Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje

Řada zbraní patří mezi světovou špičku i dlouho po jejich zavedení do výzbroje. Mezi takové se řadí i samohybná houfnice M109 Paladin ráže 155 milimetrů, která byla už před 60 lety zavedena do služby americké armády a bojovým křtem prošla během války ve Vietnamu. Ve výzbroji ji měla nebo stále má celá řada zemí, a nakolik je houfnice M109 silná ukazuje nasazení belgických variant na Ukrajině.

Houfnice M109 Paladin je dědictvím korejské války

Vývoj nového 155milimetrového děla pro americkou armádu začal v roce 1952, protože se dosavadní technika ukázala v korejské válce jako nedostatečná. Nový kanón M126 s délkou 23 ráží měl na svou dobu špičkové vlastnosti, kadence byla jedna rána v minutě a dostřel 14 600 metrů. Posádka přitom seděla ve zcela otočné a klimatizované věži, což bylo v té době také novinkou.

Podvozek houfnice M109 pocházel z tanku M41 Walker Bulldog, což byl standardní tank americké armády, čímž byla značně zjednodušena jeho údržba. Když se v roce 1966 naplno rozjela válka ve Vietnamu, bylo na jih asijské země přesunuto na 200 kusů houfnic. V boji se dle očekávání plně osvědčily a roku 1974 následovala jejich další modernizace. Verze M109 A1 s dělem M126 A1 měla prodlouženou hlaveň na 39 ráží, což jí rovněž prodloužilo dostřel na 18 100 metrů.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Skutečnou revoluci však představovala verze M109A6 Paladin. Její vývoj byl zahájen v 80. letech 20. století a soustředil se na modernizaci nabíjení a digitalizaci systému a míření. Houfnice má ale také vylepšenou hydraulickou brzdu a nabíjecí systém, což jí dovoluje vystřelit za jízdy během 30 sekund s přesností starších strojů. Oproti předchozí verzi je rovněž jinak uložená munice – zásoba 39 kusů je v bezpečnějších schránkách a dovoluje rychlejší palbu.

Nový podvozek i možnosti M109 Paladin

I při další modernizaci bylo zachováno dělení munice, jelikož jde pro bezpečnost posádky stále o nejvhodnější řešení. Do stroje byla také plně integrována elektronika inerciární navigace, senzorů sledujících cíle, okolí a stav zbraně, stejně jako počítačem řízenou palbu. Dostřel se zvýšil s klasickou municí na 20 km, s chytrou raketovou municí Excalibur pak dokonce na dvojnásobek. Kadence narostla na tři výstřely v minutě a díky automatizaci se posádka smrskla z šesti mužů na čtyři. Velitel, řidič, nabíječ a střelec přitom sedí v plně klimatizovaném a chráněném prostoru.

K bezprostřední obraně mají k dispozici kulomet M50 ráže 7,92 mm. Zcela nový byl pak podvozek vozidla, kdy ten z M41 nahradil moderní s prvky z transportéru Bradley. Houfnice M109 Paladin s ním má hmotnost 28,8 tun, je 9,7 metrů dlouhé, 3,9 metrů široké a 3,1 metrů vysoké. Pohaní ho dieselový osmiválec Detroit Diesel 8V71T o síle 330 kW. Odpružení zajišťují torzní tyče, a také díky nim má Paladin velkou průchodnost a obratnost v terénu. Maximální rychlost je 61 km/h na silnici a s 500litrovou nádrží ujede až 350 kilometrů.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Zatím poslední modernizace, tedy M109 A7, je v sériové výrobě od roku 2015. U této verze došlo k větší integraci moderních informačních technologií nebo ke zvýšení pancéřové ochrany, čímž stoupla i hmotnost o více než 7,6 tun. To bylo kompenzováno výkonnějším motorem, který vedl mj. k zachování stejné rychlosti. M109 Paladin verze 7 by mohl (i s výhledem dalších „upgradů“) vydržet ve službě minimálně dalších 30 až 40 let.

M109 Paladin od Vietnamu po Ukrajinu

Prvního nasazení se M109 Paladin dočkal ve Vietnamu a později se stal hlavní houfnicí NATO, když byl v 60. až 80. letech 20. století zaveden téměř všemi členskými zeměmi. A docházelo také i k intenzivnímu exportu, vedle jihoamerických zemí zamířil stroj ve velkých počtech na Blízký východ. Třeba Izrael nakoupil hned 600 strojů, které nasadil během let do všech konfliktů. V hojném počtu nicméně M109 Paladin slouží také v armádě Egyptu, Iráku, a dříve také v Íránu. 

Dalším odběratelem se stala Jižní Korea, kde je M109 Paladin pod označím K55 vyráběn už od roku 1985. Houfnice byly během let několikrát zapojeny do přestřelek s protivníky z KLDR a od roku 2022 ukazují svou sílu v bojích na Ukrajině, kam 20 kusů M109A4BE dodala Belgie, stejný počet pak také Norsko, a přidalo se rovněž několik z Rakouska a osmnáctka ze Spojených států. Vedle výše zmíněné munice může navíc takto modernizovaný M109 Paladin střílet i přesně naváděné projektily Bonus a SMArt 155.

iZdroj fotografie: Uživatel Armyinform / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraně si přitom nevedou na východním bojišti vůbec špatně. Ukrajinci u nich oproti modernějším systémům oceňují vysokou odolnost hlavně, protože nedochází k jejímu opotřebení tak rychle. Především chytrá raketová munice Excalibur s dostřelem 40 km pak ruským silám nepříjemně zatápí. Na nejvyšší úrovni ale naopak není pasivní obrana, což je také důvod, proč se ruským silám podařilo nejméně pět houfnic M109 Paladin zničit. K posílení ochrany ale vojáci natahují třeba obyčejné pletivo, kterým nemusí projít sebevražedné drony.