Kolosální minomet 2B1 Oka byl pravým sovětským monstrem: přes 20 m dlouhá hlaveň měla už tehdy dostřelit až 50 km, ničila ale sama sebe

Když někteří vojenští odborníci v roce 1957 sledovali tradiční přehlídku na moskevském Rudém náměstí, tak v jednom okamžiku zkoprněli a začali spekulovat, zda si z nich Sověti nedělají legraci. Ukázali totiž světu monstrum na pásech s neuvěřitelně dlouhou hlavní. Nic podobného dosud nikdo nezkonstruoval, takže se mnozí domnívali, že se možná jedná o maketu. Pravda to byla tak napůl, ve skutečnosti šlo totiž o prototyp nově vyvíjeného obřího minometu 2B1 Oka, který se později zapsal do dějin.

Obří minomet měl pálit i jaderné granáty

Sovětská (a dodnes i ruská) strategie byla od druhé světové války založena na masivním nasazení dělostřelectva. To mělo nepřítele zasypat silnou palbou na dlouhou vzdálenost, a pokud to bylo nutné, tak i opakovaně. Ale jelikož ještě nebyla raketová technologie v 50. letech 20. století dostatečně vyspělá, jevila se právě konstrukce samohybného minometu velké ráže na pásovém podvozku jako velmi dobrý nápad. Zbraň navíc neměla pálit jenom klasické granáty, ale i jadernou munici.

Konstruktéři proto sestrojili hlaveň ráže 420 milimetrů o délce těsně nad 20 metrů; měla být schopna odpalovat granáty o hmotnosti 750 kilogramů. Se standardním střelivem vycházel dosah kolem 25 kilometrů, a s raketově poháněným dokonce dvojnásobný. V takovém případě by tedy ani použití jaderného projektilu, resp. jeho následný výbuch, neohrožovalo obsluhu. Síla konvenčního projektilu by se přitom mohla rovnat síle velké letecké pumy.

Střelba podvozek 2B1 Oka ničila

Pro takto těžkou zbraň museli konstruktéři vyvinout speciální podvozek, který dostal značení Objekt 273, a využit byl motor používaný v tanku T-10. Výsledný systém měl hmotnost překračující 55 tun, a jelikož byl katastrofálně podmotorovaný, byl i velmi těžkopádný. Nejednalo se však o jediný problém, zbrani chyběl mj. systém eliminace zpětného rázu, takže musel sílu úderu absorbovat podvozek. To ale znamenalo, že docházelo velmi často k jeho poničení – některé části se doslova rozpadaly, i když byly speciálně zesílené.

Minomet měl také velmi nízkou rychlost střelby, mohl vypálit jen jednu ránu za pět minut. Projektily přitom obsluha nenabíjela vrchem, ale speciální závěrem ze strany. Vzhledem ke značným komplikacím, které se nepodařilo konstruktérům odstranit, nakonec vznikly pouze 4 prototypy 2B1 Oka, a vývoj byl ale v roce 1960 zastaven. Raketová technologie byla tou dobou dostatečná, takže úkoly, které měl původně plnit právě těžký minomet, mohly převzít taktické balistické rakety.