České a československé zbrojovky se těšily dobrému jménu zejména v období první republiky, dařilo se jim také ještě před vznikem samostatného Československa. Za druhé světové války byly k dispozici Němcům, kteří jejich kapacit náležitě vyžívali.
Až po únorovém převratu začaly upadat, přesto se jim podařilo vyrobit několik zajímavých kousků. Pasivní radiolokátor Věra, pojmenovaný po plukovnici letectva Věře Perlingerové, vyvinutý v roce 1995 vylepšováním starších modelů je toho důkazem.
Radar, který vidí i neviditelné
Podobně jako o generaci starší předchůdce Tamara umí Věra odhalit i neviditelná letadla. Radar Věra ve výzbroji vietnamské armády doložitelně zaznamenal například americký bombardér B-2 na vzdálenost zhruba 250 km, což je světový unikát. Díky tomu se pochopitelně dostal do povědomí odborné veřejnosti a nyní jej mají mimo jiné k dispozici Spojené státy, Estonsko nebo Malajsie. Zálusk na Věru si dělá také Čína, otázkou však je, zda k prodeji skutečně dojde.
Civilní i vojenská verze
Věra má civilní i vojenské využití, ve své civilní verzi bývá napevno namontovaná na letištích a pomáhá koordinovat letecký provoz. Vojenská varianta je zpravidla mobilní, nejčastěji bývá umístěna na podvozku s pohonem 4×4 nebo 6×6. Přesná specifikace radaru, který potřebuje celkem 4 stanice, z nichž každá váží zhruba 200 kilo, jsou:
- Frekvence: 88 MHz-18 GHz
- Nominální dosah: 450 km v závislosti na podmínkách
- Azimut: 120-360° v závislosti na umístění
- Metoda měření: TDOA pulsy
Příliš dobrý, než aby byl volně na prodej
Pokud jde o globální komerční úspěch, Věra i starší Tamara trpí tím, jak jsou kvalitní. Jsou příliš dobré na to, aby je bylo ze strategického hlediska možné volně prodávat. Pardubické firmě Era, která tento systém vyrábí, tak může případný prodej vojenské verze Věry zhatit veto z oficiálních míst. Civilní variantu lze nicméně prodávat bez omezení.
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 4688
Události
|
PŘEČTENÍ: 12198
