Armády vždy hledaly univerzální vozidlo, které by zvládalo plnit rozličné úkoly – pro tu sovětskou, respektive ruskou, se mělo takovým stát GAZ-3937 Vodnik (Vodník), a jak jinak, měl být lepší než americký konkurent, konkrétně HMMWV (Humvee). Obojživelná platforma měla zvládat nejenom úkoly dopravní, ale i bojové, a vejít se do vrtulníku Mil Mi-8. Vodník se však ruským univerzálem nestál, provázela ho řada problémů.

Univerzální Vodník pro ruskou armádu

Vůbec první prototyp předchůdce Vodníka vyjel z továrny v Nižním Novgorodu (Nižnij Novgorod) roku 1988, a sériová vozidla začala sjíždět v roce 1995. GAZ-3937 má délku 5,38 m, šířku 2,6 m, a výšku mezi dle nástavby 2,15 a 2,57 m – od té se pak odvíjí hmotnost a užitečné zatížení. Váha prázdného vozidla se pohybuje mezi 6,7 a 7,5 tunami, užitečné zatížení pak od 1,5 do 2,8 tun. Stroj může navíc táhnout i přívěs nebo dělo.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Dnešní Vodník má konfiguraci 4×4 a objevit se může se 3 různými dieselovými motory – GAZ-562 (129 kW), JaMZ-460 (118 kW) nebo HINO JO7C (121 kW). Jeho max. rychlost je pak dle agregátu 110 až 120 km/h na silnici, na vodě pak až 6 km/h, a dojezd má 1 000 km. GAZ-3937 Vodnik je vybaven posílením řízení a centrálním systémem řízení tlaku v pneumatikách, odpružen je torzními tyčemi. U starší sovětské techniky je pak nezvyklé topení a klimatizace. Bez problému tak může fungovat v teplotách od -40 °C do +50 °C a ve výšce do 4 500 m.

Neslavný konec „všeuměla“ GAZ-3937 Vodnik

Variabilní je pak rovněž kabina vozidla, vedle dodávkové dvojmístné je k dispozici i těžce pancéřovaná jednomístná. Kapitolou samotnou jsou nástavby, těch mělo být vyvinuto celkem 26! Například valník, cisterna, sanitní nebo dílenská, pancéřovaný prostor pro 10 vojáků atd., Vodník může navíc nést i granátomet ráže 120 mm nebo kompletní věž z BTR-80. Výměna modulů by měla být proveditelná i v polních podmínkách.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Výroba Vodníka byla zahájena roku 2005, a ukončena již roku 2013 po dodání pouhých 54 kusů;ruské armádě a 48 Uruguayi. Proč byl ale nadějný stroj tak rychle odepsán? Ukázalo se, že s těžšími moduly ztrácel v mobilitu v terénu, mezi tím vyvinutý GAZ Tigr se ukázal jako levnější a schopnější alternativa. Ve své nejzákladnější konfiguraci sice dosahoval docela dobrých výsledků, zejména rychlost byla na vojenské vozidlo do terénu vysoká, a i díky ní bylo možné vozidlo některými zbraněmi zasáhnout spíše hůře.

Třeba s vysoce pancéřovanou kabinou a nástavbou pro výsadek se však z vozidla stal docela snadný cíl. Po opravdovém testování v praxi (těžko říci, proč k tomu ruská armáda nepřistoupila ještě před zahájením sériové výroby) tak byla vozidla GAZ-3937 Vodnik vyřazena, resp. předána speciálním jednotkám Specnaz a Alfa. Vzhledem k jejich nízkým počtům jde o poměrně vzácný kus techniky, jehož stavy klesají. Roku 2022 byli pak například Vodníci nasazeni i na Ukrajině, kde jich také bylo několik ukořistěno ukrajinskou armádou.