Arena-M je konečně v aktivní službě, ale Rusové udělali chybu. Tanky jim Ukrajinci ničí stejně jednoduše jako předtím

V lednu 2017 hlavní konstruktér kolomnického KBM Valerij Kašin v rozhovoru pro TASS přiznal, že integrace systému Arena-M na tanky T-72 a T-90 si vyžádala opakované přepracování konfigurace a fakticky šlo o „zcela nový vývoj“. O šest let později, v dubnu 2023, holding Vysokotočnyje kompleksy pod Rostecem tvrdil, že přijetí je v „závěrečné fázi“. Sériové osazování tanků T-72B3M a T-90M oznámil Uralvagonzavod teprve v únoru 2025. Jenže mezitím se hlavní hrozba pro ruské tanky přesunula z čelního příletu protitankové střely k levným FPV dronům útočícím shora, a na to Arena-M stavěná není.

Čtvrt století ve vývoji

Rodina Arena je veřejně viditelná nejméně od poloviny devadesátých let. Starší exportní varianta Arena-E, popsaná v otevřených zdrojích už v roce 2004, nabízela sektorové pokrytí 220 až 290 stupňů s 22 až 26 ochrannými náložemi rozmístěnými po obvodu věže. Princip je jednoduchý: radar zachytí přilétající střelu, protitankovou řízenou střelu nebo granát z RPG, a odpálí proti ní ochrannou munici dřív, než zasáhne pancíř.

Problém nikdy nebyl v tom, že by koncept nefungoval. Problém byl v tempu. Kašin v roce 2017 vysvětloval, že požadavky tankových konstruktérů se několikrát změnily a každá změna znamenala novou iteraci. V dubnu 2023 Rostec stále mluvil o závěrečné fázi. Patent na T-72B3 s Arena-M se objevil až na podzim 2023. A když UVZ v únoru 2025 konečně ohlásil sériovou montáž, otevřeně doložitelné kusy na frontě šlo spočítat na prstech; v květnu 2026 zachytily telegramové kanály T-72B3 s Arena-M u skupiny vojsk „Centrum“, ale jako jednotlivý stroj na cvičení, ne jako standardní výbavu útočné formace.

Válka, která se změnila rychleji než systém

Arena-M byla navržena pro svět, kde tank ohrožují protitankové řízené střely letící přímo na věž rychlostí 70 až 700 metrů za sekundu. Konstrukční logika počítala s jednotlivými přílety, ne s rojením desítek levných bezpilotníků.

Jenže ukrajinské bojiště se od roku 2022 proměnilo k nepoznání. Podle IISS do roku 2025 bezpilotní prostředky překonaly dělostřelectvo jako hlavní příčinu frontových ztrát a mohly stát za až 80 procenty z nich. FPV dron za pár tisíc korun útočí shora, kde sektorový radar Arena-M pokrývá jen omezenou elevaci. A i kdyby radar dron zachytil, konečný počet ochranných náloží znamená, že druhý, třetí nebo čtvrtý útok ve stejném sektoru už nemá co zastavit.

Že to ví i samotné Rusko, prozrazuje patent č. 2853544, dokumentovaný u ruského patentového úřadu FIPS 24. prosince 2025. Řeší adaptaci aktivního ochranného systému právě proti pomalým dronům typu FPV. Jinými slovy: ještě na konci roku 2025 Arena-M algoritmicky neuměla s dronovou hrozbou plně pracovat a musela se dopracovávat. Informaci o patentu zachytil server UAS Vision.

Sítě a mangaly místo zázračného systému

Nejsilnějším důkazem, že Arena-M problém neřeší, je chování samotného Ruska. Když Rostec v květnu 2024 prezentoval nové série T-72B3M a T-90M, zdůrazňoval sítě proti FPV dronům, gumokovové krytí a prostředky elektronického boje. Za tři roky války prošly tanky zhruba dvěma stovkami konstrukčních úprav, a většina z nich jsou pasivní, levné a okamžitě nasaditelné prvky, ne sofistikovaný aktivní systém.

Vizuálně doložené ruské tankové ztráty podle databáze Oryx dosáhly 4 404 kusů, z toho 3 307 zničených, a jde jen o fotograficky potvrzené minimum. IISS pro rok 2024 odhadl asi 1 400 ztracených tanků. Pokles obrněných ztrát v roce 2025 přitom IISS nepřipisuje lepší ochraně, ale tomu, že Rusko tanky nasazuje opatrněji a přesouvá útočnou práci na malé pěší infiltrační skupiny. Tank se stal příliš drahým cílem pro příliš levnou munici.

Arena-M versus Trophy: dvě ligy

Srovnání s izraelským systémem Trophy od Rafaelu ukazuje, jak daleko Arena-M zaostává. Trophy je v bojovém nasazení od roku 2011, má přes 500 000 provozních hodin, pokrývá 360 stupňů v azimutu s rozsáhlými elevacemi a je integrován napříč NATO, včetně evropské průmyslové stopy přes EuroTrophy. Arena-M nemá srovnatelnou bojovou historii, její sektorové pokrytí je užší a počet nasazených kusů zůstává marginální.

Ovšem ani Trophy není všelék. Americká armáda v rozpočtu na fiskální rok 2026 řeší nákup pasivní ochrany Top Attack Protection právě proti dronovým hrozbám ze shora. Problém útoku shora tedy není jen ruský, je systémový. Rozdíl je v tom, že západní armády vrství aktivní ochranné systémy, pasivní střešní ochranu, prostředky elektronického boje a protidronové systémy. Rusko se pokouší o totéž, ale s dvacetiletým zpožděním u aktivní složky a s improvizovanými mangaly místo průmyslově vyráběných řešení.

Co to znamená pro Ukrajinu

Ukrajinská strana má logickou a technicky věrohodnou cestu, jak Arena-M přetížit: levné opakované nálety, klamné cíle, kombinace čelního útoku a útoku shora. Konečný počet ochranných náloží a sektorová architektura systému znamenají, že saturace je otázkou počtu dronů, ne technologického průlomu. A při ceně FPV dronu v řádu tisíců korun proti tankům za desítky milionů je ekonomika jednoznačná.

Pro české a evropské plánovače z toho plyne jasné poučení: samotný aktivní ochranný systém nestačí. Budoucnost tankové ochrany je ve vrstvení: aktivní ochranný systém plus elektronický boj plus pasivní střešní krytí plus protidronové prostředky. Arena-M není špatný koncept. Je to koncept z jiné války, který dorazil pozdě do té současné.