Jednou z nejničivějších zbraňových kategorií jsou v současné válce na Ukrajině vícenásobné raketomety. Vůbec poprvé proti sobě přitom stanuly dvě „těžké váhy“, BM-30 Smerč původem z Ruska, a M142 HIMARS z Ameriky. Nejde sice o zbraně úplně podobné ráže, ale na bojišti jsou nasazovány pro za stejnými účely, a jsou umístěny na podvozcích nákladních automobilů. Oba mají své klady, ale také zápory, které je buď zvýhodňují, nebo limitují.

Ruský BM-30 Smerč je výrazně větší

V porovnání velikosti je ruská zbraň jednoznačným vítězem, jde totiž o raketomet ráže 300 milimetrů s 12 odpalovacími tubusy. Proto také bývá umístěn na osmikolovém, ale někdy i na desetikolovém podvozku. Naproti tomu americký HIMARS používá jen 6kolový podvozek, což ho činí mnohem mobilnějším. Na druhou stranu má ale střely ráže „pouze“ 227 milimetrů, a ke všemu v polovičním počtu. Umí ale něco, co ruský ne, lze do něj totiž nabít i taktickou balistickou střelu MGM-140 ATACMS k ničení pozemních cílů nebo podpoře jednotek.

Zhodnocení vojenského potenciálu M142 HIMARS ve válce na Ukrajině: je relativně slabý, ale přesto vysoce účinný

Nabíjení je pak další, v čem se systémy odlišují. M142 HIMARS používá jakási pouzdra, v nichž jsou rakety uloženy již z výroby, přičemž dokáže použité pouzdro snadno odhodit a ze země si sebrat nové s konkrétními střelami, které chce osádka použít. Systém nabíjení je přímo na vozidle a přebití je otázkou několika minut. To BM-30 Smerč musí být naopak doprovázen přebíjecím vozidlem s náhradními střelami a jeřábem o nosnosti 850 kilogramů, aby mohla obsluha s těžkými střelami manipulovat; časově je to docela náročné.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhou stranu: větší ráže znamená těžší střely, a tím i větší bojovou hlavici – ta může mít u BM-30 Smerč až 280 kilogramů, zatímco u HIMARS mají klasické explozivní střely hlavici těžkou jen 91 kilogramů. Ruská armáda pak v raketách často používá kazetovou hlavici, většinou s 72 kusy submunice. Taková munice sice existuje i pro HIMARS, ale není používány, neboť se jí mnohé státy zřekly; zajímavá je ale hlavice s 182 000 wolframových kuliček působící jako obří brokovnice. Třeba střela ATCMS má ale hlavici o hmotnosti 230 kg.

Větší ráže znamená delší dosah

U raketometů je rovněž velmi důležitý jejich dosah, který se liší podle typu použitých střel. Třeba rakety M31, které používá do M142 HIMARS nejčastěji ukrajinská armáda, mají dosah kolem 80 km, ale některé údaje říkají až 92 km. U výše zmíněných ATACMS je to pak dokonce 300 km, ale ty ukrajinská armáda nedostala; k dispozici má však mít alespoň střely GLSDB s doletem až 150 kilometrů. Ruský raketomet BM-30 však dostřelí i díky své velikosti dále, standardní střely 120 kilometrů, a střely 9M544 dokonce až 200 kilometrů.

Naprostá většina raket do systému BM-30 Smerč je ale neřízená a slouží k plošnému pokrytí cíle, který sice dokáže zdevastovat, ale na dlouhé vzdálenosti jsou střely nepřesné. Naproti tomu rakety do HIMARS mají navádění pomocí GPS, takže je jejich přesnost (není-li signál rušen) udávána asi na 1 metr, což znamená, že na zničení cíle stačí 1 střela i s menší hlavicí. Rusko pak z raketometu BM-30 Smerč vyvinulo systém Tornádo-S, jehož střely jsou naváděné pomocí GLONASS, ale je poměrně vzácný a dle zkušeností i méně přesný.

Co přinese IDEX 2023 Rusku, nebo spíše Rusko IDEXU: zaujmout chce zejména raketometem Tornado-S s údajným dosahem až 300 km

Ve výsledku tak vychází M142 HIMARS jako jednoznačně lepší pro přesnou eliminaci jednoho cíle, a navíc je odpálení jedné střely i levnější (třeba M31 stojí 500 000 dolarů, tj. asi 10,9 milionů Kč), než když jich ruský BM-30 odpálí třeba všech 12 najednou (jedna dle některých zdrojů stojí asi 50 000 dolarů, tj. asi 1,09 milionu korun). Na druhou stranu je zase vzhledem ke své síle mnohem účinnější ke zničení rozsáhlé plochy, ať se v ní nachází cokoliv, ovšem bez jistoty, že jedna cíl skutečně zasáhne, takže je někdy potřeba pálit víckrát.