prokázanými schopnostmi, a přesto se jedná „jen“ o fregatu, nikoli torpédoborec.

Choe Hjon tedy na svou tonáž nese více raket než kdokoli jiný. Jenže torpédoborec nedělá torpédoborcem jen počet šachet. Americký Burke disponuje systémem Aegis se schopností sledovat stovky cílů současně. Japonská Maya k tomu přidává kooperativní zapojení do sítě (CEC) a pokročilý tažený sonar MFTA. Jihokorejský Jeongjo-daewang plánuje integraci střel SM-3 a SM-6 pro protibalistickou obranu. U Choe Hjonu neznáme ani přesný typ radaru, ani úroveň integrace velení a řízení palby, ani reálnou schopnost protivzdušné obrany proti moderním protilodním střelám. Vizuálně identifikovaný radar připomíná konstrukci s aktivním elektronicky řízeným polem (AESA), ale jeho parametry a původ zůstávají nezávisle nepotvrzené.

Raketový nosič, nebo skutečný torpédoborec?

Podle nás je Choe Hjon především mobilní raketová platforma, loď navržená tak, aby z moře odpálila co nejvíce střel, než ji protivník najde a zničí. Střely Hwasal s dosahem 1 500 až 2 000 kilometrů by při operaci v Žlutém moři dokázaly ohrozit celou Jižní Koreu i část japonského území. To není zanedbatelné. Ale koncepčně je to jiná filozofie než u západních torpédoborců, které staví na víceúčelovosti: protiletadlové obraně svazu, protiraketovém štítu, protiponorkovém boji a úderu současně.

Spekulace o ruské technologické pomoci přitom nejsou bezdůvodné. AP i další zdroje upozorňují na vizuální podobnost některých systémů s ruskými vzory a na prohlubující se vojenské vazby mezi Pchjongjangem a Moskvou. Konkrétní transfer technologií ale veřejně doložen není; severokorejská strana trvá na tom, že loď je dílem „vlastní síly a technologie“.

Ambice nekončí jednou lodí

Kim Čong-un při červnovém ceremoniálu naznačil, že Choe Hjon je teprve začátek. Severokorejská státní média citovala jeho plán stavět dvě hladinové bojové lodě ročně a v budoucnu přejít ke stavbě 10 000tunových „strategických“ křižníků. Zároveň přiznal infrastrukturní limit: nová větší plavidla si vyžádají výstavbu velkých námořních základen a moderních přístavních měst. Problém tedy není jen postavit loď, ale zajistit zázemí pro její provoz.

Jedna 5 000tunová loď rovnováhu sil v regionu nepřevrací; proti součtu amerického, jihokorejského a japonského námořnictva je to kapka v moři. Ale mění kalkulaci. Protivník má nový cíl, který musí sledovat, a nový zdroj střel, který musí v případě krize prioritně vyřadit. Choe Hjon není ekvivalent Burke ani Maya. Je to ale první severokorejská loď, kterou okolní státy nemohou ignorovat.

Jakou lodí je podle vás severokorejský torpédoborec?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Stanislav Havel

Zobrazit další články