Jestli se i ty nejotrlejší pěchotní jednotky něčeho opravdu bojí, jsou to termobarické zbraně, před nimiž se téměř nelze ukrýt. Jejich obrovskou výhodou je, že umí eliminovat i ty schované za záhyby zákopů nebo zdmi, a to po celých skupinách. Asi nejproslulejší je ruský raketomet TOS-1A Solncepjok, z něhož částečně vychází i nová miniaturní verze. Redakce Armádního Zpravodaje k ní našla i záběry (níže), na nichž je vidět, jak odpaluje raketu.

Odpaluje jenom dvě rakety, nejspíše po jedné

TOS-1A Solncepjok je termobarický raketomet, vylepšená verze původního TOS-1, potvrzuje Wikipedia s tím, že má odpalovač na 24 raket ráže 220 mm s termobarickými hlavicemi. Každá vytvoří ohnivý poloměr výbuchu několika metrů, v němž je při vysoké teplotě všechno živé okamžitě spáleno – to není ten největší problém – tím je současně vznikající podtlak.

Nejlepší útočná puška světa vstupuje do výzbroje italských speciálních sil. Později ji dostanou všichni vojáci

V místě dopadu jsou totiž rozptýleny aerosolové částice, které se šíří i za záhyby zákopů, budov, ale třeba také skrze otvory vozidel apod. Kromě toho, že začnou hořet, vzniká velký podtlak, který doslova roztrhá orgány živých bytostí, a v podstatě se před tím nelze skrýt – jedině v dobře uzavřeném objektu, do něhož neproudí vzduch, jednat se může i o obrněné vozidlo.

Termobarické hlavice totiž nemají velkou průbojnost. Užívány jsou přitom také v ručních granátometech, kupříkladu RPG-7, jejichž účinek je značně omezen na poloměr několika málo metrů. I jediná raketa ráže 220 mm přitom dokáže napáchat velké škody, což bude také důvod, proč Rusové osadili mini-odpalovač na dálkově ovládaný robotický dron.

Polská armáda se rozroste na 500 tisíc vojáků. Aktivovala strategický dokument

Nést by měl celkem dvě rakety jinak určené proti TOS-1A a využívat i jeho naváděcí přístroje. I když se může jméno v budoucnu změnit, prozatím je testován pod názvem „Malvina“, někde se také objevuje „Malvina-M“. Žádné bližší informace o něm nejsou známy, ale ze záběrů se zdá, že není při odpalu příliš stabilní, takže bude zřejmě odpalována každá raketa zvlášť.

Panují také velké pochybnosti o jeho přesnosti. Je totiž známo, že TOS-1A zrovna přesný není a spoléhá se hlavně na plošný efekt salvy, která dokáže pokrýt vyšší desítky metrů. Trefit se tedy jednou střelou do požadované oblasti může být docela problematické. Armádní Zpravodaj v tom každopádně vidí snahu o ochranu posádek, které se musí v TOS-1A přiblížit k nepřátelským pozicím velmi blízko, jelikož mají rakety běžně dosah 6 km, výjimečně až 10 km.