Ruské BT-3F porazily ukrajinské BTR-4 v miliardovém tendru. A stejně nic neprodají, zakázku jim vyfoukli Američané

V dubnu 2019 se na indonéském ministerstvu obrany v Jakartě slavnostně podepisoval zbrojní kontrakt s ruským Rosoboronexportem. Balík zahrnoval 22 bojových vozidel pěchoty BMP-3F a 21 obojživelných transportérů BT-3F v celkové hodnotě 175,2 milionu dolarů, tedy přes čtyři miliardy korun. Ruský BT-3F přitom v indonéském výběrovém řízení uspěl proti ukrajinské konkurenci v podobě kolového BTR-4 Bucephalus. Jenže papírové vítězství je jedna věc. Dodat skutečná vozidla je věc úplně jiná.

Kontrakt za miliardy, dodávka za nula

Samotná část kontraktu na 21 kusů BT-3F měla hodnotu 67,2 milionu dolarů, tedy zhruba 1,6 miliardy korun. Šlo o první exportní zakázku pro tento pásový obojživelný transportér, odvozený od platformy BMP-3F. Podle ruských zdrojů nese BT-3F dálkově ovládaný bojový modul s kulometem ráže 12,7 mm a pojme dvanáct výsadkářů plus dvoučlennou osádku. Kompletní veřejně ověřené parametry rychlosti či úrovně pancéřování ale Rusko nikdy nezveřejnilo.

A právě tady začíná problém. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo dohledat jediné potvrzení, že by Indonésie převzala byť jeden kus BT-3F. Ruský státní koncern Rostec ještě v květnu 2025, tedy šest let po podpisu kontraktu, teprve oznamoval zahájení státních zkoušek tohoto vozidla. Předběžné zkoušky přitom údajně skončily už v roce 2022. Program určený na export tak předběhl vlastní domácí validační cyklus, což je pro potenciální zákazníky varovný signál.

Proč Rusko nedodalo ani jedno vozidlo

Příčiny jsou podle všeho dvojí. Na technické rovině je situace jasná: vozidlo, které v roce 2025 teprve vstupuje do státních zkoušek, prostě nemohlo být v předchozích letech sériově vyráběno a expedováno do zahraničí. Exportní smlouva předběhla realitu výrobní linky.

K tomu se přidala geopolitická rovina. Rusko-indonéské zbrojní obchody po roce 2022 narazily na sankční a platební komplikace. Indonéský velvyslanec v Moskvě José Tavares v roce 2024 podle agentury TASS prohlásil, že kontrakt na stíhačky Su-35 nebyl zrušen, jen pozastaven do „vstřícnější“ situace. Podobný osud zjevně potkal i transportéry BT-3F. Americká analytická zpráva z roku 2025 hodnotí ruský vojenský vliv v Indonésii jako nízký a připomíná, že deklarovaná „strategická partnerství“ mezi oběma zeměmi nebyla nikdy formalizována samostatným dokumentem.

Američané přišli s okamžitým řešením

Zatímco Rusko řešilo státní zkoušky, Indonésie se rozhlédla jinam. Dne 28. září 2026 indonéské ministerstvo obrany oficiálně předalo námořní pěchotě prvních 12 kusů AAV M-35. Pod indonéským označením se skrývá americký AAV-7A1 RAM/RS, mohutný pásový obojživelný transportér vyráběný firmou BAE Systems. Písmeno „M“ v označení znamená Marinir, trojka odkazuje na tříčlennou osádku a pětka na schopnost operovat až do stavu moře Sea State 5.

Technické parametry AAV-7A1 RAM/RS mluví jasně:

• Kapacita: 21 vojáků + 3 členové osádky
• Výzbroj: těžký kulomet M2HB ráže 12,7 mm a 40mm granatomet Mk 19
• Rychlost na souši: až 72 km/h
• Rychlost na vodě: přibližně 13 km/h

Podle náčelníka indonéského námořnictva má první americká vlna zahrnovat 35 kusů, z nichž dvanáct už dorazilo. Celkový výhled počítá se 105 vozidly ve třech vlnách do let 2026–2028. Americké řešení tak není jen jednorázová záplata, může se stát páteří obojživelných operací indonéského námořního sboru.

Tři stroje, tři filozofie

Srovnání tří platforem, které se v indonéském příběhu potkaly, odhaluje zásadní rozdíly v přístupu:

Ukrajinský BTR-4 nabízí zdaleka nejsilnější palebnou sílu z celé trojice; 30mm kanon je v jiné lize než kulomety konkurentů. Americký AAV zase unese téměř trojnásobek vojáků oproti BTR-4. Ruský BT-3F? Ten zatím existuje hlavně na papíře a v oznámeních Rostecu.

Reputační zátěž a budoucnost

Férové je dodat, že ani americký AAV-7A1 není bezproblémová platforma. Dne 30. července 2020 se u pobřeží Kalifornie potopil AAV americké námořní pěchoty. Zahynulo osm mariňáků a jeden námořní zdravotník. Vyšetřování odhalilo sedmiměsíční „řetězec selhání“ v údržbě, výcviku i záchranném zabezpečení, jak informoval USNI News. To ale automaticky nevypovídá o stavu každého vyrobeného kusu; Indonésie přebírá platformu s historicky problematickou reputací, nikoli nutně nepojízdný šrot.

Do budoucna se navíc rýsuje jihokorejská alternativa. Společnost Hanwha vyvíjí KAAV-II, který má výrazně překonat současnou generaci v mobilitě, ochraně i palebné síle. Prototyp byl podle Janes představen v roce 2026, systémový vývoj ale míří až do třicátých let. Americké AAV tak řeší bezprostřední mezeru, korejský stroj je kandidátem na generační obměnu.

Zajímavé je, že na indonéském zbrojním trhu má své místo i český průmysl. Excalibur Army uzavřela smlouvu na společnou výrobu raketometů RM-70 Vampire na podvozcích Tatra přímo v Indonésii a české firmy tam podle ambasády v Jakartě dodaly i 23 obrněných transportérů Pandur II 8×8. Jakarta zkrátka diverzifikuje, a Rusko z tohoto koláče postupně vypadává.

Indonéský případ je učebnicovou ukázkou toho, že vyhrát tendr nestačí. Podpis smlouvy bez schopnosti dodat je ve zbrojním průmyslu horší než prohra, je to pozvánka pro konkurenci, aby přišla s čímkoli, co jezdí.