Moderní protiletadlová obrana je nyní v kritické fázi. Mění systém Bernaul-T hru nebo je to slepá ulička vývoje?
Je těžko zpochybnitelnou pravdou, že Rusko po nástupu Vladimira Putina velmi intenzivně modernizovalo armádu, a začlenilo i velmi sofistikované a ve světě unikátní prostředky. Patří mezi ně také systém automatizované protiletadlové obrany Barnaul-T. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotí, co vše vlastně umí a proč vzbuzuje obavy i kontroverze. Někdo ho považuje za budoucnost protiletadlové obrany, jiní naopak za slepou uličku vývoje.
Poslední stupeň obrany není efektivní
Moderní protiletecká obrana se dělí na vrstvy. Systémy s dlouhým dosahem a doletem, jako například střely S-300, mají zničit protivníka ve velké vzdálenosti od fronty, zatímco systémy středního pak mají držet nebe čisté ve vzdálenosti kolem 20 km kolem sebe. Zástupcem druhé kategorie je například Pancir-S2 nebo 9K330 Tor M1.
Poslední vrstvou obrany jsou potom ruční protiletadlové zbraně (MANPADS), jejichž nejnovějším ruským zástupcem – a pro systém Bernault T, jak si vysvětlíme – klíčovým, je střela 9K333 Verba. Jednoduše řečeno: to co proletí prvními dvěma vrstvami, má být zničeno v poslední chvíli pozemními jednotkami. To má však celou řadu zádrhelů, které mohou vést ke katastrofě.
V první řadě se MANPADS nespoléhají na navádění radarů a jiných naváděcích prostředků. Jedná se o jednoduché střely naváděné infračerveným čipem, jejichž účinnost a schopnost reakce do značné míry závisí na rychlosti a výcviku obsluhujících vojáků. To ovšem nevede k efektivnosti a možnosti zapojení těchto systémů do komplexního protileteckého systému.
Integrovaný MANPADS je efektivnější
V závodě Rubin ve městě Penza začal vznikat na počátku tisíciletí unikátní systém automatické protiletadlové obrany označený jako Barnaul-T. Má vyřešit v celé komplexnosti problém boje se vzdušnými prostředky nepřítele, od dronů přes vrtulníky, až po stíhačky a řízené střely. Do výzbroje byl oficiálně zařazen v roce 2012, a v kolika kusech vznikl, není známo.
Systém Barnaul-T se skládá z několika vzájemně propojených plánovacích modulů. Ty jsou napojeny na různé stupně protiletecké ochrany, od střel a radarů s velkým dosahem, až po polní družstva s MANPADS. Výpočetní technika na nejvyšší úrovni se přitom spoléhá na pásové podvozky, přičemž mají tyto moduly vlastní radary a sledovací zařízení. V poli lze ovšem použít i přenosný radar 1L222 s dosahem až 40 km.
Jak tedy systém funguje? Automaticky shromažďuje údaje ze všech stupňů protiletecké obrany, která vyhodnocuje a určuje prioritu cílů a jejich nebezpečnost, a říká, jaké prostředky proti nim mají být použity. Celkem má jedno zařízení zvládnout vyhodnotit až 80 cílů najednou. Na rozdíl od minulosti jsou však do systému Barnaul-T zahrnuty i systémy MANPADS.
Barnaul-T mění hru, ale nezvládá drony
Systém mohl vzniknout především díky výše zmíněné střele 9K333 Verba (Vrba, v kódu NATO SA-25), která je propojena přímo s Barnaul-T. Střelec dostává informace ze systému, a jakmile protivník objeví v dosahu, je upozorněn zvukovým signálem, načež pálí. Účinnost rakety i její dosah je díky Barnaul-T vyšší asi dvojnásobně. Je to také poprvé, co se do systému protiletecké obrany zapojily i tyto dosud vysoce individuální zbraně.
Ukázalo se však, že má Barnaul-T i své větší než menší mouchy. Nejvíce trápí ruské vojáky nízká výpočetní kapacita, nespolehlivost a pomalost komunikace mezi jednotlivými prvky systému. I přesto, že má mít výdrž až 72 hodin autonomního provozu, těchto výkonů podle zpráv nedosahuje. Velká hlučnost v prostoru posádky zase vyžaduje její časté střídání.
Válka na Ukrajině potom ukázala i další problémy celého systému. V prvních dnech invaze se jej nepříteli podařilo při chvatném ústupu ruské armády ukořistit a nahlédnutí pod pokličku tajemství nejenom experty z Kyjeva, ale i jiných zemí, silně „ohromilo“. Jako veliký problém se ukázalo, že nezvládá malé drony, proti nimž je zatím zatím Barnaul-T naprosto nepoužitelný, ačkoliv Armádní Zpravodaj soudí, že se to do budoucna může změnit.
Jak hodnotíte ruský systém Barnaul-T?

