Kdysi nejtěžší houfnice v americké výzbroji: brutální M110 rozsévala zkázu a nic jí nedokázalo odolat. Na ruskou zdaleka neměla

Západní státy se za studené války snažily vytvářet velmi těžké dělostřelectvo, jehož obří projektily umí být (nepřekvapivě) velmi ničivé. Američtí konstruktéři se proto pokusili vyrobit opravdu těžkou a zároveň pohyblivou houfnici – výsledkem byl systém označovaný jako M110. Podle toho, jak byl nakonec mezi různými armádami rozšířený, se Armádní Zpravodaj domnívá, že se jednalo o velice povedenou konstrukci. Ve srovnání s ruskou Kondenzator-2P se jednalo o poloviční ráži, ale zato ji neprovázely její nedomyšlené nedostatky.

Projektily pro M110 váží přes 91 kg

S myšlenkou nejtěžší mobilní houfnice přišla americká armáda v 50. letech 20. století. Nakonec se podařilo sestrojit systém na pásovém podvozku, kde se ocitla modifikovaná verze hlavně tažené houfnice M115 ráže 203 mm, uvádí Wikipedia. To umožňovalo vystřelovat projektily o hmotnosti větší než 91 kilogramů, což znamenalo velikou ničivou sílu, přičemž zbraň sloužila k ničení hodnotných pozic nepřítele. Později pak vznikly verze i s větším dosahem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Na svou dobu měla houfnice slušný dosah – třeba s tříštivým projektilem M106 o hmotnosti 92,53 kg byl až 16 800 m. Pozdější verze houfnice M110A1 a A2 však dostaly delší hlaveň, čímž stoupl dosah na 22 900 metrů, uvádí Army-Guide. S raketovým projektilem M650 však mohla zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 km, a existoval i jaderný raketově poháněný projektil. Kadence houfnice byla 3 rány za 2 minuty, i když ji bylo možné krátkodobě i zvýšit.

Zbraň doprovázelo vozidlo s municí

Houfnice M110 je umístěna na pásovém podvozku, který je shodný houfnicí M107 spadající do stejné rodiny. Její celková bojová hmotnost byla 26,5 tun, uvádí WeaponSystems. Na samotném vozidle je potom 5 členů obsluhy, ale dalších 7 jich cestovalo na doprovodném vozidle s municí, protože samotná houfnice měla zásobu pouze na 2 rány, což hodnotí Armádní Zpravodaj jako velkou slabinu. Vozidlo na silnici vyvinulo max. rychlost 56 km/h.

Zbraň se nakonec dočkala velice značného rozšíření v armádách amerických spojenců, i když někteří, jako byl Írán, se od Ameriky později oddělili. Mnoho armád, včetně americké, již M110 nepoužívá, ačkoliv v aktivní službě zůstává třeba v Řecku, Egyptě nebo na Tchaj-wanu. Dočkala se mimochodem nasazení v řadě konfliktů – Američané ji použili například ve Vietnamu nebo v Iráku, a v několika konfliktech ji použil Izrael a Írán ve válce s Irákem.