Rusko má problém, Francie otestovala raketomet Thundart s dosahem 500 km. Z východu NATO dostřelí až do Moskvy

Dne 14. dubna se na francouzské zkušební střelnici odehrál odpal, který MBDA oznámila až o dva týdny později, jako by chtěla nechat výsledky nejdřív projít interní validací, než je pustí ven. Test ověřil design, pohon i naváděcí systém postavený na technologii AASM od Safranu. Výrobce mluví o prvních operačních kusech v roce 2030. Jenže to, co se v dubnu vzneslo ze země, zatím létá do vzdálenosti kolem 150 kilometrů. Číslo 500+ je další programový inkrement, ambice zapsaná ve francouzských parlamentních dokumentech jako druhá etapa vývoje. A právě ta mění strategickou mapu Evropy.

Co přesně je THUNDART

Nejde o pouhou raketu. THUNDART je kompletní dělostřelecký systém: odpalovací vozidlo s integrovanou věží, řízením palby a dvěma muničními kontejnery, z nichž každý nese čtyři řízené střely. Celkem osm ran na jeden odpalovač. Navádění kombinuje inerciální navigaci se satelitním systémem, přičemž raketa má fungovat i při aktivním rušení signálu GNSS, což je po zkušenostech z Ukrajiny nikoli akademický, ale existenční detail.

Systém je navržený pro režim „vystřel a zmiz“: odpalovač vypálí salvu a okamžitě mění pozici, než protivník stihne zaměřit protiúder. Napojení na francouzský armádní systém velení ATLAS zajišťuje, že THUNDART není osamocený kanón, ale součást síťové architektury bojiště. A klíčový politický parametr: celý systém je bez amerických exportních omezení (ITAR-free). Francie ho může prodat komukoliv bez souhlasu Washingtonu.

Proč právě teď a proč Francie spěchá

Francouzská pozemní armáda dnes provozuje devět raketometů LRU, v podstatě licenční verzi amerického M270 MLRS s dosahem kolem 70 kilometrů. Systém stárne a podle MBDA čelí zastarávání do roku 2030. Okno pro náhradu se zavírá.

Původní plán počítal s hladkým rozběhem programu FLP-T (Frappe Longue Portée Terrestre), ale mezi březnem a zářím 2024 Paříž rozhodnutí o spuštění realizační fáze pozastavila. Důvod nebyl veřejně rozveden, výsledkem je však šestiměsíční skluz, který rozpočtový dokument ministerstva financí přiznává černé na bílém. Dubnový test 2026 proto nebyl jen technickou demonstrací, byl milníkem, který měl program vrátit do tempa před červnovým výběrem dodavatele francouzským úřadem DGA.

V září 2026 přišla notifikace: MBDA a Safran dostaly oficiální zakázku. Od ledna 2027 mají založit společný podnik a dodat první operační systémy do roku 2030. Harmonogram je napjatý. Rezervy po loňském skluzu prakticky žádné.

500 kilometrů a moskevský směr

Tady je potřeba být přesný. Dubnový test validoval současnou třídu dosahu, tedy 150 kilometrů. Číslo „nad 500 km“ pochází z informační zprávy francouzského Národního shromáždění, která popisuje druhý inkrement programu jako „takticko-operační“ schopnost hlubokého úderu. Jde o vývojovou metu, ne o parametr dubnové střelby.

Co by ale 500 kilometrů znamenalo na mapě? Spočítali jsme to. Z estonské Narvy, jednoho z nejvýchodnějších bodů NATO, je centrum Moskvy vzdušnou čarou 693 kilometrů, tedy mimo dosah i budoucí verze. Z lotyšského Zilupe, městečka těsně u ruské hranice, vychází vzdálenost na přibližně 594 kilometrů. Stále o zhruba 94 kilometrů víc, než by raketa dolétla.

Moskva jako taková by tedy při 500 kilometrech zůstala na hraně až za hranou jistého dosahu. Ale to neznamená, že by systém byl strategicky bezvýznamný. Naopak. Pětisetkový THUNDART by z Pobaltí pokryl obrovský kus západního Ruska: vojenské základny, logistické uzly, velitelství. A hlavně by smazával asymetrii, kterou Moskva drží přes systém Iskander: operační od roku 2006, dosah do 500 kilometrů, dvě střely na nosič. Dnes má Rusko tuto schopnost. NATO na pozemní úrovni prakticky ne. THUNDART to mění.

Kolik jich bude a stačí to

Původní vojenský programový zákon na roky 2024–2030 počítal s 13 odpalovači do roku 2030 a 26 do roku 2035. Francouzská armáda sama ale odhaduje reálnou potřebu na 48 kusů, tedy téměř dvojnásobek plánovaného stropu. Senátní aktualizace z roku 2026 už tlačí ambici výš: 26 suverénních systémů do roku 2030 a možnost až 52 do roku 2035.

Třináct odpalovačů by pro konflikt vysoké intenzity nestačilo. Padesát dva by už představovalo sílu, se kterou se počítá. Rozdíl mezi těmito čísly je politický, závisí na rozpočtu, průmyslové kapacitě a na tom, jak vážně bude Paříž brát vlastní parlamentní doporučení.

MBDA a Safran zároveň otevřeně mluví o exportu. Několik spojeneckých zemí údajně projevilo zájem, konkrétní jména ale veřejně nezazněla. Právě absence amerických exportních omezení dělá z THUNDARTu atraktivní alternativu k HIMARS pro státy, které nechtějí být závislé na washingtonském souhlasu s každou dodávkou munice.

Návrat Francie k suverénní palbě

THUNDART není jen nová raketa. Je to návrat Francie k vlastní evropské schopnosti hlubokého pozemního úderu, schopnosti, kterou posledních třicet let přenechávala americké technologii. V době, kdy válka na Ukrajině den za dnem ukazuje, že přesná raketová palba do hloubky rozhoduje o tempu operací, si Paříž buduje nástroj, který nepotřebuje cizí souhlas k výstřelu ani k exportu.

Pro Rusko je to problém už dnes, i když současná verze létá „jen“ 150 kilometrů. Protože směr je jasný, harmonogram běží a druhý inkrement za hranici 500 kilometrů je zapsaný v oficiálních dokumentech jako programový cíl. Moskva ví lépe než kdokoliv jiný, co znamená mít Iskander na hranici souseda. Teď se role začínají obracet.