Čína dostala jasný vzkaz: USA oživily ponorkovou eskadru zrušenou před 14 lety a přesunuly ji

Dne 10. června 2026 proběhl na základně HMAS Stirling na Garden Islandu, zhruba šedesát kilometrů jižně od Perthu, ceremoniál, který na první pohled vypadal jako rutinní vojenská formalita. Vlajka s označením CSS-3 znovu zavlála nad operačním velitelstvím. Jenže nic rutinního na tom nebylo. Eskadra, která byla v únoru 2012 v Pearl Harboru rozpuštěna v rámci reorganizace pacifických ponorkových sil, se vrátila s úplně jinou misí. Tentokrát nemá pod sebou konkrétní čluny přidělené k havajskému přístavu. Má vybudovat trvalý alianční uzel pro jaderné útočné ponorky tří zemí, Spojených států, Velké Británie a Austrálie, přímo v srdci Indo-Pacifiku.

Co přesně se obnovilo a co se přesunulo

Důležité je rozlišit, co to znamená v praxi. Nepřiplula celá flotila ponorek. V první fázi se do HMAS Stirling přesouvá velitelská, logistická a podpůrná struktura CSS-3, která má od roku 2027 obsloužit takzvanou Submarine Rotational Force – West (SRF-West). Podle Australian Submarine Agency má přes Stirling rotovat jedna britská a až čtyři americké jaderné útočné ponorky třídy Virginia. Souběžně s reaktivací eskadry americké námořnictvo zřídilo i Naval Support Activity Stirling, servisní základnu pro rotující personál a jejich rodiny.

Původní CSS-3 v Pearl Harboru fungovala jinak. Pod její velení spadaly konkrétní útočné ponorky, které po zrušení eskadry v roce 2012 přešly k jiným squadronům (SUBRON 1, SUBRON 7) a jedna zamířila na Guam. Nová CSS-3 je koncipována jako předsunuté velitelské jádro, které má koordinovat rotace, údržbu a výcvik. Nejde tedy o přejmenování staré jednotky, ale o reálné obnovení struktury s radikálně odlišným posláním.

Proč právě HMAS Stirling, a proč teď

Výběr základny nebyl náhodný. HMAS Stirling je už dnes domovem australských ponorkových sil a takzvané Fleet Base West. Leží na indickooceánské straně kontinentu, s přímým přístupem k obchodním trasám Indického oceánu a blízko perthského průmyslového zázemí s loděnicemi a specializovanými dodavateli. Australský parlamentní výbor v roce 2024 potvrdil, že právě Stirling je cílem prioritních investic pro SRF-West, od doků přes sklady po výcviková zařízení.

Načasování odpovídá harmonogramu AUKUS. Trilaterální bezpečnostní partnerství bylo oznámeno v září 2021, takzvaná „optimální cesta“ pro australské jaderné ponorky byla zveřejněna v březnu 2023 a rotace SRF-West mají začít příští rok. Reaktivace CSS-3 je tedy logistický předpoklad, nikoli symbolické gesto. Bez velitelské struktury na místě by nebylo komu koordinovat příjezdy, údržbu ani výcvik stovek australských techniků, kteří se na provoz jaderných ponorek teprve připravují. Podle australské vlády už více než dvě stě příslušníků Royal Australian Navy absolvuje výcvik a stáže a přes 220 průmyslových pracovníků se školí přímo v Pearl Harboru.

Vzkaz, který Peking čte po svém

Pentagon dlouhodobě označuje Čínu za hlavní strategickou výzvu. Velitel pacifických ponorkových sil při reaktivaci CSS-3 hovořil o posílení předsunuté přítomnosti, flexibilitě a schopnosti rychlé reakce v rámci regionálního odstrašení. Slovo „Čína“ v oficiálním prohlášení nezaznělo. Nemuselo.

Peking si vzkaz přečetl sám. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí označil kroky AUKUS za blokovou konfrontaci, která zvyšuje riziko jaderné proliferace a roztáčí závody ve zbrojení. Čínská námořní síla PLAN je přitom podle americké Kongresové výzkumné služby (CRS) největším námořnictvem světa s více než 370 bojovými plavidly. Pro rok 2025 CRS odhaduje zhruba deset čínských jaderných útočných ponorek plus početnou flotilu dieselelektrických člunů.

Oproti tomu SRF-West se svými maximálně pěti rotujícími ponorkami vypadá skromně. Kvalitativní rozdíl je ale zásadní. Ponorky třídy Virginia patří k nejpokročilejším útočným SSN na světě, dosahují rychlosti přes 46 km/h (25 uzlů), nesou čtyři torpédomety ráže 533 mm a podle verze buď dvanáct vertikálních odpalovacích šachet, nebo dvojici takzvaných Virginia Payload Tubes schopných pojmout střely Tomahawk s dostřelem přes 1 600 kilometrů. Pro srovnání: čínské jaderné útočné ponorky třídy Šang (Type 093/093A) jsou podle západních odhadů hlučnější a disponují menší paletou zbraňových systémů, i když novější varianta 093B údajně představuje výrazný pokrok.

Co to znamená pro Austrálii, a pro Evropu

Austrálie se díky AUKUS chystá provozovat vlastní jaderné útočné ponorky. Původní plán z prosince 2023 počítal se třemi kusy třídy Virginia, dvěma již provozovanými a jednou novou z výrobní linky. V červnu 2026 Canberra potvrdila změnu: všechny tři budou „in-service“, tedy již sloužící čluny po hluboké údržbě. Australská vláda to vysvětluje nižšími náklady, jednodušším provozem a eliminací problémů s přechodem mezi více variantami. Konkrétní identitu ani stáří člunů zatím odmítá zveřejnit. První australské Virginie mají dorazit na počátku třicátých let, první ponorka nového typu SSN-AUKUS pak na počátku let čtyřicátých.

Pro Evropu a Česko je efekt nepřímý, ale nikoli zanedbatelný. Britsko-australské dokumenty z červnového summitu AUKMIN výslovně spojují bezpečnost Indo-Pacifiku s Euro-Atlantikem a Severním Atlantikem. Robustnější alianční podmořská kapacita v Indickém oceánu může zvýšit dohled nad klíčovými námořními trasami, na nichž závisí i evropský obchod. Zároveň platí, že americké závazky vůči NATO tím podle dostupných materiálů oslabeny nejsou; naopak trilaterální dokumenty mluví o posílení společné průmyslové a podmořské kapacity spojenců jako celku.

Stavba, která teprve začíná

Reaktivace CSS-3 je milník, ne finále. Skutečný test přijde od roku 2027, kdy mají první ponorky začít rotovat přes Stirling. Austrálie do té doby musí vyškolit stovky dalších techniků, potápěčů a údržbářů, dokončit infrastrukturu a prokázat, že dokáže obsluhovat jaderné čluny v takzvaném režimu „sovereign ready“. Cíl je plná samostatnost na počátku třicátých let.

Z HMAS Stirling se tak nestává jen další zahraniční základna amerického námořnictva. Vzniká tam trvalý alianční uzel pro podmořské operace na ose Indický oceán – západní Pacifik, s vlastní údržbou, výcvikem a logistikou. Pro Peking je to signál, že podmořská přítomnost západních spojenců v regionu nebude záviset na vzdáleném Pearl Harboru ani na občasných průjezdech. Bude trvalá, blízká a stále schopnější.