Katastrofa dorazila i do Moskvy, palivo už jenom na příděl. Ukrajinci už devastují i „centrum zla“ ruské válečné mašinerie

Ještě před pár měsíci platily limity na čerpacích stanicích hlavně v Sevastopolu, kde řidiči dostávali pouhých dvacet litrů. V Belgorodské a Kurské oblasti zakázali plnit kanystry. Teď ale stropy zavedly tři velké sítě přímo v Moskvě a Podmoskoví, a za tím stojí řetězec, který začíná ukrajinskými drony nad ruskými rafinériemi a končí u cedule „limit 60 l“ na moskevské pumpě.

Šedesát litrů a dost

Síť ORTK, jedna z největších v moskevském regionu, zavedla od 30. května strop 60 litrů benzínu a 100 litrů nafty na zákazníka. Lukoil podle oznámení citovaných ruskými médii pouští sto litrů benzínu, diesel zatím neomezuje. Gazprom nastavil hranici na 100 až 150 litrů obou typů paliva. Údaje pocházejí z lokálních hlášení a potvrzení vyvěšených přímo na pumpách; jednotný veřejný oběžník žádná z firem nevydala.

Nejde o apokalypsu. Šedesát litrů stačí naplnit nádrž většiny osobních aut. Jenže signál je jiný: Kreml, který roky budoval obraz nedotknutelné metropole, musel připustit, že válka se promítá do každodenního provozu hlavního města. A to je posun, který se nedá zamaskovat propagandou.

Proč zrovna Moskva

Klíč leží v geografii ruské rafinérské sítě. Rjazaňská rafinérie, vzdálená necelých dvě stě kilometrů od Kremlu, zásobuje Moskvu a okolí podstatnou částí benzínu i nafty. Právě Rjazaň patří mezi centrální závody, které po sérii ukrajinských úderů buď stojí, nebo jedou na zlomku kapacity. Podle Reuters byly do druhé poloviny května zastavené nebo výrazně omezené rafinérie s kombinovanou roční kapacitou 83 milionů tun, téměř čtvrtina celkového ruského zpracování a přes 30 procent produkce benzínu.

K tomu přibyl zásah logistického uzlu Vtorovo, který podle analýzy varšavského OSW napájí velká palivová depa kolem Moskvy a tři hlavní letiště: Šeremeťjevo, Domodědovo a Vnukovo. Když vypadne zpracování i přeprava, pumpy prostě nemají co prodávat.

Od začátku plnohodnotné invaze zaznamenali analytici nejméně 158 úderů na ruské rafinérie. Zasaženo bylo 24 z 33 závodů s kapacitou nad milion tun ročně. Jen v květnu 2026 šlo o 38 náletů na 16 závodů. Intenzita i hloubka dopadu překonávají všechny předchozí vlny.

Zákazy exportu, běloruský benzín, a pořád málo

Moskva reaguje tak, jak umí: zavírá kohoutky směrem ven. Zákaz exportu benzínu platí do konce července 2026. Od 1. června přibyl zákaz vývozu leteckého paliva, který potrvá do konce listopadu. Paralelně Rusko šestadvacetkrát zvýšilo nákupy benzínu z Běloruska; v květnu se na petrohradské burze prodalo 23 640 tun běloruského paliva.

Čísla ale ukazují, proč to nestačí:

• Bělorusko ročně vyváží zhruba 2,3 milionu tun benzínu.
• Rusko samo spotřebuje kolem 38 milionů tun ročně.
• Nabídka benzínu AI-95 na ruském trhu na konci května spadla o 43 procent proti letošnímu průměru, AI-92 o 26 procent.
• Maloobchodní ceny benzínu od začátku roku vzrostly o 4,3 procenta, při inflaci 3,2 procenta.

Běloruská pomoc je kapka do moře. A embargo na export řeší symptom, ne příčinu: dokud drony létají na rafinérie, domácí produkce se neobnoví.

Moskva versus zbytek země

Příděly v hlavním městě jsou symbolicky nejsilnější, ale nikoli nejtvrdší. Sevastopol zavedl dvacetilitrový limit už 22. května. V Belgorodské a Kurské oblasti podle Meduzy zastavily pumpy Rosněfti tankování AI-92 do kanystrů. Petrohrad hlásí selektivní výpadky; některé stanice prostě nedostávají zásilky.

Moskva se od periferie liší v jednom: je to místo, kde žije politická a ekonomická elita. Limit na pumpě v Podmoskoví není totéž co limit v Sevastopolu. Je to přiznání, že systém nedokáže ochránit ani vlastní centrum.

Co to znamená, a co ne

Bylo by přehnané tvrdit, že Rusku „dochází ropa“. Ruský export surové ropy paradoxně vzrostl; méně zpracování doma znamená víc suroviny na vývoz. Bloomberg uvádí, že objem exportované ropy dosáhl válečného maxima. Příjmy z prodeje surové ropy tedy neklesají tak, jak by napovídala rafinérská krize. IEA ve své květnové zprávě popsala prudký pokles světového zpracování ropy právě kvůli infrastrukturním škodám a exportním restrikcím v Rusku.

Pro Česko je přímý dopad minimální; vláda v dubnu 2025 potvrdila, že země se díky ropovodu TAL-PLUS umí plně zásobovat neruskou ropou. Nepřímý cenový vliv přes globální trh ale zůstává.

Nejpřesnější čtení situace není „Rusko se hroutí“. Je to jiné: Ukrajina dokázala přenést náklady války z rafinérských areálů až do každodenního života metropole. Kreml bude přednostně chránit armádu a strategické odběratele, a účet pošle vlastním občanům u pumpy.