Část munice T-90M zůstává v autoloaderu přímo u posádky. Při průniku pancíře to může znamenat katastrofickou detonaci, které se Abrams díky oddělené muniční schránce vyhne.
Internetem koluje srovnání obou tanků, které pochází z článku The National Interest, jenže ten poprvé vyšel už v dubnu 2018 a byl pouze znovu publikován. Navíc obsahuje technickou chybu: tvrdí, že M1A2 SEPv3 disponuje termovizí třetí generace, což oficiální rozpočtové dokumenty americké armády vyvracejí. Přesto základní teze o přežitelnosti posádky drží. A právě ta rozhoduje.
Munice u nohou: konstrukční dědictví, které nelze přemalovat
Sovětská konstrukční škola od T-64 přes T-72 až po T-90 staví na carousel autoloaderu, otočném zásobníku munice umístěném pod podlahou věže, tedy v bezprostřední blízkosti posádky. T-90M Proryv je nejmodernější ruský sériově vyráběný tank, jak potvrzuje studie francouzského IFRI z února 2026, a přinesl lepší pancéřování, novou věž i modernizovaný systém řízení palby Kalina. Jenže architektura uložení munice zůstala.
Abrams řeší totéž radikálně jinak. Munice sedí v oddělené schránce v zadní části věže, opatřené výbuchovými panely, při detonaci se energie odvede ven, pryč od posádky. Výsledek vidíme na ukrajinském bojišti nepřímo: snímky odhozených věží sovětských tanků dokumentují právě efekt „jack-in-the-box“, kdy exploze munice vymrští věž do vzduchu. RUSI ve své analýze z dubna 2022 potvrzuje, že tato slabina je konstrukčně inherentní celé sovětské rodině.
Důležitá poznámka: efekt jack-in-the-box není jediný faktor, který rozhoduje o osudu tanku. Ale je to faktor, který rozhoduje o osudu posádky. A vycvičená posádka je dražší než ocel.
Zaměřování: ne generace termovize, ale systémová kvalita
Původní text The National Interest přisuzuje SEPv3 termovizi třetí generace. Jenže rozpočtová dokumentace U.S. Army pro tento program uvádí Block 1 Second Generation FLIR. Třetí generaci dostává až SEPv4. Mediální srovnání tedy zaměnilo generace a čtenář, který si to neověří, odchází s falešným dojmem technologické propasti.
Výhoda Abramsu v zaměřování přesto existuje, jen stojí jinde:
- Stabilizace za pohybu — RUSI upozorňuje, že ruské tanky střílí za pohybu jen omezeně a s menší jistotou než západní konstrukce. Abrams nemusí zastavovat, aby přesně zasáhl.
- Ergonomie a systémová integrace — západní řízení palby je navržené tak, aby osádka pracovala rychleji a s menší kognitivní zátěží.
- Osvědčenost v provozu — americká armáda SEPv3 provozuje od roku 2017, systém prošel iteracemi a opravami, které ruská strana u Kaliny teprve dohání.
T-90M má modernizovanou optiku a termální kanály, ale IFRI výslovně uvádí, že západní sankce zasáhly právě oblasti komunikací, optiky a nočního vidění. Jaká je reálná kvalita sériových přístrojů vyrobených po roce 2022, zůstává nejisté.
Polské Abramsy: proč nejde jen o geografickou vsuvku
Polsko objednalo 250 kusů M1A2 SEPv3 v dubnu 2022. Dne 10. 7. 2025 převzala 1. varšavská obrněná brigáda prvních 28 strojů, zbytek má dorazit do roku 2026. Polské ministerstvo obrany přitom uvádí, že konfigurace je totožná s tou, kterou používají americké ozbrojené síly, žádná exportní degradace.
Pro středoevropský kontext to znamená, že na východním křídle NATO stojí identický stroj, jaký by v hypotetickém duelu čelil T-90M. Česká armáda je v jiné fázi: po kontraktu z prosince 2024 směřuje k 42 Leopardům 2A4 a v září 2025 podepsala objednávku na 44 Leopardů 2A8, jejichž první dodávky přijdou až v roce 2028. Obě země opouštějí postsovětskou techniku, ale Polsko je v procesu o roky napřed a v objemu několikanásobně výš.
Hypotetický duel vs. realita bojiště
Přímý střet M1A2 SEPv3 proti T-90M nikdy neproběhl. Ukrajinská válka dodává jen nepřímé indicie a ty mluví spíš o prostředí než o izolovaném souboji dvou věží. RUSI v říjnu 2025 popisuje, že rutinní nasazování tanků na Ukrajině kleslo; v srpnu 2025 ukrajinské zpravodajství zaznamenalo pouhých 23 ruských tanků do 70 km od fronty. Drony, miny a dělostřelectvo změnily pravidla.
Přesto: kdyby k duelu došlo se srovnatelně vycvičenými posádkami, podle nás by měl výhodu Abrams. Ne proto, že by měl zázračně silnější kanon nebo neprůstřelný pancíř, ale proto, že je konstrukčně méně trestající pro vlastní osádku. Po zásahu má posádka vyšší šanci přežít, tank vyšší šanci zůstat opravitelný, ne katastroficky zničený. Západní filozofie přežití posádky se v éře drahého výcviku a omezeného počtu profesionálních tankistů ukazuje jako strategicky správnější volba.
Samotný The National Interest svůj starý text uzavírá tím, že vyhraje spíš tank s lépe vycvičenou posádkou. To je poctivější rámec než absolutní verdikt. Ale i při rovném výcviku dává architektura Abramsu jednu šanci navíc a v boji je jedna šance navíc někdy všechno.
Limity i na západní straně
I Abrams naráží na strop. Americká armáda v září 2023 oznámila program M1E3, lehčího a udržitelnějšího nástupce, protože 73 tun SEPv3 je pro evropské mosty a logistiku na hraně. Produkce SEPv3 pokračuje jako přechodové řešení, ale budoucnost patří jiné hmotnostní třídě. „Lepší tank“ dnes neznamená jen silnější pancíř, znamená stroj, který se dá reálně nasadit, opravit a udržet v poli.
T-90M není špatný tank. Je to nejlepší, co Rusko sériově vyrábí. Ale jeho konstrukční DNA nese kompromis, který v éře přesných zbraní a drahých posádek stojí víc než kdykoli dřív, a právě ten kompromis by v přímém střetu s Abramsem rozhodl.