Video: spouštění více jak 100 metrů dlouhé vojenské lodě na vodu je skvělá, i když trochu krátká podívaná; křtu šampaňským neujde

Spouštění mnoha vojenských (a někdy i civilních) lodí na vodu je velká sláva a provází ji ceremoniál „křtu“, a sice rozbití šampaňského o její bok. Jde o zvyk ustálený v 19. století, dříve byla používána voda, víno nebo lidská krev. Jak ukazují záběry ze spouštění americké lodi USS Wichita, někdy s tím může být trochu problém. Přesto plavidlo nakonec na vodu sklouzlo, a ačkoliv se kolébalo do neuvěřitelných náklonů, vše dopadlo tak, jak mělo.

Houpání je při spuštění běžné

Na vodu jsou lodě většinou spouštěny dvěma způsoby. Velké lodě, například letadlové, sklouznou do vody svojí zádí, což příliš dramaticky nevypadá. V případě menších lodí ale často probíhá skluz bokem, což je docela zajímavá podívaná. Plavidlo se totiž začne výrazně naklánět ze strany na stranu tak moc, až to vypadá, že se převrhne. Ve skutečnosti je to ale zcela běžný proces, s nímž konstruktéři počítají. USS Wichita je mimochodem dlouhá 115,3 m a její výtlak je 3 500 tun; jen pro srovnání, velké americké letadlové lodě mají zhruba 100 tisíc tun.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Podrobnější pohled na záběry ukazuje, že spouštěná loď ještě není hotová; vidět je to například na absenci zbraní nebo antén. Lodě třídy Freedom, k nimž se Wichita řadí, mají běžně na přídi dělovou věž s dělem 57 milimetrů, a dostávají rovněž systém RIM-116 sloužící k obraně proti střelám nebo letounům, radary a další vybavení. Video tedy zachycuje spuštění pouze holého trupu, čímž je loď mnohem lehčí, než bude při následné plavně.

Wichita má po pár letech mířit do výslužby

Vybavování a odzkoušení plavidla, jakým je právě loď třídy Freedom, je velmi dlouhý proces. Ačkoliv byl trup na vodu spuštěn v roce 2016, do služby v námořnictvu se loď dostala až v roce 2019. A paradoxně možná už v roce 2023 zamíří do výslužby, potažmo zůstane v rezervě, což je na vojenské plavidlo opravdu jepičí život. Velení amerického námořnictva totiž zjistilo, že lodě z programu „Littoral combat ship“ (vedle třídy Freedom existuje ještě Independence) jsou velice problematické a nesplňují kladené požadavky.

Kupříkladu nemají příliš silnou výzbroj, i když by to možná u pobřežních lodí až tak vadit nemuselo. Na plavidlech se nicméně vyskytlo mnoho závad a problémů, třeba s motorem a převodovkou. A byly natolik závažné, že je není možné jednoduše opravit, až si armáda nakonec spočítala, že bude nejspíše efektivnější pořídit jiné lodě. Americké námořnictvo chce navíc v budoucnu spoléhat na torpédoborce, a do služby by se měly vrátit i levnější – ale mnohem výkonnější – fregaty. Po torpédoborci Zumwalt jde o další americký neúspěch.