Rusové 4 roky používali Solncepjok špatně. Teď vytvořili speciální oddíly, které dokážou spálit hektary najednou

Termobarický raketomet TOS-1A dokáže jedinou salvou proměnit v peklo plochu několika hektarů. Přesto ho americká armádní analýza hodnotí jako zbraň s minimálním vlivem na průběh války.

Raketomet TOS-1A Solntsepyok i Zdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Problém nikdy nebyl v ničivosti. Solncepjok, oficiálně TOS-1A, je těžký termobarický raketomet na podvozku tanku T-72, schopný během několika sekund vypálit salvu 24 neřízených raket ráže 220 mm. Po dopadu každá z nich vytvoří oblak palivové směsi, který se vzápětí objemově odpálí. Výsledkem je ničivá tlaková vlna a teplota, která zabíjí i v uzavřených prostorech: zákopech, bunkrech, sklepích. Jenže maximální dostřel TOS-1A činí podle různých zdrojů pouhých 6 až 10 kilometrů. A právě tady začíná příběh o tom, proč Rusové tuto zbraň více než čtyři roky nasazovali způsobem, který z ní dělal spíš drahý cíl než rozhodující prostředek.

Šest kilometrů od fronty je dnes rozsudek smrti

Krátký dostřel znamená jedinou věc: aby Solncepjok vůbec zasáhl cíl, musí zajet hluboko do zóny, kde ho loví FPV drony, kontrabaterijní palba i průzkumné prostředky protivníka. Podle analýzy amerického velitelství TRADOC právě omezený dosah činí TOS-1A „zranitelným vůči odhalení, zaměření i ukořistění“. Válka na Ukrajině, která trvá již více než čtyři a půl roku, se přitom proměnila v konflikt, kde drony definují pravidla. Obě strany je používají k průzkumu, útoku i navádění dělostřelectva, a těžké obrněné vozidlo přijíždějící na palebnou pozici šest kilometrů od zákopů je pro operátora FPV dronu ideální kořist.

Rusové přesto po většinu války nasazovali Solncepjoky rozptýleně. Jednotlivá vozidla přidělovali ad hoc k útočným skupinám, posílali je k frontě pod krytím dělostřelectva a doufali, že salva proběhne dřív, než protivník zareaguje. Někdy to vyšlo. Často ne.

Co znamená „speciální oddíly“ a proč vznikly až teď

Změna, ke které podle ruských zdrojů dochází od přelomu let 2025 a 2026, spočívá v přechodu od roztříštěného nasazování k samostatným specializovaným celkům vojsk radiační, chemické a biologické ochrany (RCHBZ), které kolem TOS budují kompletní taktický balíček:

  • Průzkum drony – odhalení cíle ještě před vyjetím na palebnou pozici.
  • Dělostřelecké krytí – potlačení protivníkových prostředků v době přesunu.
  • Protidronová ochrana – rušičky a další opatření chránící odpalovač při přípravě salvy.
  • Maskování a rychlý odchod – minimalizace doby na palebné pozici.

Ruská agentura TASS v květnu 2026 informovala o zásahu TOS-1A proti ukrajinskému stanovišti řízení dronů v Sumské oblasti. Jde o nový typ úkolu: Solncepjok už nemíří jen na zákopy a opevnění, ale i na uzly, odkud Ukrajinci ovládají své bezpilotní prostředky. Tuto informaci je ovšem třeba brát s rezervou: pochází z ruského ministerstva obrany a nezávislé potvrzení chybí.

Proč to trvalo tak dlouho? Odpověď je spíš institucionální než technická. Ruská armáda se adaptuje pod tlakem ztrát, ne na základě předem připravené doktríny. Drony se staly dominantním faktorem postupně a obě strany se učily za pochodu. Podle nás jde u „speciálních oddílů“ méně o revoluční vynález a více o pozdní přiznání, že krátkodosahová zbraň v dronové válce prostě nemůže fungovat bez komplexní ochrany.

Hektary v plamenech: co říkají čísla

Termobarická salva jednoho TOS-1A dokáže podle dostupných odhadů zasáhnout plochu několika hektarů. Při soustředění více odpalovačů, a právě to je smyslem nových oddílů, jde řádově o desítky hektarů. Novější systém TOS-2 Tosočka na kolovém podvozku má podle ruského ministerstva obrany dostřel až 20 kilometrů a údajně zasáhne jedním paketem plochu kolem 60 000 m², tedy šest hektarů. Existuje i prototypový TOS-3 Drakon na pásovém podvozku, který má ambici dosah ještě prodloužit, ale jeho sériové nasazení zatím veřejně potvrzené není.

Pro srovnání: v arzenálech NATO přímý ekvivalent TOS neexistuje. Západní armády disponují termobarickými hlavicemi na jednotlivých střelách a bombách, ale nemají srovnatelný koncept: obrněný, salvový, krátkodosahový pozemní nosič organicky svázaný s jednotkami chemické ochrany. Klasické raketomety jako americký M270 MLRS střílí na desítky kilometrů, ale nemají termobarický účinek. Solncepjok je v tomto ohledu unikát, mimořádně ničivý na krátkou vzdálenost, mimořádně zranitelný na cestě k ní.

Dronová válka mění pravidla pro všechny

Kontext je širší než jeden zbraňový systém. Aliance NATO v červenci 2026 oznámila investice přesahující bilion korun do protidronových schopností a výcviku. Britský think-tank RUSI popisuje drony jako hlavní zdroj opotřebení techniky i živé síly na obou stranách fronty. Ukrajina na to reaguje rozptýlením operátorů dál do hloubky, decentralizací řízení a minimalizací rizika, že jedna salva vyřadí víc obsluh naráz.

Pro ukrajinské jednotky na přední linii nové ruské oddíly TOS znamenají jediné: ještě větší tlak na rozptýlení, kratší pobyt ve statických pozicích a důslednější průzkum. Proti Solncepjoku se nevyhrává po zásahu, vyhrává se před ním, odhalením přesunu vozidla na palebnou pozici. Česká republika přitom Ukrajinu podporuje dodávkami tanků, houfnic, raketometů i výcvikem tisíců vojáků, což nepřímo posiluje právě schopnost takové hrozby včas detekovat a neutralizovat.

Adaptace, ne revoluce

Americká armádní analýza to shrnuje střízlivě: navzdory mediální pozornosti měl TOS-1A na celkový výsledek války malý až žádný vliv. Nové oddíly mohou tuto bilanci lokálně zlepšit, soustředěná salva pomůže při dobývání konkrétního opěrného bodu nebo lesního pásu. Ale strategickou rovnováhu nezmění. Solncepjok zůstává zbraní, která potřebuje dokonalé sladění průzkumu, krytí, maskování a ochrany proti dronům. Bez toho je to dvacet tun oceli jedoucích šest kilometrů od fronty vstříc kamikadze dronu za pár tisíc korun.

Jak je dnes hrozivý TOS-1A?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články