Panzer I byl první německý sériový tank II. sv. války. Vznikl jako ověřovací a cvičný, ale dočkal se plného bojového nasazení.

První tank hitlerovské Panzerwaffe měl nemalé množství problémů a bylo s ním více starostí než prospěchu. Díky jeho dědictví však Němci později vítězili.

i Zdroj fotografie: Uživatel baku13 / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Německo po skončení první světové války mělo formálně vývoj tanků zakázán Versaillskou smlouvou. To mu však nebránilo využívat své spojenectví se SSSR a různé triky k zakrytí skutečnosti, že na zákaz nedbá. Výsledkem tohoto tajného vývoje se pak stal Panzer I jako páteř nových německých tankových vojsk.

Rodí se „Zemědělský traktor“ se dvěma kulomety

Podle Versaillské smlouvy hrozil každému, kdo by se v Německu o vývoj tanku pokusil, trest až 6 měsíců a pokuta 100 000 marek. To však Reichswehr po navázání vojenské spolupráce se SSSR nerespektoval. Od roku 1925 probíhal vývoj německých tanků na polygonu Kama nedaleko Kazaně. Tajná spolupráce byla navázána i se Švédskem, které dodalo cenné informace o moderním pancíři a jeho způsobech zpracování.

iZdroj fotografie: Raymond Douglas Veydt / Creative Commons / CC BY-SA
Panzer I

Tajně vyvíjený Panzerkampwagen I nebyl prvním německým tankem v meziválečném období. Prvními stroji byli vícevěžový střední Grosstraktor (1925) a lehký Leichttraktor (1928), zkoušené ve SSSR. Oba typy neuspěly, v Německu navíc chyběly jasné představy o roli tanků v armádě. V roce 1931 byli jmenováni gen. Oswald Lutz a plk. Heinz Guderian do čela tzv. „inspektorátu transportních jednotek”, jenž kryl vývoj tanků v Německu před nástupem Hitlera.

Muži viděli budoucnost tanku jako hlavní útočnou sílu, nikoliv ve formě podpůrné zbraně pro jiné složky armády. Oba ale též věděli, že německý průmysl si musí vývoj a výrobu tanků nejprve osvojit a armáda si musí prakticky vyzkoušet dosud teoretický způsob nasazení tanků. Proto chtěli nejdříve získat tank k ověření svých představ o Panzerwaffe, především takový, na kterém by začali cvičit nové tankisty.

Bojová hodnota neměla být prioritou. Na základě tohoto zadání oslovil německý zbrojní úřad (oddělení Waffenamt Prüfwesen 6) v září 1931 firmu Krupp s požadavkem na stavbu prototypu podvozku nového tanku s kódovým označením Kleintraktor. Firma dostala na základě zkušeností ze SSSR zadání, že konstrukce tankového podvozku má vyjít z britského pásového tahače Vickers-Carden-Lloyd Mk.VI.

První prototyp: Kleintraktor

Ověřovací podvozek Kleintraktoru neměl vážit více než 2 650 kg, pohon měl zajistit motor o výkonu 60 koní. Měl být schopen dosáhnout rychlosti až 45 km/h. Pancéřovou nástavbu s kulometnou věží zadal Waffenamt zvlášť třem dalším výrobcům, asi pro ověření a možnost výběru řešení. Měla odolat zásahu průbojné pušky Gewehr 98.

První podvozek dodal Krupp v červenci 1932, jednalo se pouze o „vanu” s pásy. V její přídi byla umístěna převodovka Zahnradfabrik napojená na přední hnací kola. Prostor posádky zůstal u prototypu zcela otevřený. Vlevo vpředu bylo řidičské stanoviště s ovládacími prvky – pedály, řídicí páky, přístrojová deska atd. Druhý člen posádky seděl vpravo za řidičem. Středem kabiny vedla k převodovce hnací hřídel od motoru v zadní části vany. Prototyp měl motor Krupp M301 o výkonu 51 koní a jeho hmotnost činila 2 950 kg.

Zkoušky probíhaly od srpna 1932 do ledna 1933. V srpnu 1933 už Krupp dodal dalších pět podvozků se silnějším motorem o výkonu 55 koní. I tyto prototypy zůstaly jen v podobě holé „vany” s pásy. V červenci 1933 došla však firmě Krupp objednávka na 150 samostatných podvozků s tím, že budou vybaveny nástavbou dodatečně. Na výrobě první série se měly podílet firmy Daimler, MAN, Henschel, Rheinmetall a Grusonwerk, každá měla dodat 3 kusy.

Celý projekt byl v této etapě kvůli konspiraci přejmenovaný na Landwirtschaftliche Schlepper (Zemědělský traktor) nebo La. S. Stroje se potýkaly s řadou problémů. Největším byl příliš malý výkon, i když nový motor Krupp M305 dosáhl požadovaných 60 koní. Také slabé odpružení a špatná průchodnost terénem byly předmětem kritiky.

Dodané podvozky jezdily stále bez nástavby jen jako cvičné pro výcvik. V roce 1934 již byla v Německu u moci NSDAP a stavba nového německého tanku se naráz stala politickou objednávkou s vysokou prioritou. Dle rozkazu ministerstva obrany měla mít Wehrmacht do července 1935 k dispozici 1 000 kompletních tanků La.S.

Otec Panzerwaffe

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci skončilo utajování vývoje. Stále však neexistoval kompletní prototyp s úplnou pancéřovou nástavbou. Kvůli zátěžovým zkouškám a propagaci bylo cca 20 vyrobených podvozků vybaveno provizorní nástavbou z obyčejné oceli, což se lišilo od pozdějších běžných Panzer I. V červenci 1934 konečně byla schválena definitivní podoba nástavby verze A. Od počátku roku 1935 se němečtí vojáci už polotajně proháněli v prvních ze 150 kusů kompletních La. S.

Výška verze A byla 1,72 metru, šířka 2,06 a délka 4,02 metru. Hmotnost dosahovala 5 400 kilogramů. Podvozek měl čtyři pojezdová kola, napínací a hnací. Srdcem stroje druhé série (první byly jen podvozky) byl stále motor Krupp M305. Ten dával stroji rychlost 37,5 km/hod a dojezd 135 km na silnici. Do prosince 1935 bylo vyrobeno nebo závazně objednáno 1 175 tanků Panzer I v původní podobě se čtyřmi pojezdovými koly (některé prameny uvádějí jiná čísla).

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Původní motor o výkonu 60 koní však v praxi nestačil. V roce 1935 byl proto zahájen vývoj verze B s novým motorem Maybach NL 38 TR o výkonu 100 koní. Korba stroje se kvůli motoru prodloužila o 40 cm, na podvozku přibylo páté pojezdové kolo a hmotnost „jedničky“ vzrostla o 400 kg. Pojezdové pásy měly 100 článků místo původních 89. Maximální rychlost stoupla na 40 kilometrů v hodině a dojezd na 140 kilometrů.

Pancíř a výzbroj Panzer I

Pancíř stroje nadále zajišťovala kvalitní chromniklová ocel, na čele, na bocích i na zádi 13 mm, stropy byly silné 8 mm a dno pouze 5 mm. Při zasažení ráží do 7,62 mm pancíř sice odolal, ale stroji se otevíraly po zásahu poklopy. Průzory byly z obyčejného skla a při jejich zásahu mohla být posádka snadno vyřazena. Výhodou stroje byla ale jeho technická spolehlivost.

Výzbroj tvořily vždy dva kulomety 7,92 milimetru MG 13, později MG 32 (verze B) se zásobou 2 250 nábojů v zásobnících po 25 nábojích. Kulomety se nacházely vedle sebe v otočné věžičce a díky kvalitnímu zaměřovači Zeiss Turmzielfernrohr 2 s nimi mohl velitel stroje vést palbu až na 800 metrů. Řidič tanku sedící v korbě ovládal stroj rajčáky a s velitelem se domlouval jednoduchým interkomem, to byla na svoji dobu revoluční novinka. Tanky měly však jen radiostanici Fu 2, což byl pouhý přijímač.

Od dubna 1936 začal být nový tank označován tak, jak dnes známe, tj. jako Panzerkampfwagen I (PzKpfw I). Dělil se na variantu A s původním motorem Krupp a prodlouženou variantu B s motorem Maybach. Kolik bylo skutečně vyrobeno varianty B (sériová výroba od poloviny roku 1936) není jasné, prameny se liší čísly od 399 kusů po 1 100 kusů.

Ve víru občanských válek

Když vypukla ve Španělsku občanská válka, nacisté podporovali generála Franca. Do země přibyl expediční sbor Legie Condor, jejíž součástí byla i tanková skupina Drone. Na pomoc frankistům bylo dodáno 102 Panzerů I. Avšak velkou díru do světa neudělaly. Bojišti jasně dominovaly sovětské T-26 s 45 milimetrovým kanónem, které dokázaly německý stroj vyřadit na 1 000 metrů. Pokusy Španělů předělat Panzer I třeba na plamenometný tank nakonec selhaly.

Další zemí, kam putovala zásilka 15 Pz.Kpfw. I Ausf. A, byla republikánská Čína. Když se tanků zmocnili Japonci, spojenci Německa, namalovali na ně při výstavách pro veřejnost „Made in Soviet Union , aby se obyvatelstvo nedozvědělo o „německé zradě“.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Krvavým křtem ve Španělsku prošla i velitelská verze Kl.Pz.Bf.Wg. Ta měla pevnou nástavbu, do které se vešel třetí člen posádky – radista. Stroj měl ve výzbroji jeden MG 34. Bylo vyrobeno 184 těchto vozidel, která do značné míry zefektivnila postup německých tanků během Blitzkriegu, ještě i v počáteční fázi ve SSSR. Díky jinému vzhledu se však spojenci na velitelské tanky zaměřili, a brzy proto musely být vyřazeny. Masová výroba Panzer I byla ukončena roku 1938.

Z nouze do války

Velení Wehrmachtu si dobře uvědomovalo slabost Panzeru I, ale protože dodávky Panzeru II a III vázly, musely být nasazeny v poli v Polsku i ve Francii staré „traktory“. V Polsku bylo nasazeno 973 „jedniček“, tedy 38 % všech nasazených tanků. Potvrdilo se, jak je tank zastaralý. Na jeho vyřazení z boje stačil na větší vzdálenost i kanón Bofors 37mm polských tanků 7TP. Stačily ale i protipancéřové puškové projektily 7,92 mm. V Polsku bylo vyřazeno 320 tanků Panzer I, z toho 89 neopravitelně.

iZdroj fotografie: Hugh Llewelyn / Creative Commons / CC BY-SA

Před bitvou o Francii se proto Němci pokusili zvýšit bojovou hodnotu „jedniček“ a využít jejich podvozky pro provizorní samohybná děla. 15 cm sIG 33 (Sf) auf Pz.Kpfw. I Ausf B nebo také Sturmpanzer I Bison vznikl tak, že se na tank po odstranění věže „posadil“ polní kanón sIG 33 i s lafetou a koly. Štít mu tvořila jednoduchá pancéřová zezadu otevřená ochrana. Podobně vznikl i Panzerjäger I, ten byl ovšem vyzbrojen původně československým protitankovým dělem 4,7 cm KPÚV vz. 38 nebo také Škoda A5.

Přestože obě úpravy byly šité horkou jehlou, stroje se osvědčily a sloužily až do roku 1943. Další kampaně již byly labutí písní Panzeru I. Ve Francii Wehrmacht ztratil cca 180 z 580 nasazených Panzerů I. Při operaci Barbarossa měl ještě v bojovém stavu 192 strojů, ale ty neměly proti sovětským tankům šanci. Na jaře 1942 byly staženy z fronty do týlové protipartyzánské služby. V Afrikakorpsu vydržely jen o několik měsíců déle.

Poslední mohykáni

Němci nazvali neznámo proč Panzer I i Panzer II specializovanými vozidly, která ale s Pz.Kpfw. I neměla nic společného. Prvním z nich byl Panzerkampfwagen I Ausf. C, druhým Panzerkampfwagen I Ausf. F. Do tohoto článku tematicky nepatří.

iZdroj fotografie: Marko M~commonswiki/ Creative Commons / CC BY-SA

Podvozky Panzer I po stažení z bojových jednotek posloužily pro přestavbu na muniční, opravárenská nebo mostní vozidla. Vzniklo i velké množství provizorních přestaveb přímo na frontě. Každý řidič tanku v Německu se setkal se školním pásovým podvozkem Fahrschulwanne.

Mnohé tyto stroje byly přestavěny na dřevoplyn a dožily se konce války. Panzer I byl tedy skutečným otcem německé Panzerwaffe, bez kterého by nebyly ani Panthery a Tigry. Dodnes se zachovalo zhruba 20 Panzer I nebo jeho derivátů. 

Jak by si Panzer I vedl v boji proti Československu v roce 1938?

Zdroj: Darius Jędrzejewski, Ocelová lavina, Hostomice, 1995.

Diskuze Vstoupit do diskuze
129 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Poláci jsou na Čechy už vážně naštvaní: V obchodech mají kvůli nim prázdné regály
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Experimentální zbraň 2. sv. války: Pekelné kolo bylo tak nebezpečné, že raději skončilo už ve fázi testování
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Potraviny, které přirozeně překonají únavu aneb Energie na celý den a prospěšné látky k tomu
adbz.cz
adbz.cz
Skvrny od oleje a paliva je potřeba odstranit co nejdřív. Dají se vyčistit i bez námahy