Obrana pobřeží je důležitým úkolem států, které mají dlouhé mořské hranice. Svoji úlohu zde mají protilodní střely, ale proti malým lodím příliš účinné nejsou.
Moře tvoří zhruba polovinu švédských hranic, které se země pochopitelně snaží ochránit co nejlépe. Největším soupeřem této oblasti bylo sovětské, dnes ruské námořnictvo, jelikož rádo operovalo v blízkosti švédského pobřeží. Bylo zaznamenáno i několik narušení, z nichž byly ruské lodě nebo ponorky podezřelé, i když se často nic neprokázalo. Není proto divu, že ve Švédsku vznikly účinné zbraně, aby pobřeží chránily.
Země potřebovala velmi mobilní systém
Švédsko si uvědomilo, že nestačí mít jen velké protilodní střely, ale mělo by mít schopnost se vypořádat i s malými rychlými loděmi operujícími v blízkosti hranic. Při velmi členitém pobřeží s množstvím malých ostrovů to byla pro Švédsko životní nutnost. Vojáci potřebovali velmi účinné zbraně schopné efektivního odražení i menších vyloďovacích člunů, což švédské velení chápalo. Zároveň by tento pobřežní obranný systém měl být lehký, aby se dal snadno přemístit na ohrožené místo.
Nakonec vyvinulo zbraň s označením RBS-17 (Robot 17), zvanou též HSDS (HELLFIRE Shore Defence System). Již podle druhého názvu je jasné, že jde o upravenou verzi amerického raketového systému Hellfire neboli Heliborne laser, fire-and-forget missile. Ve Švédsku se ve společnosti Bofors rozhodli nevymýšlet vymyšlené, ale využít potenciál tohoto již vyzkoušeného a účinného systému.
Vyšli z verze americké původně podzvukové rakety AGM-114C Hellfire, která je primárně protitankovou raketou vzduch-země, a odpaluje se například z bitevních vrtulníků AH-64 Apache, AH-1 Cobra nebo různých dronů. Raketa je velmi přesná a dokáže zasahovat i rychle jedoucí vozidla. Švédští konstruktéři po analýze zbraně usoudili, že může být velmi snadno upravena a efektivně nasazena i proti rychlým lodím.
Hellfire je odpalován ze stojanu namísto vrtulníku
Švédové se rozhodli využít těch vlastností střely, které dovolovaly odpalování ze speciálního stojanu přímo z pozemních palebných stanovišť. Takový stojanový odpalovací systém může být umístěn i na velmi lehkých lodích. Jeho součástí je samozřejmě i upravená naváděcí laserová souprava, pomocí níž obsluha stanoviště se stojanem odpálenou střelu řídí.
Celý komplet lze velmi snadno složit a přemístit na jinou pozici, například v terénním automobilu. Pokud je k dispozici dostatečná zásoba raket, dokáže je obsluha odpalovacího zařízení opakovaně odpalovat. Raketa systému RBS 17 je dlouhá 163 cm a podle dostupných údajů má po odpálení letět rychlostí 1,3 Mach, tj. 450 m/s. Její hmotnost dosahuje 48 kg, z toho je 9 kilogramů bojová hlavice.
Prins Carl Philip framför en „Robot 17“ som används för att försvåra för motståndare att ta sig in med fartyg i skärgård eller hamnar.
Foto: Maja Hansson/Försvarsmakten
Zveřejnil(a) Kungahuset dne Pátek 30. srpna 2019
Odpalovací stojan váží jen 23 kg, externí laserový vyhledávač cílů a zaměřovač s ovládáním letící rakety váží bez kabeláže a baterie 12,79 kg. Dosah Robot 17 vychází ze schopností střely Hellfire. Uvádí se, že má maximální dolet až 8 kilometrů, i když ve skutečnosti to bude nejspíše o něco méně. Rakety jsou tedy určeny k ničení menších plavidel poblíž pobřeží, ale dokážou zasáhnout i rychle plující lodě.
Pro srovnání – klasické protilodní střely mívají dosah přes 150 kilometrů a hlavici těžkou 150 kilogramů a více. Střely RBS-17 mohou tak zaplnit mezeru a zaútočit na nepřítele z bezprostřední blízkosti, protože střely Harpoon a Neptun nemohou zasáhnout loď z bezprostřední blízkosti kvůli omezením „minimálního dosahu“.
Hrozba i pro výsadek Rusů
Švédsko nyní potvrdilo prohlášením ministra Hultqvista, že systém RBS-17 dodá v rámci své pomoci na Ukrajinu, která o něj přímo požádala. Je to poprvé od druhé světové války, resp. od Zimní války mezi Finskem a tehdejším SSSR, kdy Švédsko porušilo svoji oficiální doktrínu nedodávat žádné zbraně bojujícím stranám a státům.
Švédský Robot 17 by měl chránit černomořské pobřeží Ukrajiny před malými ruskými plavidly, které zde opakovaně operují. Hrozbou by byl i pro případný větší výsadek ruských vojsk a námořní pěchoty, i když podle odborníků je v současné době podobný výsadek v blízkosti Oděsy, o němž se v minulosti mluvilo, spíše nepravděpodobný.
Země má pro tento případ své vlastní velké protilodní střely Neptun a dostává také rakety americké výroby Harpoon. A hlavně má díky zpravodajským údajům od Američanů dokonalý přehled o stavu a místě pohybu potenciálních větších ruských výsadkových plavidel v Černém moři.
Jak moc obávat by se měly rychlé ruské lodě nové ukrajinské zbraně?