Umisťování jaderných hlavic na běloruské zbraně je hlavně stupňování tlaku na Evropu. Kreml tím podle všeho zvyšuje jaderné sázky.
Ačkoliv Bělorusko není jadernou velmocí, velmi úzce v této oblasti spolupracuje s Ruskem, protože ho v podstatě ovládá. Za typický příklad takovéto spolupráce lze považovat vývoj jaderných hlavic pro moderní běloruské raketomety Polonez. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že má smysl hlavně v oblasti propagandy a tlaku na západní státy, protože se nelze domnívat, že by Kreml dal Minsku povolení volně s jadernými zbraněmi nakládat.
Podrobnosti o hlavici známé nejsou
O možnosti umístit jadernou hlavici na raketomet Polonez informoval Ruskem ovládaný server Sputnik. Z toho lze usoudit, že je zveřejnění informace především propagandistickou hrou, která se snaží ukazovat, že v jaderné oblasti Rusko s Běloruskem úzce spolupracuje, o čemž svědčí i rozmístění rakety Orešnik. Ovšem žádné drobnosti o tom, kdy by měly být hlavice pro běloruský raketomet hotové, ani jaké budou mít parametry, nejsou známé.
Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že raketa ze systému Polonez s jadernou hlavicí bude taktickou jadernou zbraní. Wikipedia uvádí, že je určena pro použití na bojišti, například proti shromáždění nepřátelských jednotek nebo k zastavení či otupení nějakého velkého nepřátelského útoku. Výtěžnost celého raketového systému Polonez je maximálně 50 kilotun, ale i to je více, než měly pumy svržené na Nagasaki a Hirošimu.
Střela z Polonezu překoná až 290 km
Těžký svalový raketomet Polonez je ryze běloruskou zbraní umístěnou na kolovém podvozku. Wikipedia uvádí, že byla představena v roce 2016, ale podle předpokladů pomohla s jeho vývojem Čína, což je vzhledem ke spolupráci Ruska a Běloruska docela překvapující. Lze ji považovat za opravdu těžkou, neboť užívá rakety ráže 301 mm, jejichž dolet má být 200 km, ale novější typ Polonez-M zasahuje cíle vzdálenosti až 290 km. Přesnost je pak udávána na 15 až 30 metrů, což by v případě, že by byly osazené taktickou jadernou hlavicí, více než dostačovalo.
Skutečnost, že Rusko vyvíjí jadernou hlavici pro běloruskou raketu, je částečně matoucí. Nelze se totiž domnívat, že by bylo ochotno předat kontrolu, byť nad jedinou jadernou zbraní, minskému režimu. To ono bude vždy rozhodovat o tom, kdy a proti komu bude taková zbraň nasazena. Na druhou stranu to může svědčit o tom, že chce Rusko vytvořit tlak na západní země a vybavení běloruské armády jadernou hlavicí, i když pod totální kontrolou Ruska, má v oblasti jaderného odstrašení jenom zvýšit karty v propagandistické hře proti Západu.

