Rakety Točka jsou sice zastaralé, ale ve válce na Ukrajině již dokázaly napáchat řadu škod a děsí obě strany

Balistické rakety budí hrůzu již od druhé světová války, kdy Německo vyvinulo V2. Již proti nim existuje obrana, ale sestřelit je všechny se většinou nepodaří.

i Zdroj fotografie: Uživatel Nickispeaki / Creactive Commons / CC BY-SA
                   

Během současného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou se v souvislosti s balistickými raketami většinou mluví o ruských střelách, jakými je třeba Iskander. Patří mezi světovou špičku a je velmi přesný. Přesto obě strany používají jiný a mnohem starší systém, o němž tak často slyšet není. Jsou jím balistické rakety OTR-21 Točka, které pocházejí ještě z dob Sovětského svazu. Rakety přitom zaznamenaly pozoruhodné zásahy, ale mají na svědomí i životy civilistů.

Sověti potřebovali mobilní systém

Sovětský svaz za studené války disponoval balistickými raketami krátkého doletu Luna, které ale byly velmi těžkopádné a jejich nasazení to velmi omezovalo. V 70. letech proto začal přicházet s jiným systémem, jenž byl naopak velmi mobilní. Jednalo se o rakety Točka. Byly umístěny na odpalovací vozidlo 9P129, což byl upravený kolový třínápravový podvozek BAZ-5921. Raketový systém 9K79 Točka (Bod) byl vyvinut jako náhrada za taktický raketový systém9K52 Luna-M (v kódu NATO FROG-7).

Vývoj probíhal v KBM (Konstruktorskoje Bjuro Mašinostrojenija) Kolomna a vedl ho Sergej Pavlovič Nepobědimij. Nový systém obdržel kódové označení NATO SS-21 Scarab A. 9K79 Točka je taktický mobilní raketový komplex krátkého dosahu konstruovaný pro útoky proti pozemním stacionárním cílům. Jednostupňová střela 9M79 má motor na tuhé pohonné hmoty. Může nést nukleární, chemickou nebo konvenční hlavici (tříštivo-trhavou, proti vzletovým a přistávacím drahám, s protipancéřovou nebo protipěchotní submunicí).

iZdroj fotografie: Vladislav Falšivomonetčik / Creative Commons / CC BY-SA
Ruské rakety OTR-21 Točka, které lze využít jako taktické jaderné zbraně

Mohla nést i vysoce fragmentační 9N123, jejíž výbuch mohl zabíjet až do vzdálenosti kolem 200 metrů od epicentra. Na střelu také bylo možné osadit i jadernou hlavici AA-60. Rakety ale nebyly příliš přesné, od cíle se odchylovaly v průměru až 150 metrů, i když raketa měla vlastní inerciální naváděcí systém. V případě jaderných hlavic by tato nepřesnost nevadila, u explozivních ale určité problémy znamenala. Řízení sestává ze čtyř kormidel nalézajících se na zadní polovině tělesa střely.

Tato kormidla řídí střelu ve vzestupné a závěrečné fázi letu v zemské atmosféře. Minimální dostřel činil u této první verze 15 km a maximální 70 km. Raketa 9M79 je přepravována a odpalována z šestikolového odpalovacího zařízení 9P129. Raketa je 6,4 m dlouhá, má průměr 0,65 m a hmotnost při startu dvě tuny. Samotná hlavice dosahuje hmotnosti 482 kg. Modernizovaná raketa Točky-U je označována jako 9M79-1, je těžší jen o 10 kg, ale je vybavena novou naváděcí elektronikou a výkonnější směsí THP motoru.

Sytém byl několikrát modernizovaný

Vozidlo s odpalovacím zařízením je typu BAZ-5921. Pohon tohoto vozidla zajišťuje motor 5D20K-300 s maximálním výkonem 221 kW. Prostor pro čtyřčlennou posádku je v kabině před přední nápravou, hned za ní je téměř vodorovně umístěna ve skříňové části vozidla vlastní raketa, zakrytá i shora. Na přehlídkách ovšem bývá komplex z propagačních důvodů předváděn v polovztyčené poloze, zřejmě aby samotná raketa byla dobře viditelná.

V bojové situaci osádka dokáže raketu zvednout z ležící do palebné polohy na zádi (úhel cca 80 stupňů) a odpálit ji do 16 minut od příjezdu do nepřipraveného palpostu. Pro zvýšení stability při odpalu slouží dvě dvojice vysunutých hydraulických opor umístěných za přední a zadní nápravou odpalovacího zařízení 9P129. Komplex je dále tvořen taktickým přepravníkem 9T218 postaveným na bázi vozidla BAZ-5922, což je ale jen další verze BAZ-5921. 9T218 slouží k přepravě a skladování dvou raket.

Přepravník je zároveň vybaven jeřábovým výložníkem pro manipulaci s raketou, montáž hlavic s raketovým nosičem a pro uložení rakety na odpalovací zařízení 9P129. Pomocí tohoto doprovázejícího přepravníku lze odpalovací zařízení 9P129 znovu nabít asi za 20 minut. Raketový systém Točka obsahuje i soupravu 9T238, sestávající ze sedlového tahače Zil-131 s návěsem k přepravě dalších dvou kompletních raket nebo čtyř hlavic v kontejnerech 9Ja234 a 9Ja236.

Další prostředky systému 9K79 Točka, například Stanice údržby a oprav 9V844M instalovaná ve skříňové nástavbě vozidel Zil-131, slouží k údržbě a kontrole nejen rakety, ale i odpalovacího zařízení a nabíjecího přepravníku. Sovětští konstruktéři si nevýhody uvědomovali, proto se snažili systém modernizovat. V roce 1986 (jiné prameny mluví o roku 1989) vstoupila do výzbroje druhá a dnes asi nejrozšířenější varianta.

Ta byla výsledkem modernizace původní Točky na počátku 80. let 20. století. Nová verze získala označení 9K79 Točka-U, v kódu NATO pak byla označována jako SS-21 Scarab B. Dolet rakety se zvýšil na 120 kilometrů a zlepšila se i přesnost. Odchylka od cíle činila maximálně 95 metrů. Na začátku 90. let pak vznikl ještě modernizovanější systém s doletem 185 kilometrů a přesností kolem 70 metrů.

Točky byly ve výzbroji ČSSR

Taktický raketový systém 9K79 Točka byl do stavu sovětské armády zařazen v roce 1976 (někdy se uvádí 1975). Od roku 1981 začaly být Točky rozmisťovány v předsunutých divizích v NDR, přičemž do roku 1988 šlo o 140 raket. Sovětské Točky byly rovněž rozmístěny na území Československa v rámci Střední skupiny vojsk, a to také od počátku 80. let.

Standardní sovětská motostřelecká nebo tanková divize na našem území tehdy disponovala jedním oddílem se čtyřmi komplexy Točka. Oddíly s raketami 9K79 byly roku 1989 ze stavu těchto divizí vyjmuty a utvořily 442. raketovou brigádu s posádkou v Hvězdově u Mimoně. Disponovala 18 odpalovacími zařízeními 9P129. V květnu 1990 došlo ke stažení této sovětské raketové brigády z Československa. 

Sovětský svaz ale rakety Točka dodával také svým spojencům na východě, kteří by se první ocitli na frontové linii v případné válce mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Mělo je tak ve výzbroji i Československo, NDR nebo Polsko. Po rozpadu východního bloku země tyto rakety postupně jako zastaralé vyřadily z výzbroje, v České republice k tomu došlo v roce 2000. Rakety dostaly ale i Severní Korea, Jemen, Sýrie a jsou ve výzbroji některých postsovětských států.

iZdroj fotografie: Uživatel Michael / Creactive Commons / CC BY
Rakety Točka v Kyjevě

Byly i často používané, například v jemenském konfliktu nebo v občanské válce v Sýrii. Rusko je nasadilo v Čečensku či v Arménie ve válce o Náhorní Karabach. Opravdu masivního použití oběma stranami se dočkaly během současného konfliktu na Ukrajině. Ta měla na začátku konfliktu ve výzbroji asi 500 těchto raket a 90 odpalovacích zařízení. Rusko tvrdilo, že Točky z výzbroje již vyřadilo, ale později byly spatřeny v jeho kolonách a nakonec byly i použity.

Pravdou je, že střely používá hlavně Ukrajina, která nemá modernější náhradu. Rusko je použilo k útoku na nádraží v Kramatorsku, kde měly 8. dubna zabít několik desítek civilistů. Ukrajina zase střelami v únoru zasáhla letiště Milerovo v Rostovské oblasti. Předpokládá se, že Točka zničila i výsadkovou loď Saratov v Berdjansku a zasáhla velký ruský muniční sklad ve městě Krasnyj Luč. Rusko kvůli hrozbě raket značně posílilo protivzdušnou obranu a hlásí řadu jejich sestřelů, které ale nelze ověřit.

Jak konkurenceschopné jsou rakety Točka oproti moderním střelám?

Zdroj: ArmyRecognition, MilitaryWatchMagazine

Diskuze Vstoupit do diskuze
79 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Putin: Západ využívá Ukrajince k jedinému účelu
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Starověký artefakt vyjevil dávnou tajnou zprávu. Objevila se díky staletí starému principu „kouzelného zrcadla“
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Kopr vám uleví od banalit, ale napomáhá i v léčbě závažných nemocí: Vše, co o jeho použití potřebujete vědět
adbz.cz
adbz.cz
Srpen je ideální čas pro další výsadbu – od okrasných rostlin až po jahody. Vytáhněte se před sousedy znalostmi profesionálů