Obrněnec bez kanónu, který dokáže zpřesnit palbu celé dělostřelecké baterie. Právě proto je pro protivníka nebezpečnější než leckterý tank.
Na první pohled vypadá TAB-77 PCOMA jako transportér, kterému někdo zapomněl namontovat zbraň. Místo klasické bojové věže s kulomety nese zvětšenou dvoumístnou pozorovací nástavbu, bez hlavně, bez lafety, bez jediného náboje. Jenže právě tahle „prázdná“ věž z něj dělá jeden z nejcennějších cílů na bojišti. Osádka uvnitř nevede palbu. Řídí ji. A to je pro nepřítele mnohem horší.
Oči celé baterie v jednom vozidle
TAB-77 je rumunský kolový obrněnec s pohonem všech osmi kol, odvozený z platformy příbuzné sovětskému BTR-70, ale vyráběný kompletně v Rumunsku. Základní verze nese věž s těžkým kulometem KPVT ráže 14,5 mm a spřaženým 7,62mm PKT. Varianta PCOMA, dělostřelecký pozorovací vůz, se od ní liší radikálně: bojová věž zmizela a na její místo přibyla rozměrnější neozbrojená nástavba pro dva členy osádky vybavená pozorovacími přístroji a dálkoměry.
Funkce je přímočará. Posádka PCOMA operuje před baterií, vyhledává cíle, zaměřuje je a předává souřadnice do systému řízení palby. Po prvních dopadech sleduje odchylky a posílá korekce pro další salvu. Jeden vůz tak ovlivňuje přesnost a tempo střelby několika houfnic najednou. Kdo ovládá pozorování a korekci, rozhoduje, kam dopadnou granáty. Doslova.
Proč je „neozbrojený“ obrněnec prioritní cíl
Zničení jedné houfnice ubere baterii jednu hlaveň. Zničení pozorovacího uzlu může zhoršit zaměření, korekci i rychlost reakce všech zbývajících děl současně. PCOMA funguje jako multiplikátor: sám nestřílí, ale násobí účinek ostatních zbraní. Pro protivníka je proto strategicky cennější než samotný dělostřelecký kus.
Právě tady leží důvod, proč se takového vozidla obává i protivník disponující početní převahou. Ruská armáda, která na Ukrajině už více než čtyři roky vede válku proti početně slabšímu, ale inovativnímu protivníkovi, dobře ví, co znamená ztratit koordinaci palby. Bez funkčního pozorovacího uzlu baterie nepřestává existovat, ale střílí pomaleji, méně přesně a s větší závislostí na náhradních prostředcích, tedy na dronech, předem připravených datech nebo improvizovaných pozorovatelích bez pancéřové ochrany.
Je PCOMA na ukrajinské frontě?
Přímé nasazení TAB-77 PCOMA na Ukrajině se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo potvrdit. Vizuálně doložený seznam rumunské vojenské pomoci eviduje z rumunských obrněnců typ TAB-71M, nikoli PCOMA. Rumunsko přitom Ukrajině prokazatelně dodává balíčky vojenské techniky, což potvrzuje i oficiální bezpečnostní dohoda mezi oběma zeměmi. Konkrétní obsah těchto balíčků je ale z velké části utajený. Ještě v létě 2026 se o zpřístupnění údajů vedl v Rumunsku soudní spor.
To ovšem neznamená, že role obrněných pozorovacích uzlů na frontě klesá. Naopak. Současné bojiště kombinuje drony, elektronický boj a klasické dělostřelectvo do sítě, v níž chráněný pozemní uzel se spolehlivým spojením zůstává nenahraditelný, právě proto, že dron lze sestřelit nebo zarušit, zatímco obrněná pozorovatelna drží pozici i pod palbou.
Jak si stojí vedle moderních aliančních prostředků
Česká armáda provozuje v obdobné roli hned dva systémy. Lehké obrněné vozidlo průzkumné LOV-Pz je součástí systému řízení palby dělostřeleckého oddílu a slouží k průzkumu bojiště a získávání podkladů pro střelbu. Ještě dál jde lehký průzkumný pozorovací systém LOS na podvozku DP-90, který disponuje teleskopickou senzorovou hlavou, televizní i infračervenou kamerou a laserovým dálkoměrem; to vše je napojené do automatizovaného systému řízení palby ASPRO. Česká republika navíc zavádí budoucí dělostřelecké pozorovatelny na platformě CV90, tedy na moderním pásovém bojovém vozidle pěchoty.
Ve srovnání s nimi působí TAB-77 PCOMA jako koncepčně jednodušší a technologicky starší prostředek. Podle registru OSN mělo Rumunsko k lednu 2011 celkem 162 vozidel rodiny TAB-77 bez rozpisu na varianty; kolik z nich je dnes provozuschopných a kolik z nich tvoří právě verze PCOMA, zůstává veřejně neupřesněno.
Starý koncept, který nepřestal platit
Princip, na kterém PCOMA stojí, je ale nadčasový. Ať už pozorovatelna jezdí na osmi kolech z rumunské továrny, nebo na českém CV90, její úkol zůstává stejný: vidět dřív než protivník, předat data rychleji než protivník a korigovat palbu přesněji než protivník. Každá armáda, která tohle dokáže, střílí méně granátů s větším účinkem. A každá armáda, která o takový uzel přijde, střílí víc granátů s menším účinkem.
Na moderním bojišti, kde se cena jednoho dělostřeleckého granátu měří v tisících korun a zásobování municí rozhoduje o tempu operací, je tohle rozdíl mezi baterií, která ničí cíle, a baterií, která jen dělá hluk.