Britský mikrovlnný kanon RapidDestroyer smetl přes 100 dronů najednou. Roje neměly šanci, Rusko má problém

Na cvičišti v jižním Walesu se v dubnu 2025 odehrálo něco, co obranní analytici označují za milník v boji proti bezpilotním hrozbám. Vojáci britské armády namířili vozidlový systém RapidDestroyer na přilétající roj dronů, stiskli tlačítko, a celý roj přestal existovat. Pak přiletěl druhý. Dopadl stejně. Napříč celou sérií zkoušek systém podle britského ministerstva obrany sledoval, zaměřil a vyřadil více než sto bezpilotních prostředků. Žádná raketa, žádný projektil. Jen neviditelný puls rádiové energie, který dronům doslova usmažil elektroniku.

Jak funguje mikrovlnný kanon za tři koruny na výstřel

RapidDestroyer není klasická zbraň v tom smyslu, jak si ji většina lidí představí. Nevystřelí střelu ani laserový paprsek. Jde o takzvanou radiofrekvenční zbraň směrované energie (RF DEW), která vysílá vysokofrekvenční rádiové pulsy schopné na krátkou vzdálenost přetížit a poškodit elektronické součástky cíle: řídicí desky, přijímače GPS, komunikační moduly. Dron jednoduše ztratí kontrolu a spadne.

Systém je namontovaný na vojenském vozidle, ovládá ho jediný operátor a jeho veřejně uváděný dosah činí až jeden kilometr. Klíčový parametr je ale ekonomický: britské ministerstvo obrany už v květnu 2024 uvádělo cenu kolem 10 pencí za výstřel, tedy přibližně tři české koruny. Pro srovnání: jedna lehká naváděná střela Martlet, kterou Britové rovněž používají proti dronům, stojí řádově statisíce korun. A jakmile ji vystřelíte, je pryč. RapidDestroyer potřebuje jen elektřinu.

Od laseru se liší zásadně. Britský DragonFire, druhý demonstrátor směrované energie, ničí cíle infračerveným paprskem, fyzicky je řeže nebo taví. RapidDestroyer neřeže, ale „vaří“ elektroniku zevnitř. Výhodou je, že dokáže rozšířit paprsek a zasáhnout více cílů současně, což je při obraně proti roji zásadní.

Přes sto dronů, ale ne jedním výstřelem

Číslo „přes 100 dronů“ si zaslouží upřesnění, protože za ním stojí dvě odlišné testovací fáze. V dubnu 2025 ve Walesu britská armáda poprvé v jednom nasazení zlikvidovala dva roje najednou a celkový součet vyřazených cílů napříč všemi zkouškami překročil stovku. To je oficiálně doložený milník.

O rok později, v dubnu 2026, proběhla další série testů na polygonu v Pershore. Vylepšený čtyřpanelový efektor tam podle zprávy analytické agentury Janes zasáhl 80 kvadrokoptér typu Aerial Marks Target o hmotnosti kolem jednoho kilogramu. Zásadní detail: šlo o individuální scénáře, nikoli o rojový útok. Thales přes firemní oznámení z počátku června 2026 tvrdí „konzistentní, téměř okamžité vyřazení každého dronu“, ale rojová aktivita se v této fázi netestovala.

Dohromady to dává silný obraz: systém funguje proti jednotlivým cílům i proti rojům, ve veřejně známých testech úspěšně zasahoval. Kompletní agregovaná statistika zásahovosti ale veřejně k dispozici není.

Proč má Rusko problém

Ruská válečná taktika na Ukrajině stojí mimo jiné na jednoduché matematice zahlcení. Jen v březnu 2026 Rusko podle britského ministerstva obrany vypustilo přibližně 6 500 jednorázových útočných dronů. Každý stojí řádově tisíce dolarů, ale obrana proti němu dosud vyžadovala buď drahou řízenou střelu, nebo sofistikovaný elektronický boj. Poměr ceny útoku a obrany hrál ve prospěch útočníka.

RapidDestroyer tuto ekonomiku obrací. Tři koruny za výstřel proti dronu za desítky tisíc korun: to je poměr, který masový dronový útok mění z levné taktiky v drahý hazard. A právě proto je tento systém pro ruský model vedení války potenciálně nebezpečný. Ne jako univerzální štít, ale jako nástroj, který dramaticky zlevňuje obranu proti nejpočetnější složce vzdušných útoků.

Podle nás je ale důležité vidět i limity. Dosah jednoho kilometru znamená, že RapidDestroyer chrání konkrétní bod: základnu, logistický uzel, velitelské stanoviště. Proti balistickým střelám nebo těžším dronům typu Šáhid-136 s rozpětím křídel přes dva metry a hmotností kolem 200 kilogramů veřejně doložený test zatím neproběhl. Systém je součástí vrstvené protivzdušné obrany, nikoli její náhradou.

Kdy půjde do boje, a co dělá Česko

Navzdory úspěšným testům RapidDestroyer zatím není ve službě. Britské ministerstvo obrany ho dosud nepořídilo jako hotový produkt a parlamentní odpověď z prosince 2024 mluví o plné schopnosti až v raných třicátých letech. Tendrová dokumentace z roku 2023 počítala s horizontem pěti až deseti let pro zavedení do služby. Systém stále nese označení „demonstrátor“, byť velmi pokročilý.

Pro srovnání: laserový DragonFire je o krok dál. První systém pro Royal Navy má být dodán v roce 2027 a kontrakt už byl podepsán. RapidDestroyer na svůj kontrakt teprve čeká.

Česká armáda jde zatím jinou cestou, ale stejným směrem. Na cvičení Drone Shield 2024 testovala desítky antidronových řešení, loni pořídila pasivní sledovací systém PLESS pro lokalizaci cílů v elektromagnetickém spektru a na letošním cvičení Federated Cloud 2026 předváděla prostředky elektronického boje včetně mobilních rušičů. Firma U&C z Kolína vyvíjí interceptor Chaser, tedy kinetické řešení klasickou cestou. Přímý český program mikrovlnné zbraně typu RapidDestroyer se veřejně nepodařilo dohledat, ale doktrinálně by podobná schopnost do alianční vrstvené obrany zapadala.

Závod o mikrovlnnou převahu

Britové nejsou jediní, kdo sází na mikrovlny. Čína veřejně prezentuje systémy Hurricane 2000/3000 a FK-4000, u kterého výrobce deklaruje schopnost zachytávat dronové roje. Rusko už v roce 2015 přes agenturu TASS oznámilo vývoj „mikrovlnného kanonu“ s udávaným dosahem přes deset kilometrů, ale od té doby chybí transparentně doložená testovací stopa srovnatelná s britským programem. Slova a reálné výsledky jsou dvě různé věci.

RapidDestroyer zatím není zázračná zbraň, která sama rozhodne válku. Je to ale první veřejně doložený důkaz, že obrana proti masovým dronovým útokům nemusí stát víc než útok samotný. A to je zpráva, kterou v Moskvě nemohou ignorovat.