Velké a silné jako sám Sovětský svaz: bitevní lodě, které měly patřit k největším v dějinách lidstva. Realita a vize se ale nepotkaly

Osudy velkých ruských či sovětských bitevních lodí jsou strastiplné. Po porážce od Japonska se ruské námořnictvo pustilo do stavby moderních plavidel, ale komunistická revoluce znamenala, že většina z nich skončila ve šrotu. Teprve až v druhé polovině 30. let začalo mít vedení v Kremlu potřebu vyrovnat se dalším mocnostem a spustilo ambiciózní projekt výstavby obřích bitevních lodí třídy Sovětský svaz.

Velkolepé plány, ale jiná realita

Původní velkolepé plány byly až na 15 lodí, ale nakonec došlo k jejich redukci na 4 plavidla. Problémem byla nejen vysoká cena podobných lodí, ale především nedostatek zkušeností se stavbou tak velkých bitevníků. To později vedlo ještě k větší redukci, až nakonec byly položeny trupy jen tří lodí. Úkolem bylo je dokončit již v roce 1941, což bylo zcela nereálné. Stavbu nakonec přerušila německá invaze a lodě nikdy nebyly dokončeny.

Sovětské bitevní lodě měly být opravdovými kolosy a velikostí by je předčily jenom japonské bitevní lodě třídy Jamato a plánované americké bitevní lodě Montana, které ale nakonec nevznikly. Sovětská plavidla měla být přes 269 metrů dlouhá a jejich výtlak by činil více než 59 tisíc tun. Pohon měly zajišťovat tři převodované parní turbíny, které by lodím dávaly rychlost 28 uzlů. To bylo srovnatelné s podobnými plavidly, i když některá mohla plout i rychleji.

Hlavní výzbroj těchto lodí měla tvořit děla ráže 406 milimetrů umístěná ve třech trojhlavňových věžích s dostřelem 45 kilometrů. To je podobná výzbroj, jakou měly nejlepší americké bitevní lodě třídy Iowa. Ale nedostačovala by na devět děl ráže 457 milimetrů japonských kolosů Jamato. Dále zde mělo být 12 děl ráže 152 milimetrů, 12 ráže 100 milimetrů a protiletadlová obrana. Počítalo se i se 4 létajícími čluny KOR-2.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Pancíř nebyl ze správného materiálu

Obrovskou slabinou těchto plavidel by však bylo jejich pancéřování. Sovětský průmysl totiž nedokázal vyrobit cementovaný pancíř silnější než 230 milimetrů. Proto musely být nejsilnější pláty nahrazeny povrchově tvrzenými, které jsou daleko méně odolné. Takže například pancéřování trupu sice dosahovalo až síly 420 milimetrů a u věží 495 milimetrů, otázkou ale zůstává, jak by taková ochrana dokázala odolat nepřátelské palbě nebo torpédům.

Práce na lodích byly zastaveny v červenci 1941. Nejdéle trvala stavba lodi Sovětský svaz a byla zhotovena jen z 21 procent, ostatní dvě lodě byly pozadu. Nějaký materiál z lodí využili obránci Leningradu při obraně města. Trupy ale zůstaly zachované. Po druhé světové válce bylo jasné, že bitevní lodě jsou překonané a bylo by zbytečné na jejich dostavbu plýtvat zdroji. Proto nakonec dalo vedení Sovětského svazu příkaz k jejich sešrotování.