Rusko poprvé nacvičovalo bitvu s novým robotickým tankem Šturm na podvozku T-90. Má změnit pravidla na frontě

Dne 2. října 2026 na polygonu Čebarkulský v Čeljabinské oblasti vyvrcholila hlavní etapa strategického cvičení Centr-2026. Přes šest tisíc vojáků, více než šest set kusů techniky a přes pět set dronů, a mezi nimi poprvé těžké bezosádkové tanky, které podle ruského ministerstva obrany poskytovaly palebnou podporu útočícím jednotkám, ničily cíle z krátkých zastávek a měnily palebné pozice. Nešlo o statickou přehlídku pro kamery. Šturm se posunul z konceptu do armádního nácviku. Otázka je, jak daleko má k frontě.

Co přesně je Šturm a proč nejde o obyčejný tank bez posádky

Šturm není jeden stroj. Je to celá rodina čtyř specializovaných těžkých robotických útočných vozidel, kterou vyvíjí Uralvagonzavod a jeho konstrukční kancelář UKBTM. Základ tvoří tankový podvozek rodiny T-72/T-90, veřejně nejlépe doložená je verze na bázi T-72B3. Podle analýzy Janes z roku 2021 kontrakt na prototyp vznikl už na veletrhu Army 2021, takže nejde o improvizaci z letošního roku, ale o program s pětiletou historií.

Čtyři varianty pokrývají odlišné útočné role:

• Tanková verze – zkrácená 125mm hlaveň, 7,62mm kulomet a dozerová radlice pro průlom do zástavby.
• Raketová verze – nosič raket Šmel-M pro ničení opevněných pozic.
• Kanonová verze – dvojice 30mm automatických kanonů pro blízkou palebnou podporu.
• Termobarická verze – termobarické rakety proti živé síle v krytech a budovách.

Zkrácená hlaveň u tankové varianty není konstrukční kompromis z nouze. V úzkých ulicích a mezi budovami je kratší hlaveň pohyblivější, snadněji mění směr palby. Cenou za to je horší balistika na delší vzdálenosti; Šturm prostě není stavěný na klasický tankový duel v otevřeném terénu. Je stavěný na to, aby jako první vrazil do města.

Jak přesně má změnit pravidla na frontě

Klíčový posun nespočívá v tom, že by Šturm byl nezničitelný nebo technologicky nedostižný. Spočívá v jedné prosté věci: do nejnebezpečnější fáze útoku (prvního kontaktu s obráncem, průzkumu bojem, nájezdu na opevněný bod) může Rusko poslat těžkou pancéřovanou platformu bez jediného člověka uvnitř.

Na současné frontě na Ukrajině je první sled útočníků de facto sebevražedný. Pěchota v golfových vozících, obrněné transportéry bez střechy, tanky s klecovým pancířem; všechno, co jede první, má statisticky minimální šanci přežít. Šturm by tuhle rovnici mohl změnit. Operátor sedí v řídicím vozidle kilometry za linií a vede tank dálkově. Pokud obránce Šturm zničí, přijde o munici a odhalí pozici. Pokud ho nezničí, robotický tank prorazí cestu živým jednotkám za ním.

Ruské ministerstvo obrany u systému zdůrazňuje vícekanálové, protirušivé řízení s redundancí zranitelných prvků. Tím ale nepřímo přiznává, kde je kritické místo celého konceptu. Elektronický boj, který je na ukrajinské frontě všudypřítomný, dokáže přetrhat datové spojení mezi operátorem a strojem. A bezosádkový tank bez spojení je jen drahý kus oceli.

Srovnání s předchůdci i s ukrajinským přístupem

Rusko už bezosádkové bojové stroje zkoušelo. Uran-9, lehčí bojový robot, prošel testy v Sýrii, a podle analýzy ICDS měl vážné nedostatky v komunikaci, spolehlivosti i ovladatelnosti. Šturm je jiná kategorie: ne malý robot s kanonem, ale plnohodnotný útočný tank bez posádky, od začátku projektovaný pro přímý průlom. Otázka je, jestli Rusko vyřešilo problémy, které Uran-9 odhalil, nebo je jen zabalilo do těžšího pancíře.

Ukrajina jde opačným směrem. Inovační klastr Brave1 od roku 2023 udělil přes tisíc grantů, z toho 199 přímo pro pozemní robotické systémy. Místo jednoho těžkého průlomového kusu Kyjev škáluje desítky levnějších platforem: logistické roboty, automatizované věže, prostředky elektronického boje, FPV drony. Filozofie je zásadně odlišná: Rusko staví jeden drahý kladivový úder, Ukrajina buduje roj.

Pro obránce zůstává Šturm pořád velkým, hlučným a drahým pásovým cílem. Miny, FPV drony, protitankové řízené střely; to všechno funguje proti bezosádkovému tanku stejně jako proti osádkovému. Navíc přibývá možnost zaútočit na samotné datové spojení nebo na řídicí vozidlo.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímé veřejné stanovisko českého ministerstva obrany k projektu Šturm v otevřených zdrojích neexistuje. Ale české koncepční dokumenty mluví jasně. Koncepce výzkumu a vývoje MO ČR na období 2023–2029 výslovně řadí autonomní a bezosádková vozidla mezi klíčové technologické směry. Strategie vyzbrojování do roku 2030 počítá nejen s vlastními robotickými systémy, ale i s obranou proti nim. Armáda ČR současně buduje digitální bojiště s otevřenou architekturou NGVA, síťovým propojením senzorů a velení.

Odpověď na robotické hrozby typu Šturm totiž není jen „víc protitankových střel“. Je to integrace: elektronický boj, síťové senzory, rychlé předávání dat střelcům, vlastní robotické prostředky a schopnost narušit komunikační řetězec mezi operátorem a strojem. Česká armáda i alianční partneři tohle chápou. Otázka je, jestli tempo příprav stačí.

Propaganda, nebo reálná hrozba?

Obojí. Rusko na Centr-2026 skutečně ukázalo těžký bezosádkový tank v aktivní cvičné epizodě s podmíněným protivníkem, to je víc než maketa na veletrhu. Zároveň z veřejných materiálů neplyne sériová výroba, frontové nasazení ani nezávisle ověřená odolnost proti rušení. Mezi cvičením na polygonu a bojem u Pokrovsku je propast, kterou musí překlenout vyřešené spojení, doktrína použití, výroba řídicích vozidel a logistika údržby.

Pokud se to Rusku podaří, Šturm bude pro obránce nepříjemný hlavně při lokálních průlomech do zástavby, přesně tam, kde dnes umírají ruští vojáci v první vlně. Pokud ne, zůstane drahou specialitou pro polygony a televizní záběry. Válka na Ukrajině ale opakovaně ukázala, že i nedokonalé systémy se na frontě rychle učí. A to je důvod, proč Šturm stojí za sledování, ne za podceňování.