Rusko postavilo pobřežní dělo A-222 Bereg, které neuměl nikdo napodobit. Vypálí 72 ran za minutu, lodě ničí na 22 km

A-222 Bereg je mobilní pobřežní dělostřelecký komplex ráže 130 mm na těžkém kolovém podvozku MAZ-543M s pohonem všech osmi kol. Vznikl pro jedinou úlohu: zničit loď nebo výsadek, které se přiblíží k ruskému pobřeží na vzdálenost do 22 kilometrů. V tomto úzkém pásmu jsou protilodní rakety buď příliš drahé, nebo mají takzvanou mrtvou zónu, kde ještě nestihnou navést hlavici. Bereg měl tuto díru zaplnit levnou, rychlou a opakovanou palbou. Vývoj začal v roce 1976, ale výrobní závod Barikady ve Volgogradě byl vytížený produkcí odpalovacích zařízení pro raketový komplex RSD-10 Pioněr, takže první prototyp vznikl až v roce 1988. Po zkouškách a rozpadu Sovětského svazu byl systém přijat do výzbroje Černomořské flotily teprve v roce 1996, dvacet let po zahájení projektu.

Co skutečně znamená 72 ran za minutu

Udávané číslo je potřeba rozebrat přesně. Nejde o kadenci jednoho děla. Kompletní baterie Bereg se skládá z centrálního velitelského stanoviště a až šesti samohybných dělostřeleckých lafet. Každá z nich vypálí zhruba 10 až 12 ran za minutu. Vynásobíte-li to šesti, dostanete oněch 72 střel, které baterie dokáže poslat na cíl během jediné minuty. Každé vozidlo přitom veze 40 kusů munice, takže celá šestičlenná baterie má bez doplnění k dispozici 240 nábojů ráže 130 mm připravených k okamžité palbě.

Cíle vyhledává a rozděluje centrální post vybavený radiolokačním i opticko-televizním kanálem. Radar dokáže sledovat hladinové cíle nejméně do 35 kilometrů, data se digitálně přenášejí na jednotlivá děla. Při ztrátě spojení s velitelským vozidlem umí každé dělo fungovat i autonomně, přes optiku a laserový dálkoměr. Ruské specifikace deklarují zničení cíle velikosti torpédoborce za jednu až dvě minuty s pravděpodobností 0,8. To je ovšem tabulkový parametr výrobce, nikoli bojově ověřený výkon.

Proč ho nikdo nekopíroval, a proč to není kompliment

Volgogradský závod Barikady se chlubí, že je jediným výrobcem systému Bereg-E na světě. Formálně má pravdu. Jenže absence kopie nevypovídá o technické nedostižnosti, spíš o tom, že nikdo jiný o takovou zbraň nestál.

Západní armády řeší pobřežní obranu jinak. Polsko provozuje námořní raketovou jednotku vyzbrojenou protilodními střelami NSM s dosahem výrazně přes 100 kilometrů. Švédsko modernizuje pobřežní systém RBS15 Mk3 na nákladních podvozcích. Americká námořní pěchota zavádí systém NMESIS, protilodní střelu NSM odpalovanou z bezosádkového pozemního vozidla. Všechny tyto systémy mají několikanásobně delší dosah než Bereg a dokážou zasáhnout cíl daleko za horizontem.

Bereg vychází z lodní dvouhlavňové věže AK-130, která na válečných lodích dosahuje kadence až 70 ran za minutu, má vodní chlazení a zásobu 150 až 180 nábojů v podpalubním systému. Pozemní verze musela přejít na jednohlavňovou konstrukci se vzduchovým chlazením a omezenou zásobou munice, jde o zcela jinou hmotnostní a prostorovou kategorii. Sovětští konstruktéři dokázali námořní ráži dostat na kolový podvozek, ale výsledek je kompromis, který západní doktríny nepotřebovaly.

Bereg versus rakety: kdy dává smysl dělo

Ruská pobřežní obrana funguje ve vrstvách. Strategickou hloubku zajišťuje raketový komplex Bastion-P s dosahem kolem 300 kilometrů. Střední pásmo pokrývá systém Bal s dosahem asi 120 kilometrů. Bereg je poslední vrstva, zbraň pro situaci, kdy se nepřítel dostal na dohled pobřeží.

Studie amerického think-tanku RAND o bezpečnosti v Černém moři přitom upozorňuje na zajímavý detail: dlouhodosahové pobřežní rakety narážejí na problém navedení za horizont. Potřebují externí zdroj dat (letoun, dron, satelit), aby střela našla cíl desítky nebo stovky kilometrů daleko. Dělo tento problém nemá. Vidí cíl vlastním radarem, zamíří a pálí. V tom spočívá jeho logika.

Jenže právě tato logika ho zároveň omezuje. Bereg musí operovat blízko pobřeží, v pásmu, kde je snáze dohledatelný průzkumnými drony, satelity a přesnou municí. Ve válce, která už více než čtyři roky probíhá na Ukrajině, se ukázalo, že přežití jakéhokoli velkého pozemního systému závisí na schopnosti rychle střílet a okamžitě měnit pozici. Těžký osminápravový podvozek s dělem ráže 130 mm není zrovna nenápadný.

Co Bereg znamená pro Černé moře a pro Česko

Otevřené zdroje uvádějí historické nasazení prvního sériového kompletu u Černomořské flotily v Novorossijsku. Analytici z RAND i CNA umisťují hlavní pobřežní raketově-dělostřeleckou brigádu do oblasti Utaše u Anapy, po roce 2014 evidují i jednotku v Sevastopolu. Přesný počet operačních vozidel Bereg ale Rusko nezveřejňuje; otevřené přehledy hovoří o zhruba 36 vyrobených palebných lafetách celkem.

Strategicky Bereg bezpečnostní obraz Černého moře nemění. Americká čtvrtletní zpráva pro Kongres potvrzuje, že ukrajinské útoky drony a protilodními střelami vytlačily ruskou Černomořskou flotilu ze severozápadní části moře. Ukrajinský námořní koridor do přístavů Oděsa, Pivdennyj a Čornomorsk funguje mimo dosah Beregu. Hlavní hrozby pro obchodní lodě zůstávají rakety, drony a útoky na přístavní infrastrukturu.

Pro Česko jako vnitrozemskou zemi je Bereg relevantní jen nepřímo, přes bezpečnost spojeneckých přístavů a námořních tras, na kterých závisí dodávky do celého regionu. Pobřežní obranu v NATO dnes zajišťují mobilní raketové systémy, ne dělové baterie sovětského střihu.

Bereg zůstává kuriozitou studené války dotaženou do sériové výroby. Zbraň, která exceluje v kategorii tak úzké, že do ní nikdo jiný nevstoupil, ne proto, že by neuměl, ale proto, že mezitím svět přesedlal na rakety.