Ukrajinci dostanou od Nizozemců dělostřelecký systém PzH 2000, na bojišti bude převyšovat veškerou konkurenci

Silné dělostřelectvo je jedním z faktorů, který může rozhodnout konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Hodí se do rovinatého terénu a Rusko jím disponuje také.

i Zdroj fotografie: Italian Army / Creative Commons / CC BY
                   

Mezi stále se rozšiřujícím arzenálem těžkých zbraní, které dostává nebo dostane Ukrajina na pomoc v boji s ruskými okupanty, se objevily moderní německé houfnice PzH 2000. Dodá jim je Nizozemí, které jich má až 21 navíc. Německo se zavázalo k tomu, že ukrajinské dělostřelce v používání této moderní zbraně vycvičí. Dodá jim také potřebnou munici, včetně speciálních granátů určených k ničení tanků.

Na ukrajinském bojišti takové dělo není

Počet houfnic je takový, že Ukrajincům pravděpodobně stačí k vytvoření dělostřeleckého praporu o třech bateriích. Až budou moci zbraň nasadit, mají se ruští vojáci na co těšit, protože jde o systém, který se zatím na ukrajinském bojišti neobjevil. Převyšuje dělostřelecké zbraně, které nyní mají obě strany k dispozici, v mnoha parametrech. V dostřelu, rychlosti palby, přesnosti i ničivé síle.

iZdroj fotografie: 7th Army Training Command / Creative Commons / CC BY
Německá PzH 2000 při střelbě

Německá houfnice byla zkonstruovaná k rychlým dělostřeleckým přepadům. Její pásový podvozek jí umožňuje velmi rychlý přesun i v náročném terénu. Palebné postavení pak umí zaujmout během 30 sekund. Za devět sekund dokáže vystřelit 3 granáty a za první dvě minuty až 20, pak se musí rychlost střelby snížit. To ale znamená, že může nepřítele během krátké chvíle zasypat ničivou střelbou a pak se přesunout, aby nebyla ohrožena odvetnou palbou.

Systém má navíc schopnost vystřelovat granáty tak, aby letěly po jiné trajektorii, a tím i jinou dobu. Lze vše načasovat tak, aby až šest z nich na místo cíle dopadlo ve stejný okamžik. Díky propojení do centra řízení palby baterie lze takto koordinovat střelbu více děl najednou a výsledek je dopad mnoha granátů v jedné velké explozi. Díky vyspělému zaměřovacímu systému je palba houfnice velmi přesná.

Speciální munice zajistí excelentní dostřel

Ta je vyzbrojena dělem o ráži 155 milimetrů a délce hlavně 52 ráží. Se standardními náboji dokáže střílet do vzdálenosti 30 až 36 kilometrů a i tato hodnota je ve srovnání s většinou používaných sovětských dělostřeleckých systémů velmi dobrá. Existuje ale mnoho druhů střeliva s prodlouženým doletem, které mají Ukrajinci také obdržet. Při jednom testu měl speciální granát z PzH 2000 doletět do vzdálenosti až 67 kilometrů.

Německo navíc slíbilo, že na Ukrajinu k houfnicím dodá speciální protitankovou munici Smart 155. Ta by Ukrajině umožnila efektivně likvidovat shromážděné tanky na desítky kilometrů daleko. Granát obsahuje dva kusy submunice zkonstruované tak, aby neodporovala smlouvě o kazetové munici. Při dopadu na místo cíle se oba kusy uvolní a zpomalí je padáky. Obsahují také zabudovaný radar, jenž začne pátrat po obrněncích v okolí. Po zaměření tanku či jiného vozidla ho napadne shora speciálním EFP projektilem.

iZdroj fotografie: Heinz Guderian / Creative Commons / CC BY-SA
PzH 2000 na přehlídce

Samotný systém je 11,1 metru dlouhý a 3,6 metru široký a má hmotnost kolem 56 tun. Pancíř chrání pětičlennou posádku proti projektilům do ráže 14,5 milimetru a dělostřeleckým střepinám. Vozidlo je schopné se pohybovat rychlostí 67 kilometrů v hodině a jeho dojezd je 420 kilometrů. V jeho vnitřku je zásoba 60 dělostřeleckých granátů. Jako sekundární zbraň je zde instalován i kulomet MG3.

Houfnice PzH 2000 nejsou jedinými dělostřeleckými zbraněmi, které již Ukrajina má nebo dostane. Velká Británie jí pošle samohybnou houfnici na pásech AS-90. Francie slíbala samohybné houfnice Caesar na kolovém podvozku, tedy stejné, jaké kupuje česká armáda. Z Čech dorazily houfnice DANA, uvažuje se i o slovenských Zuzana 2. Země obdržela i tažené houfnice M777.

Jak moc se mají Rusové bát nových zbraní dodávaných Ukrajině?

Zdroj: EurasianTimes, Kmweg

Diskuze Vstoupit do diskuze
113 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články