Rusové se nemají kam schovat. Bomba GLSDB trefí cíl na metr přesně ze 150 km a zaútočí i za kopcem

Představte si ruské velitelské stanoviště schované za terénním hřbetem, sto dvacet kilometrů od fronty. Klasický dělostřelecký granát tam nedoletí, raketa GMLRS má dosah kolem sedmdesáti kilometrů a balistická křivka ji nepustí za kopec. Jenže GLSDB (Ground-Launched Small Diameter Bomb) funguje jinak. Raketový motor ji vynese do výšky, pak se odpojí a zbývající desítky kilometrů bomba klouže, manévruje a k cíli se stáčí z azimutu, který obránce nečeká. Výrobce deklaruje přesnost pod jeden metr. A právě tahle kombinace dosahu, přesnosti a schopnosti obejít terén dělá z GLSDB jednu z nejnepříjemnějších zbraní, které Kyjev v posledních měsících nasazuje.

Letecká puma, která startuje ze země

Celý koncept stojí na elegantní myšlence: vzít osvědčenou leteckou pumu GBU-39/B Small Diameter Bomb I, která je v plné sériové výrobě od roku 2006, a připojit k ní raketový stupeň z rodiny MLRS. Výsledkem je munice, kterou lze odpálit z pozemního odpalovače HIMARS (M142) nebo M270, tedy z platforem, které Ukrajina už vlastní. Podle produktového listu Boeingu dosahuje GLSDB maximálního doletu přibližně 150 km, tedy zhruba dvojnásobku standardní rakety GMLRS.

Klíčové parametry systému:

• Dosah: cca 150 km
• Přesnost: pod 1 m CEP50 (polovina zásahů dopadne do kruhu o poloměru jednoho metru)
• Navedení: GPS s inerciální navigací a ochranou proti rušení
• Hlavice: penetrační tříštivotrhavá s programovatelnou roznětkou
• Hmotnost bojové části: cca 93 kg (SDB I)
• Kompatibilní odpalovače: M142 HIMARS, M270 MLRS, jihokorejský Chunmoo

Po raketovém vynesení se motor oddělí a bomba přechází do klouzavého letu. Právě v této fázi se odehrává to, co dělá GLSDB výjimečnou: střela nepadá po předvídatelné balistické křivce, ale aktivně manévruje. Saab uvádí schopnost útoku v plném 360stupňovém rozsahu, obcházení terénních překážek včetně hor a takzvané zásahy za odvrácený svah. Boeing dokonce zmiňuje možnost zasáhnout cíl nacházející se až 70 km za odpalovacím postavením, tedy v opačném směru, než by obránce čekal.

Proč kopec přestal být úkrytem

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině ukázala, že terén je jedním z nejcennějších spojenců obránce. Ruská armáda systematicky využívá terénní zlomy, zadní strany kopců a údolí k ukrývání skladů munice, radarů protivzdušné obrany, velitelských stanovišť i shromaždišť techniky. Klasická dělostřelecká palba, ať už z houfnic nebo raketometů, míří po relativně předvídatelné trajektorii. Pokud je cíl za terénní hranou, granát ho jednoduše mine.

GLSDB tuto logiku rozbíjí. Díky klouzavému letu a průběžným korekcím kurzu dokáže bomba přiletět z jiného směru, než ze kterého byla odpálena. Terénní kapsa, která dosud poskytovala ochranu, se mění v past, protože obránce neví, odkud úder přijde. V okruhu 150 km od fronty tak dramaticky klesá počet míst, která může ruská strana považovat za relativně bezpečná. Nejde o doslovnou nezranitelnost zbraně ani o absolutní nemožnost se schovat, ale o zásadní zúžení prostoru, kde se dá operovat bez rizika přesného zásahu.

Ruské rušení a lekce z bojiště

Žádná zbraň není všemocná a GLSDB není výjimkou. Agentura Reuters v květnu 2024 informovala, že ruské prostředky elektronického boje dokázaly rušit navigaci prvních kusů nasazených na Ukrajině a zhoršovat jejich přesnost. Pro zbraň závislou na GPS navedení je to kritická zranitelnost.

Odpověď přišla v podobě modernizace. V březnu 2025 Reuters psal o návratu vylepšených GLSDB s posílenou odolností proti rušení, přičemž proběhlo devatenáct testovacích odpalů nové verze. Samotný fakt, že americký průmysl musel munici urychleně upravovat, paradoxně dokazuje dvě věci najednou: že Rusko bere GLSDB vážně a investuje do protiopatření, a že západní dodavatelé jsou schopni na bojiště reagovat rychleji, než se čekalo.

Kromě elektronického boje mohou GLSDB v terminální fázi letu teoreticky ohrožovat i systémy krátké a střední protivzdušné obrany. Ruský Tor-M2 je konstruován proti malým cílům včetně přesně naváděné munice a dronů, Pancir-S1 zvládá subsonické střely. V praxi to znamená, že GLSDB není „nezastavitelná superzbraň“, ale další vrstva v komplexním souboji útoku a obrany.

Kde se GLSDB řadí v arzenálu Ukrajiny

Kyjev dnes disponuje několika vrstvami přesných úderných prostředků dlouhého dosahu a GLSDB vyplňuje specifickou mezeru mezi nimi:

Generál Christopher Cavoli při slyšení v americkém Kongresu uvedl, že na kontraktu pro Ukrajinu bylo dvanáct odpalovačů a 606 kusů GLSDB s očekávaným dokončením dodávek ve fiskálním roce 2025. To je vojensky relevantní množství pro cílené hluboké údery proti bodovým cílům (skladům, velitelským uzlům, radarům), ale ne objem, který by nahradil masivní dělostřeleckou palbu.

Americké závazky vůči Ukrajině k lednu 2024 zahrnovaly celkem 39 systémů HIMARS, k nimž se přidaly britské M270 a německé MARS. Česká republika se na dodávkách podílí především municí, zprostředkováním nákupů a výcvikem; salvové raketomety Armáda ČR neprovozuje od října 2010, kdy skončily poslední RM-70, a veřejně oznámený program pořízení HIMARS nebo M270 se dosud neobjevil.

Co GLSDB skutečně mění

Nejdůležitější na této zbrani není samotné číslo 150 kilometrů. Je to kombinace dosahu, přesnosti pod jeden metr a schopnosti útočit z nečekaného směru, která nutí ruskou armádu přestat věřit třem věcem najednou: vzdálenosti od fronty, terénnímu krytí a předvídatelnosti nepřátelské palby. Každý sklad munice, každé velitelské stanoviště, každá baterie protivzdušné obrany v tomto okruhu musí počítat s tím, že úder může přijít zpoza kopce, z boku, nebo dokonce zezadu.

Ruská strana už reaguje elektronickým bojem, rozptylem logistiky, přesuny. Válka na Ukrajině je nekonečný souboj adaptací. GLSDB ale přidala do tohoto souboje novou proměnnou, se kterou se ruský týl teprve učí žít.