Sovětské přenosné „dělo“: brokovnice KS-23 má takovou ráži, že ji řada zemí zakázala; zastavit dokáže i auto

Během existence Sovětského svazu byla vyvinuta celá řada velmi speciálních a unikátních zbraní (ale stejně tak mnoho nepovedených). Mezi ně patří i brokovnice KS-23. Tato „pumpa“ má drážkovanou hlaveň podobnou pušce, pročež je v Rusku označována jako karabina. Na druhou stranu má tak ohromnou ráži, že je v některých zemích považována za granátomet, a dokonce i zakázaná (třeba v Americe). Její původní účel navíc ani nebyl vojenský.

Brokovnice proti demonstrantům pro milici

Vývoj KS-23 začal na začátku 70. let 20. století ve Výzkumném ústavu speciální techniky Ministerstva vnitra SSSR. Zbraň byla určena k nasazení proti davu, kdy z ní mělo být možno střílet gumové projektily nebo granáty s chemickou náplní. Později však bylo zadání rozšířeno a „pumpa“ se měla objevit i v rukách příslušníků speciálních sil. Sloužila také k vystřelování zábleskové munice, jejímž cílem bylo oslepit útočníka a pomoci „vyčistit“ místo zločinu. Do výzbroje se pak brokovnice KS-23 dostala roku 1985.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

KS-23 je klasické opakovací konstrukce; po výstřelu střelec přitáhne předpažbí, otevře se závěr, který vyhodí prázdnou patronu, a pohyb vpřed s trubicového zásobníku nabije novou. Vzhledem k předpokládanému použití se nejedná o rozměrnou ani těžkou zbraň, hmotnost prázdné KS-23 je 3,85 kg a délka 1 040 mm, z čehož 540 milimetrů tvoří hlaveň. Původní verze nebyla vybavena pažbou, odnímatelnou dostala až verze KS-23M z roku 1995.

Univerzální přenosné „mini-dělo“

Aby se ušetřilo, byla pro brokovnici KS-23 použita hlaveň z leteckého kulometu GŠ-23. Zbraň má proto nebývalou ráži 23 milimetrů, což má své klady i zápory. Jasnými negativy jsou malý dostřel (maximálně 150 metrů, ale zase jde o zbraň nablízko, takže to stačí) a zásoba munice – jeden náboj v komoře a tři v zásobníku. Vyřešit to měla modernizovaná verze KS-23K v koncepci bullpup se zásobníkem na 7 nábojů, která se ale nakonec do výzbroje nedostala. Jasnou výhodou je však velká rozmanitost vyvinuté munice.     

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Třeba broková munice Šrapnel-10 a Šrapnel-25 s účinností na 10 a 25 metrů, Čeremucha-7 se slzným plynem CS, oslepující Sirena, munice s plastovou náplní Volna (vlna), nebo děsivá Barrikada, což je náboj s ocelovou špičkou a dostřelem až 100 metrů pro zastavení unikajícího vozidla. Ze zbraně může být ale vystřeleno i lano s kotvou „Kot“ (kocour), a to až do sedmého patra. Od roku 1995 je vyráběna i civilní lovecká verze TOS-123 „Kachna“ s hladkou hlavní a dřevěnou pažbou. Ta je však kvůli ohromné ráži v EU, ale i USA, zakázaná.