Znát identifikaci a zařazení vojenského vozidla může v mnoha případech zjednodušit život. Ale také to o vás něco může říci nepříteli, který vás spatřil.
Pokud se podíváte na některé snímky sovětských tanků ze 30. let, můžete na jejich věžích spatřit nakreslené všelijaké čáry a další značení. Mnohdy to není patrné, protože většina fotografií z té doby je černobílá a nevalné kvality, ale tyto značky měly často různé barvy. Ve druhé světové válce však na tancích Rudé armády toto označení většinou vidět nebylo. Původně sloužilo k tomu, aby se jednotky dokázaly identifikovat.
Barvy byly stanoveny v řádech
Plné či přerušované čáry a čísla bývaly na povrchu tanků namalovány štětcem, a to různými barvami. Z armádních předpisů tehdejší doby vyplývá, že to byl způsob, jakým se navzájem měli tankisté rozlišovat. Každý, kdo příslušné předpisy znal, dokázal přesně určit, ze které jednotky daný stroj pochází. K tomu však bylo zapotřebí několika barev a různého typu značení.
Sovětská tanková vojska používala čtyři základní druhy barev, a to červenou, bílou, černou a modrou. V některých případech mohla být použita i žlutá, případně nějaká jiná barva, ale důležitá byla základní čtveřice. Ta označovala číslo určité jednotky. Červená znamenala číslo jedna, bílá dvě, černá tři a modrá čtyři. Důležitý však byl i způsob použití barvy a vzhled čáry.
Přímá souvislá čára se týkala praporu, přerušovaná vypovídala o rotě. Čtverec, ve kterém bylo číslo, se týkal označení čety, samotné číslo pak značilo číslo jednotky. Pokud na tanku byla přímá červená čára, bílá přerušovaná a černý čtverec s číslem 2, jednalo se o druhý tank 3. čety 2. roty 1. praporu. V praxi se však toto označování tanků ukázalo jako velmi chaotické a neosvědčilo se, proto se od něho na konci 30. let ustoupilo.
Druh čáry určoval typ jednotky
Nutnost přeznačovat tanky navíc znamenala, že jednotka musela mít neustále k dispozici celou škálu použitelných barev, aby dokázala značení měnit. To se nakonec ukázalo za války problematické i z důvodu, že v SSSR byly některé chemické látky velmi nedostatkové, zvláště pigmenty barev byly úzkým zbožím. Nakonec se dokonce některé kamufláže na letadlech a tancích přestaly v SSSR za války používat prostě proto, že příslušné barvy v SSSR v té době chyběly.
Setkali se s tím nevědomky i čs. piloti v SSSR, když létali na stíhacích „lavočkách” s dvoubarevnou šedomodrou kamufláží. Zelené, červené a žluté pigmenty, které pracovníci v leteckých továrnách potřebovali k namíchání například khaki barvy, totiž byly úzkým profilem. Tím spíše nebyly k dispozici jasné barvy pro psaní symbolů na vojenskou techniku, kromě klasické bílé, vápenné.
I dnes se v některých armádách používají znamení na vozidlech, i když většinou jde o formu čísel a symbolů. Třeba ruská armáda čísla přiděluje náhodně, aby zachovala utajení jednotek. Ale zdaleka už to není tak složitý systém, jaký se pokoušeli zavést v předválečném SSSR.