Rusko vůbec nechápe, co se na frontě děje: 50 000 robotů za rok, Ukrajina nahrazuje vojáky extrémně rychle

V lednu 2026 vykonaly ukrajinské pozemní robotické systémy přes 7 000 misí. V březnu už přes 9 000. Za první tři měsíce roku to podle prezidenta Zelenského bylo dohromady více než 22 000 operací, zásobování, evakuace raněných, průzkum, minování, palebná podpora. Každá z těchto misí je úkol, který dříve plnil voják vystavený dronům, dělostřelectvu a minám v takzvané kill zóně, pásu 10 až 15 kilometrů od přední linie, kde je běžný pohyb lidí a vozidel čím dál vražednější. Ukrajina do tohoto prostoru místo vojáků systematicky posílá stroje. A dělá to tempem, které nemá v současném konfliktu obdobu.

Z vychytávky standardní výbava

Ještě v listopadu 2025 používalo pozemní roboty 67 ukrajinských jednotek. O čtyři měsíce později, v březnu 2026, jich bylo už 167. Tento nárůst říká víc než samotný počet objednaných kusů, ukazuje, že roboty přestaly být experimentem a staly se běžnou součástí provozu brigád.

Od 12. února 2026 si mohou jednotky objednávat UGV přes platformu DOT-Chain Defence, kde bylo v tu chvíli dostupných sedm modelů od šesti ukrajinských výrobců. Ministerstvo obrany mluví o ekosystému více než 280 firem a 550 různých řešení. Roboty zkrátka přešly z kategorie „zajímavý prototyp“ do kategorie „objednej si přes katalog“.

Ihor Fedirko, zástupce ministra obrany, na fóru GLOBSEC 22. května 2026 popsal další posun: z jednoúčelových vozíků vznikají univerzální platformy. Na stejný podvozek se podle potřeby montuje modul pro evakuaci raněných, elektronický boj, radar, minomet nebo řízená střela. Jednotka už nekupuje specializovaný stroj, kupuje podvozek a k němu sadu nástrojů.

Kill zóna: proč jde o přežití, ne o technologickou hračku

Klíčem k pochopení celého programu je prostředí, ve kterém se válčí. Obě strany nasytily frontový prostor FPV drony do takové míry, že klasická logistika, voják s bednou munice nebo sanitka s raněným, se stala extrémně nákladnou na životy. Ukrajina na to odpovídá tím, že vytlačuje lidi z nejnebezpečnějšího pásu a nahrazuje je stroji.

Nejde přitom o abstraktní koncept. V květnu 2026 proběhla u Lymanu třífázová záchranná operace: pozemní robot nejprve odvezl čtyři zraněné civilisty z ostřelované oblasti, poté je převzal člun a nakonec byli předáni do nemocnice. Tři články řetězce, z nichž ten nejrizikovější obstaral stroj.

Oficiální rámec ministerstva i prezidenta je „ochrana životů vojáků“, ne přiznání nedostatku lidí. Ale efekt je stejný: každá mise, kterou vykoná robot, je mise, při které neriskuje člověk.

Daňová brzda za miliardy

Do hladkého rozjezdu ale vstoupila nečekaná překážka. Od 1. ledna 2026 skončila na Ukrajině daňová výjimka pro elektrická vozidla a začala se na ně znovu vztahovat standardní DPH. Pozemní roboty, poháněné zpravidla elektrickými motory, zdražily prakticky přes noc zhruba o 20 %.

Co to znamená v kusech? Dva scénáře. Pokud byl plán 25 000 kusů kalkulován už se zdražením, pak by bez daně bylo možné za stejný rozpočet pořídit kolem 30 000 strojů, tedy o 5 000 víc. Pokud naopak původní kalkulace počítala s nezdaněnou cenou, stejný rozpočet by po zdražení pokryl jen asi 20 800 kusů. Ať tak či tak, jde o tisíce robotů, které buď přibudou, nebo chybí.

Parlament reagoval až s měsíčním zpožděním: návrh zákona č. 15259, který má UGV od DPH osvobodit, byl zaregistrován teprve 19. května 2026. Roboty tak zůstaly několik měsíců v daňové mezeře mezi obecným režimem a teprve připravovanou obrannou výjimkou.

Rusko není bez robotů, ale hraje jinou ligu

Bylo by chybou tvrdit, že Rusko pozemní roboty nepoužívá. Podle analýzy Trap Aggressor / StateWatch má ruská armáda nejméně 32 modelů UGV, z toho minimálně 20 typů doložených v boji. Některé systémy se dodávají v desítkách až stovkách kusů.

Rozdíl je v tempu a šíři nasazení. Databáze Oryx k začátku května 2026 evidovala nejméně 247 zničených ukrajinských pozemních robotů oproti 69 ruským, což nepřímo ukazuje, že Ukrajina stroje nasazuje v nesrovnatelně větším měřítku. Ruské UGV navíc podle dostupných srovnání častěji slouží v týlových oblastech nebo v lokálně omezeném režimu, zatímco ukrajinské operují přímo v kill zóně v tisících misí měsíčně.

Rusko samozřejmě může reagovat, už teď se snaží UGV ničit FPV drony, minami, dělostřelectvem a elektronickým bojem proti datovým spojům. Pokud naškáluje vlastní výrobu a rozšíří operátorské kapacity, může se parita přiblížit. Zatím ale Ukrajina v tomto segmentu udává tempo.

Cíl 50 000 a česká stopa

Zelenskyj 27. dubna 2026 zadal úkol: minimálně 50 000 pozemních robotů za celý rok. Plán na první pololetí, 25 000 kusů za 11 miliard hřiven v 19 kontraktech, pokrývá přesně polovinu. Aritmeticky je cíl splnitelný. Daňová komplikace ale zužuje rozpočtový polštář a zvyšuje riziko, že se bude plnit dražší cestou.

Zajímavá je i česká stopa. Veřejně existuje česko-ukrajinský UGV projekt UNEX, označovaný jako „Czech–Ukrainian innovation“. Konkrétní velký kontrakt české firmy do ukrajinského UGV programu se v otevřených zdrojích zatím nepotvrdil, ale Ukrajinská rada obranného průmyslu aktivně prosazuje model „Build with Ukraine“, tedy integraci zahraničních partnerů do dodavatelských řetězců. Pro české firmy v segmentu pohonů, baterií, senzorů nebo speciálních náplní se otevírá reálné okno.

Ukrajina nepřeměňuje frontu na sci-fi film s autonomními zabijáky. Dělá něco prozaičtějšího a účinnějšího: systematicky přesouvá nejriskantnější práci z lidí na stroje, a dělá to rychlostí, kterou protivník zatím nedokázal kopírovat.