Raketomety patří od druhé světové války k nesmírně účinným zbraním. Mají plošný rozsah a především v zastavěných oblastech mohou napáchat velké škody.
Sovětský svaz měl od 2. světové války velkou tradici ve výrobě a používání salvových raketometů, jejichž prapůvodcem byl systém Kaťuša typu BM-13 s původně leteckými raketami RS-82 a RS-132 s kolejnicovou odpalovací rampou na nákladním automobilu. V r. 1963 do výzbroje tehdejší Rudé armády v SSSR vstoupil další legendární ruský raketomet BM-21 Grad s tubusovým odpalovacím systémem. Ten má však rakety ráže pouhých 122,4 mm s hlavicí 11,5 kg. Proto v SSSR vznikl raketomet s mnohem těžšími střelami systému BM-27 Uragan.
Zlikviduje prostor o ploše přes čtyři hektary
V 70. letech tak vznikl u GNPP Splav v Tule raketomet 9K 57 Uragan známý jako BM-27, který ze svazku 16 trubic lafetovaných na korbě těžkého nákladního vozidla 9P140 odpaluje těžké rakety ráže 220 milimetrů. Jedná se o vozidlo známější jako těžký terénní vůz 8×8 ZiL-135LMP, který vyrábějí Motoviličinskije závody v Permu. Do výzbroje začal být nový raketomet v SSSR zaváděn v roce 1975.
První verze dosahovaly hmotnosti něco málo přes 20 tun, dnes běžně přes 22 tun. Samotné vozidlo váží 15,1 tuny. Přesto jde o velmi mobilní systém. Raketomet je dlouhý včetně vozidla 9,630 m, šířka je 2,8 m a výška celého komplexu dosahuje 3,225 m. Jednou salvou je údajně schopen pokrýt a zničit prostor o rozloze 42 600 m², neboli téměř 4,3 hektaru.
Pohon zajišťují dva osmiválcové dvouřadé vidlicové benzínové motory ZIL-375 o výkonu 2×180 k.s. se samostatnými převodovkami a kardanovými hřídeli, které jsou uloženy podélně, každá z nich na jedné straně vozidla bezprostředně za kabinou. Jedna pohání kola na levé a druhá na pravé straně vozidla. Řiditelná jsou čtyři kola, a to dvě vpředu a dvě vzadu. Motory dokáží vozidlu udělit rychlost až 65 kilometrů v hodině.
Na plnou nádrž může po silnici ujet až 500 kilometrů. Vozidlo raketometu je vybaveno i systémem řízeného huštění pneumatik, který pomáhá jízdě v těžkém terénu, jakým je písek nebo bláto. Systém řízení palby ovládaný zbraňovým operátorem a velitelem vozu je typu 1V 126 (kódové označení Kapustník), jehož součástí je i panoramatický dalekohled pro nepřímou palbu PG-1. Schopnost nočního vidění nemá, takovýto přístroj má k dispozici pouze řidič.
Svazek 16 raket na jednom automobilu
Systém řízení palby údajně automaticky po zaujetí místa odpalu přebírá informace například z topografického vozidla doprovodu 1T12-2M a od souběžně neseného meteorologického systému 1844. Před zahájením palby musí být u vozidla raketometu spuštěny stabilizační hydraulické zvedáky (obdobné jako u velkých silničních jeřábů) a nasazeny ochranné štíty na kabině posádky.
Samotný raketomet zajišťuje vozidlo 9T452 vezoucí zásobu dalších 16 raket a schopné prázdný raketomet automaticky nabít i do 15 minut, pokud jsou druhy raket podle požadavků velení předem připraveny. Jde o vůz stejného typu jako u samotného raketometu, tedy o ZIL-135. Souprava speciálního vybavení a nářadí 9F381 je vezena většinou na doprovázejících nákladních vozech, dnes především na KAMAZech.
Raketa systému je (podle typu a varianty bojové hlavice) maximálně 4,832 metru dlouhá a má hmotnost nejvíce 280,4 kilogramy. Dokáže zasahovat cíle až na vzdálenost 35 kilometrů. Hmotnosti hlavic dosahují hodnot od cca 90 kg až po 143,5 kg u hlavice s objemově detonační náplní, aerosolovou náloží. Zatím je známo osm odlišených ruských variant hlavic na odpalovaných raketách.
Základní jsou hlavice 9N128F s vysoce explozivní fragmentační hlavicí o hmotnosti 99 kg s náplní výbušniny o hmotnosti 51,7 kg nebo kazetové 9F516 s 30 kusy vysoce explozivních antimateriálových pumiček N9N210 (každá o hmotnosti 1,85 kg). Ty jsou určené především k likvidaci živé síly a lehce obrněných vozidel na zasažené ploše. Náplň hlavic může být ale i chemická (od roku 2017 údajně uložena jen ve skladech), zápalná, a existují i hlavice termobarické (9N515).
Sověti minami obkličovali nepřítele
Zvláštností systému Uragan jsou rakety s kazetovou bojovou hlavicí obsahující miny. Mohou být protitankové i protipěchotní a ruská vojska je zvládají na velkou vzdálenost pomocí systému Uragan rozmístit na velkém prostoru poměrně rychle a operativně. Protipěchotních PFM-1 je 312 v jedné hlavici, protitankových PGMDM/PTM-1 celkem 24, existuje i verze s devíti směrovými náložemi PTM-3, které fungují jako spodní útočné protitankové miny.
Salva jednoho raketometu protipěchotními minami pokryje plochu až 250 ha, protitankovými minami nejméně 150 ha. Sovětská armáda je údajně často využívala v Afghánistánu, kdy pěchotními minami doslova obklíčila nalezenou jednotku afghánských mudžáhedínů, a pak ji likvidovala ostatními prostředky, většinou běžným dělostřelectvem, bitevními vrtulníky a útokem pozemních komand.
Na připravené ploše může raketomet zaujmout pozici a zahájit palbu do tří minut. Rakety je schopný odpalovat jednotlivě nebo v salvě během zhruba 20 sekund. Do tří minut po odpalu může také opustit pozici. Posádka ve složení řidič, operátor a velitel vozu smí rakety odpalovat i přímo z kabiny, která je do určité míry chráněna proti pěchotním zbraním i proti účinkům zbraní hromadného ničení. Některé údaje hovoří i o posádce zvětšené na šest osob.
V aktivní službě je Uraganů stále dost na obou stranách
Rusko má podle dostupných údajů v aktivní službě asi 200 Uraganů a Ukrajina necelých 80. Systém mají mnohé nástupnické státy SSSR, byl vyvezen i do mnoha zemí, jako je Severní Korea, Myanmar, Tanzanie a další. Vznikly i modernizované verze, například běloruský Uragan-M či návrh ukrajinských modernizačních programů Bastion 3 nebo Burevie, který je umístěn na podvozku Tatra 8×8.
Také Rusko již vyvinulo následovníka, modernizovanou verzi označenou Uragan-1M. Tato varianta představená v roce 2007 již má všechny procesy zaujetí postavení, zaměřování, střelby a přebíjení zcela automatizované. Může také odpalovat 300 mm rakety systému BM-30 Směrš, protože odpalovací vozidlo této verze nyní nese alternativně buď jeden nebo dva svazky odpalovacích tubusů.
Dva svazky 300 mm odpalovacích tubusů jsou po šesti, a jeden svazek má 15 původních 220 mm odpalovacích tubusů, které ale nyní mohou odpalovat naváděné rakety ráže 220 mm s dosahem až 70 km. Obě varianty odpalovacích tubusů lze na stejné lafetaci údajně operativně zaměňovat. Dodávky modernizovaného Uraganu-1M ruské armádě byly zahájeny v září 2016. Pravděpodobně i tuto verzi má Rusko na Ukrajině k dispozici.
Jak nebezpečnou zbraní jsou podle vás raketomety Uragan?
Zdroj: MilitaryFactory, Military-today
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 28607
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 23443
