Na Ukrajině obě strany používají těžké raketomety BM-27 Uragan. Dokáží doslova rozorat území přes čtyři hektary velké

Raketomety patří od druhé světové války k nesmírně účinným zbraním. Mají plošný rozsah a především v zastavěných oblastech mohou napáchat velké škody.

i Zdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Sovětský svaz měl od 2. světové války velkou tradici ve výrobě a používání salvových raketometů, jejichž prapůvodcem byl systém Kaťuša typu BM-13 s původně leteckými raketami RS-82 a RS-132 s kolejnicovou odpalovací rampou na nákladním automobilu. V r. 1963 do výzbroje tehdejší Rudé armády v SSSR vstoupil další legendární ruský raketomet BM-21 Grad s tubusovým odpalovacím systémem. Ten má však rakety ráže pouhých 122,4 mm s hlavicí 11,5 kg. Proto v SSSR vznikl raketomet s mnohem těžšími střelami systému BM-27 Uragan.

Zlikviduje prostor o ploše přes čtyři hektary

V 70. letech tak vznikl u GNPP Splav v Tule raketomet 9K 57 Uragan známý jako BM-27, který ze svazku 16 trubic lafetovaných na korbě těžkého nákladního vozidla 9P140 odpaluje těžké rakety ráže 220 milimetrů. Jedná se o vozidlo známější jako těžký terénní vůz 8×8 ZiL-135LMP, který vyrábějí Motoviličinskije závody v Permu. Do výzbroje začal být nový raketomet v SSSR zaváděn v roce 1975.

První verze dosahovaly hmotnosti něco málo přes 20 tun, dnes běžně přes 22 tun. Samotné vozidlo váží 15,1 tuny. Přesto jde o velmi mobilní systém. Raketomet je dlouhý včetně vozidla 9,630 m, šířka je 2,8 m a výška celého komplexu dosahuje 3,225 m. Jednou salvou je údajně schopen pokrýt a zničit prostor o rozloze 42 600 m², neboli téměř 4,3 hektaru.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
BM-27 Uragan v Tule

Pohon zajišťují dva osmiválcové dvouřadé vidlicové benzínové motory ZIL-375 o výkonu 2×180 k.s. se samostatnými převodovkami a kardanovými hřídeli, které jsou uloženy podélně, každá z nich na jedné straně vozidla bezprostředně za kabinou. Jedna pohání kola na levé a druhá na pravé straně vozidla. Řiditelná jsou čtyři kola, a to dvě vpředu a dvě vzadu. Motory dokáží vozidlu udělit rychlost až 65 kilometrů v hodině.

Na plnou nádrž může po silnici ujet až 500 kilometrů. Vozidlo raketometu je vybaveno i systémem řízeného huštění pneumatik, který pomáhá jízdě v těžkém terénu, jakým je písek nebo bláto. Systém řízení palby ovládaný zbraňovým operátorem a velitelem vozu je typu 1V 126 (kódové označení Kapustník), jehož součástí je i panoramatický dalekohled pro nepřímou palbu PG-1. Schopnost nočního vidění nemá, takovýto přístroj má k dispozici pouze řidič.

Svazek 16 raket na jednom automobilu

Systém řízení palby údajně automaticky po zaujetí místa odpalu přebírá informace například z topografického vozidla doprovodu 1T12-2M a od souběžně neseného meteorologického systému 1844. Před zahájením palby musí být u vozidla raketometu spuštěny stabilizační hydraulické zvedáky (obdobné jako u velkých silničních jeřábů) a nasazeny ochranné štíty na kabině posádky.

Samotný raketomet zajišťuje vozidlo 9T452 vezoucí zásobu dalších 16 raket a schopné prázdný raketomet automaticky nabít i do 15 minut, pokud jsou druhy raket podle požadavků velení předem připraveny. Jde o vůz stejného typu jako u samotného raketometu, tedy o ZIL-135. Souprava speciálního vybavení a nářadí 9F381 je vezena většinou na doprovázejících nákladních vozech, dnes především na KAMAZech.

Raketa systému je (podle typu a varianty bojové hlavice) maximálně 4,832 metru dlouhá a má hmotnost nejvíce 280,4 kilogramy. Dokáže zasahovat cíle až na vzdálenost 35 kilometrů. Hmotnosti hlavic dosahují hodnot od cca 90 kg až po 143,5 kg u hlavice s objemově detonační náplní, aerosolovou náloží. Zatím je známo osm odlišených ruských variant hlavic na odpalovaných raketách.

Základní jsou hlavice 9N128F s vysoce explozivní fragmentační hlavicí o hmotnosti 99 kg s náplní výbušniny o hmotnosti 51,7 kg nebo kazetové 9F516 s 30 kusy vysoce explozivních antimateriálových pumiček N9N210 (každá o hmotnosti 1,85 kg). Ty jsou určené především k likvidaci živé síly a lehce obrněných vozidel na zasažené ploše. Náplň hlavic může být ale i chemická (od roku 2017 údajně uložena jen ve skladech), zápalná, a existují i hlavice termobarické (9N515).

Sověti minami obkličovali nepřítele

Zvláštností systému Uragan jsou rakety s kazetovou bojovou hlavicí obsahující miny. Mohou být protitankové i protipěchotní a ruská vojska je zvládají na velkou vzdálenost pomocí systému Uragan rozmístit na velkém prostoru poměrně rychle a operativně. Protipěchotních PFM-1 je 312 v jedné hlavici, protitankových PGMDM/PTM-1 celkem 24, existuje i verze s devíti směrovými náložemi PTM-3, které fungují jako spodní útočné protitankové miny.

Salva jednoho raketometu protipěchotními minami pokryje plochu až 250 ha, protitankovými minami nejméně 150 ha. Sovětská armáda je údajně často využívala v Afghánistánu, kdy pěchotními minami doslova obklíčila nalezenou jednotku afghánských mudžáhedínů, a pak ji likvidovala ostatními prostředky, většinou běžným dělostřelectvem, bitevními vrtulníky a útokem pozemních komand.

iZdroj fotografie: Uživatel One half 3544 / Public Domain
Přebíjecí vozidlo systému Uragan 9T452

Na připravené ploše může raketomet zaujmout pozici a zahájit palbu do tří minut. Rakety je schopný odpalovat jednotlivě nebo v salvě během zhruba 20 sekund. Do tří minut po odpalu může také opustit pozici. Posádka ve složení řidič, operátor a velitel vozu smí rakety odpalovat i přímo z kabiny, která je do určité míry chráněna proti pěchotním zbraním i proti účinkům zbraní hromadného ničení. Některé údaje hovoří i o posádce zvětšené na šest osob.

V aktivní službě je Uraganů stále dost na obou stranách

Rusko má podle dostupných údajů v aktivní službě asi 200 Uraganů a Ukrajina necelých 80. Systém mají mnohé nástupnické státy SSSR, byl vyvezen i do mnoha zemí, jako je Severní Korea, Myanmar, Tanzanie a další. Vznikly i modernizované verze, například běloruský Uragan-M či návrh ukrajinských modernizačních programů Bastion 3 nebo Burevie, který je umístěn na podvozku Tatra 8×8.

Také Rusko již vyvinulo následovníka, modernizovanou verzi označenou Uragan-1M. Tato varianta představená v roce 2007 již má všechny procesy zaujetí postavení, zaměřování, střelby a přebíjení zcela automatizované. Může také odpalovat 300 mm rakety systému BM-30 Směrš, protože odpalovací vozidlo této verze nyní nese alternativně buď jeden nebo dva svazky odpalovacích tubusů.

Dva svazky 300 mm odpalovacích tubusů jsou po šesti, a jeden svazek má 15 původních 220 mm odpalovacích tubusů, které ale nyní mohou odpalovat naváděné rakety ráže 220 mm s dosahem až 70 km. Obě varianty odpalovacích tubusů lze na stejné lafetaci údajně operativně zaměňovat. Dodávky modernizovaného Uraganu-1M ruské armádě byly zahájeny v září 2016. Pravděpodobně i tuto verzi má Rusko na Ukrajině k dispozici.

Jak nebezpečnou zbraní jsou podle vás raketomety Uragan?

Zdroj: MilitaryFactory, Military-today

Diskuze Vstoupit do diskuze
132 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Lidem teprv teď začne téct do bot. Operátoři se rozhodli, že jim zdraží volání
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Co je potřeba vědět o Crohnově chorobě: Zdraví může poškodit víc než srdeční infarkt, kouření zhoršuje příznaky
adbz.cz
adbz.cz
Chemikálie jsou zbytečné. Ucpaný záchod se dá uvolnit pomocí obyčejného pytle na odpadky