Orešnik je velkým hitem ruské propagandy. Opravdové nebezpečí pro svět ale představují i jiné zbraně z jeho výzbroje – hlavně raketa, od níž se Orešnik odvíjí.
Chce-li Rusko někomu vyhrožovat útokem jadernými zbraněmi, vytahuj jeho propaganda v posledních měsících hlavně balistickou raketu středního doletu Orešnik. Je to však pouze klam, protože ji má nejspíše jenom v jednotkách kusů, a navíc má jiné zbraně, jimiž je nebezpečné. Jednou z nich je mezikontinentální balistická raketa RS-24 Jars, z níž vlastně Orešnik vychází. Redakce Armádního Zpravodaje je přesvědčena, že ji má v takových počtech a jsou tak silné, že by dokázaly napáchat mnohem více škody než nový a nepočetný Orešnik.
Orešnik sahá až do 80. let 20. století
RS-24 Jars je odlišná, protože jde o mezikontinentální balistickou raketu schopnou zasahovat na dlouhé vzdálenosti, zatímco Orešnik je raketa středního doletu. Mají však mnoho společného. Orešnik totiž vychází z rakety RS-26 Rubež, k níž Wikipedia uvádí, že je pouze odvozeninou RS-24, a to v tom smyslu, že má místo 3 stupňů jenom stupně 2, což vede k nižšímu doletu. Proto lze říci, že je vlastně jakýmsi otcem Orešniku.
Stejně zhodnotil z technického hlediska raketu Orešnik pro Armádní Zpravodaj vojenský analytik Jiří Vojáček: „Je známo, že systém Orešnik (a všimněte si, že ani nemá své označení GRAU jako jiné raketové systémy, což o něm mnohé vypovídá) je zjednodušená raketa RS-26 Ruběž, de facto raketa s odejmutým posledním stupněm. Ruběž je přitom sama odvozena od rakety RS-24 Jars, což není nic jiného, než modernizace typu Topol-M, což je zase modernizace typu Topol, který přišel do výzbroje sovětských raketových sil už v polovině 80. let. Nejde tedy o nový systém, jen o odvozeninu odvozeniny systému velmi starého.“
RS-24 Jars zařadilo Rusko do své výzbroje pravděpodobně kolem roku 2010, uvádí Wikipedia. Jde o třístupňovou balistickou raketu určenou k tomu, aby dokázala prorazit americký protiraketový štít, čehož má dosahovat třeba tím, že její návratová vozidla MIRV mají manévrovat, a tím být hůře zasažitelná. Raketa může být odpalována z pevného sila, ale většinou je umístěna na kolovém podvozku. Je tedy velice obtížné ji v případě jaderného konfliktu najít a zničit, což hraje Rusku do karet. Navíc má být k odpálení připravena během 7 minut.
RS-24 Jars ohrožuje Evropu i Ameriku
Mezikontinentální balistická raketa RS-24 měří na délku 22,5 metrů a váží 49,6 kilogramů. MissileTreat potom doplňuje, že její dolet vychází na 10 500 km, a někde lze najít až 11 000 km. Měla by obsahovat tři návratová vozidla MIRV, každé s hlavicí o výtěžnosti 150 až 200 kilotun, i když některé zdroje tvrdí, že může být hlavice i více. Minimální dolet je pak 2 000 km, z čehož vyplývá, že když by byla odpálena z oblasti někde ve středním Rusku, bez problémů zasáhne jakékoli místo v Evropě, ale i v Americe, upozorňuje Armádní Zpravodaj.
TheDiplomat v roce 2019 odhadl, že Rusko vlastní 60 raket RS-24 Jars umístěných na mobilních podvozcích, a 10 jich je v podzemních silech. Jejich počet se mohl změnit, ale pravděpodobně nijak významně, ačkoliv přesné to určit nelze, protože Rusko odstoupilo od smlouvy Nový Start a neexistuje jediný oficiální monitorovací systém jaderných zbraní. Severoatlantická aliance se tak musí spoléhat hlavně na zpravodajské zdroje, ale ty nejsou veřejné.

