I Němci měli svoji verzi kaťuší a nebyla o nic méně vražedná. Fungovala ale jako minomet na jiném principu

Druhá světová válka byla první, ve které se masově využily raketové zbraně. Ukázaly se jako nesmírně účinné a tehdy vynalezené principy se používají dodnes.

i Zdroj fotografie: Uživatel Jon.jeckell / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Nejznámější raketovou zbraní použitou za druhé světové války byly proslulé ruské kaťuše. Salva baterie dokázala doslova rozorat rozsáhlé území a byla postrachem vojáků wehrmachtu. Ale nasazení takovéto zbraně pro ně mnohdy nemuselo být překvapení. Jednoduše proto, že i Němci podobný druh zbraně ve výzbroji měli, dokonce dříve, a během války jej produkovali v několika typech. Zbraň byla nazývána Nebelwerfer.

Maskovalo se jako zadýmovací zařízení

S vývojem zbraně se v Německu začalo ve 30. letech. Protože omezení Německu zakazovala podobné zbraně vyvíjet, bylo označováno jako zařízení na vyrábění dýmové clony. Ovšem počítalo se s tím, že by raketově vystřelované granáty mohly obsahovat bojové plyny nebo že by mohly být zápalné či vysoce výbušné, což nakonec byla nejčastější varianta. V německé armádě ale tyto zbraně nebyly označované jako raketové, ale zařazovaly se mezi minomety.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
Nabíjení Nebelwerfer 41 ráže 150 mm

Prvním vícehlavňovým zařízením na odpalování raket, které němečtí vojáci měli k dispozici, byl 15 cm Nebelwerfer 41. Jednalo se o zbraň složenou ze šesti hlavní, jež byly umístěny na podvozku určeném pro dělo Pak 36. Aby byla zbraň co nejvíce přesná, byly raketové granáty stabilizovány rotací, což byl zásadní rozdíl oproti konstrukci sovětských kaťuší. Zbraň byla nasazena již při obsazování Francie v roce 1940. Dostřelila do vzdálenosti 6 900 metrů. Během války bylo vyrobeno šest tisíc odpalovačů a asi 5,5 milionů granátů.

iZdroj fotografie: Uživatel Stahlkocher / Creative Commons / CC BY-SA
Nebelwerfer 41 ráže 150 mm v muzeu

Před invazí do SSSR dostali němečtí vojáci další typ raketometů Nebelwerfer 41, a to v rážích 280 a 320 milimetrů. Menší používala výbušné granáty a větší byly zápalné. Granáty byly odpalovány ze speciálních dřevěných beden a klecí, později i z vícehlavňových odpalovačů. Dostřel byl ale pouhých 2 200 metrů. Jsou známé i mobilní varianty, kdy odpalovací zařízení bylo namontováno na bocích obrněného polopásového transportéru Sd.Kfz. 251.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
Nebelwerfer 41 ráže 280 mm s obsluhou

Vylepšená verze s větším dostřelem

V roce 1942 dostaly německé ozbrojené síly vylepšenou verzi zbraně 21 cm Nebelwerfer 42. Používala se ve svazku pěti hlavní umístěném na stejném podvozku jako Nebelwerfer 41. Měla vetší dostřel, a to až 7 850 metrů. Granáty ráže 210 milimetrů nesly přes 10 kilogramů trhaviny. Pokud se do tohoto „odpalovače“ namontovaly speciální kolejnice, mohl odpalovat i staré 150milimetrové granáty pro Nebelwerfer 41.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
Nebelwerfer 42 ráže 210 mm

Nebelwerfer 42 existoval i v těžší verzi, která odpalovala granáty ráže 300 milimetrů. Ta měla nahradit předchozí těžší typy, jež měly malý dolet. Dokázaly doletět do vzdálenosti 4,5 kilometrů a hmotnost jejich náplně byla 45 kilogramů. Do konce války bylo postaveno asi 700 odpalovačů, nebyly tedy tak časté jako jiné varianty.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
Výstřel granátu z Nebelwerfer při povstání ve Varšavě

Její nevýhodou, stejně jako předchozích typů, bylo, že produkovala kouř a prozrazovala tak svoji pozici. Největší slabinou Nebelwerferů proti ruským kaťuším však byl způsob jejich nasazení, Němci je velmi málo používali jako hromadně nasazenou ofenzivní zbraň, ale v podstatě z nouze především jako taktický obranný minomet proti útočící pěchotě. Efektivní byl, ale nikdy vlastně plně nevyužil své technické a zbraňové možnosti.

Pokusy o využití v Luftwaffe

Zbraně na principu Nebelwerfer se pokoušela využít i německá Luftwaffe. Zkusila je namontovat na stíhací letouny, které pak rakety měly odpalovat na formace spojeneckých těžkých bombardérů, a tím je narušit. Jednomotorové stíhačky nesly po jedné raketě pod každým křídlem, těžší dvoumotorové měly kromě podvěšených trubek například šestihlavňový „odpalovač“ instalovaný do trupu jako jakýsi revolverový buben, z něhož byly rakety – miny po jedné odpalovány také.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA
Montáž rakety z Nebelwerfer 42 ráže 210 mm na letoun Fw 190

Pokud nedošlo k masovému útoku více takto vyzbrojených strojů na svaz bombardérů Spojenců, příliš účinné to ale nebylo. Podvěšené odpalovací zařízení navíc snižovalo manévrovatelnost německých stíhacích strojů a spojenecká stíhací obrana bombardérů je dokázala snáze sestřelit.

Která raketová zbraň byla lepší, kaťuša, nebo Nebelwerfer?

Zdroj: Historynet

Diskuze Vstoupit do diskuze
118 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Falešná rakovina nebo pomoc lidem v tíživé situaci: Podvodníci lákají z lidí peníze přes sociální sítě
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Co když se střetnou moderní tanky T-90M a Leopard 2: Stroje Ukrajiny jsou rychlejší, ale ruští vojáci mají lepší dovednosti
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Jaká je ideální teplota v bytě a proč: Zdraví dospělí by neměli jít pod dvacet, senioři a nemocní po 18 °C
adbz.cz
adbz.cz
Starý chleba najde uplatnění při smažení i vaření vývaru. Přišla na to kdysi jedna moudrá hospodyňka