Italové v 80. letech odmítli německé Leopard 2 a pustili se do vývoje vlastního tanku. Ariete slouží jen v jejich armádě

Hlavní bitevní tanky jsou stále páteří moderních armád. Jejich vývoj a produkce patří k jedněm z nejdražších položek ve vyzbrojení pozemního vojska.

i Zdroj fotografie: Italian Army / Creative Commons / CC BY
                   

V 70. letech měla Itálie ve výzbroji směs tanků, ale převládaly osvědčené německé Leopard 1. Proto se považovalo téměř za samozřejmé, že si jako jejich nástupce zvolí Leopard 2, protože italský průmysl se soustředil hlavně na výrobu kolových obrněných vozidel. Nakonec však padlo rozhodnutí – Itálie si bude stavět vlastní tank. Tak se zrodil projekt C1 Ariete.

Prototyp Ariete vznikl v roce 1986

V roce 1984 bylo vytvořeno konsorcium italských firem OTOBREDA Melara a FIAT IVECO za účelem vývoje nového obrněnce pro italskou armádu. Toto konsorcium vyvíjelo v té době objednané bojové vozidlo pěchoty VCC-80 Dardo, stíhač tanků B1 Centauro a tank C1 ARIETE, a to všechno naráz. U tanku firma OTOBREDA Melara zodpovídala za konstrukci věžového kompletu a zbraňového systému.

iZdroj fotografie: Italian Army / Creative Commons / CC BY
C1 Ariete na cvičení v Kataru

Firma FIAT IVECO pak odpovídala za dodávky pohonné jednotky, převodového ústrojí a konstrukci podvozku. Italská armáda objednala 200 kusů tohoto tanku. Tank po dokončení zkoušek vyráběla firma OTOBREDA, která mezitím změnila název na Alenia Difesa SpA Divizione Otobreda. Tato firma měnila ve své historii názvy často a její kořeny je možné nalézt již v roce 1922 u podniku Ansaldo. Výsledný tank C1 Arieta měl klasické uspořádání, jaké používají MBT spojenců v NATO, tedy řidiče v přední části a motor vzadu.

První prototyp byl vyroben v roce 1986, dalších šest prototypů vzniklo a bylo odzkoušeno v roce 1988. Ale projekt se protahoval. Nakonec armáda svých prvních pět obrněnců C1 dostala až v roce 1995, poslední jí byly předány dokonce až v roce 2002. Ačkoli se původně uvažovalo až o 700 strojích, nakonec jich bylo objednáno a dodáno jen 200. Itálii se totiž tanky ani přes veškerou snahu nepodařilo nikam vyvézt a armádě tehdy 200 kusů stačilo.

Původní požadavek na hmotnost byl do 50 tun

Původní požadavek zněl, aby tank nepřekročil hmotnost 50 tun, což se konstruktérům nakonec nepodařilo, přesto udrželi jeho váhu poměrně nízko na hodnotě 54 tun. Tank C1 je v některých ohledech podobný třeba Abramsu, je ale mnohem lehčí než americký obrněnec nebo Leopard 2. Předpokládá se proto, že jeho pancíř bude o něco slabší než u jiných tanků NATO. Korba i věž jsou svařeny z ocelových plátů, ale síla pancéřování není známa, udává se však, že korba zajišťuje ochranu posádce před všemi ručními zbraněmi a střepinami granátů.

Na exponovaných místech (čelo korby a čelo věže) je však pancéřování posíleno o další kompozitní pancíř. Věž je umístěna na prostředku korby. Čelní pancíř má velký sklon, kanón má vnitřní ochrannou masku. Věž má velitelskou věžičku na pravé straně s periskopickým zaměřovačem umístěným před ní. Na bočních stěnách věže jsou držáky s dýmovými granátomety po čtyřech kusech na obou stranách. Věž je poháněna elektromotorem. Uvnitř v její pravé části je stanoviště velitele tanku a střelce, v levé části je místo nabíječe.

Rozměry tanku nevybočují z běžného standardu této kategorie vojenských strojů. Délka s kanónem činí 9,67 m, délka korby samotné 7,59 m. Šířka dosahuje 3,61 m, celková výška nepřesahuje 2,84 m. Tank je pochopitelně vybaven klasickým přetlakovým filtroventilační zařízením proti ZHN a zařízením pro detekci požáru s automatickým hasícím systémem. Řidič je vybaven noktovizorem pro jízdu v noci. Tank je schopen bez přípravy přebrodit vodní toky hluboké až 1,8 m, s přípravou až 2,1 m a s vybavením do hloubky 4,0 m.

Umožňuje velmi přesnou střelbu

Hlavní zbraní tanku je kanon OTO Melara L/44 s hladkým vývrtem ráže 120 milimetrů a délkou hlavně 44 ráží. Je velmi podobný německému dělu stejné délky od společnosti Rheinmetall, kterým jsou vyzbrojeny starší typy Leopardu 2. Toto dělo umožňuje používat většinu standardní munice NATO. V tanku je palebný průměr 40–42 nábojů. Dále má stroj kulomet MG 42/59 ráže 7,62 milimetru spřažený s kanonem, stejný kulomet je pak umístěn na věži jako protiletadlový proti nízko letícím cílům a vrtulníkům. Oba kulomety mají společnou zásobu střeliva 2 500 nábojů.

Tank má systém řízení palby OG14L3 TURMS (Tank Universal Reconfigurable Modular System) dodaný firmou Galileo Avionica. Zahrnuje stabilizovaný panoramatický binokulární zaměřovač velitele SFIM a stabilizovaný zaměřovač a termovizor střelce. Tank má i neodymový laserový dálkoměr MTL8 a palubní balistický počítač Marconi, který je schopen zjistit díky čidlům i aktuální rychlost a směr větru a bleskově spočítá jeho vliv na dráhu střely připravené k výstřelu.

iZdroj fotografie: Italian Army / Creative Commons / CC BY
C1 Ariete při střelbě

Pravděpodobnost zásahu cíle první ranou za jízdy na vzdálenost 2 500 m je 75–80 %. Tank je propojen on-line s ostatními partnerskými tanky na bojišti, a to mu umožňuje rychlou výměnu taktických informací. Termovizní zaměřovač dokáže v noci rozlišit cíle velikosti menšího automobilu na vzdálenost 1 500 metrů.

Tanky budou modernizovány

V prvním období měl tank problém se svým 12válcovým vznětovým motorem a přeplňovaným turbodmychadlem IVECO V12 MCTA s výkonem 895 kW. Nemohl být přetěžován, a navíc musel běžet ve vysokých otáčkách, což zase snižovalo jeho životnost. Na druhou stranu jeho vysoké otáčky mu zajišťovaly okamžitý vysoký kroutící moment, a to se projevovalo ve velice rychlé akceleraci jak na silnici, tak v terénu.

Ale spotřeba a životnost byly problém, proto byl nakonec motor modernizován a upraven a dnes se vyznačuje výkonem 956 kW při 2 300 ot/min. Tanku umožňuje jeho automatická převodovka LSG 3000 (4 stupně vpřed, dva vzad) dosáhnout rychlosti až 67 kilometrů v hodině. Skvělá akcelerace zůstala zachována a tank zvládne zrychlit při hmotnosti 54 tun z nuly na 32 km/hod za pouhých 6 vteřin. Dojezd je 580 kilometrů na silnici.

Italská armáda uvažovala, že vyvine novou verzi tanku označovanou jako C2 Ariete a uvažovala o nákupu až 300 kusů. Hlavně z rozpočtových důvodů z projektu nakonec sešlo, i když lze pomalý vývoj některých dalších vylepšení stávajícího stroje vidět i dnes. Počítá se totiž s tím, že větší část starších tanků bude modernizována. Během revizí by tak tanky C1 měly podle všeho dostat přídavné pancéřování, nový silnější motor, elektronický řídící systém pohonu věže a ovládání kanónu nebo systém počítačového automatického on-line přenosu.

Proč si myslíte, že se Italové pustili do vývoje vlastního tanku?

Zdroj: ArmyTechnology, MilitaryBox

Diskuze Vstoupit do diskuze
60 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Ukrajina válku vyhraje, pokud se jim podaří jedna věc
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Neodymové magnety jsou větším pomocníkem, než byste čekali!
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Máte střevní potíže? Poradíme, jaké probiotika jsou nejlepší!
adbz.cz
adbz.cz
Nebezpečné chyby při skladování hub. Češi jsou na to experti, přitom by stačilo použít selský rozum