Tajné laserové projekty SSSR v čele s 1K17 Compression: jsou dnes inspirací? Měly předběhnout svou dobu

O existenci laserů, které nepřítele během mrknutí oka spálí na prach na dlouhé vzdálenosti, sní generálové i konstruktéři zbraní dlouhé léta. I to bylo jedním z důvodů, proč během studené války Sovětský svaz investoval nemalé prostředky do vývoje laserových zbraní. Některé se zachovaly a o mnohých se ví jenom zlomky. Nějakého pokroku sovětští vědci dosáhli, ale jelikož k žádnému nasazené těchto systémů v praxi nedošlo, tak zřejmě zase tak úspěšní nebyli.

Projektantem byl syn ministra obrany

První práce na využití laseru jako zbraně se v SSSR datují někdy do počátku 60. let 20. století. Nakonec bylo v utajovaném městě Vladimir 30 utvořeno meziresortní centrum Raduga, které se mělo těmito koncepty zabývat, a později přešly pod kancelář NPO Astrophysics. Jejím hlavním konstruktérem byl Nikolaj Dmitrijevič Ustinov, syn tehdejšího sovětského ministra obrany Dmitrije Ustinova. Nelze se proto divit, že tyto programy měly v zemi velikou prioritu a tekly do nich „dostatečné“ prostředky.

První zbraní z této dílny byl 1K11 Stiletto, který se ocitl ve výzbroji sovětské armády v roce 1982. Byla to zbraň určená k oslepení elektrooptických systémů nepřítele. Pokud radar zbraně našel cíl, měl se zaměřit na čočky optických přístrojů. Laserový výboj je měl oslnit, případně poškodit. Možné bylo i poškození očí lidského operátora, který se přístrojem právě díval. Namontován byl na podvozku GMZ a postaveny měly být pouze dva exempláře; oba byly později nalezeny demontované.

Vrtulník měl být laserem oslněn na 10 kilometrů

O rok později byl vyvinut bojový laser Sangvin. Ten nepoužíval velká zrcadla a měl být mnohem pohyblivější ve vertikální rovině. Používat se měl k ničení elektrooptických přístrojů vzdušných cílů. Údajně měl být schopen oslepit optické přístroje vrtulníku až na vzdálenost 10 kilometrů. Byl namontován na podvozku samohybného protiletadlového děla Shilka. Vyvinut z něho byl námořní Akvilon, který měl oslňovat optické přístroje na pobřeží nepřítele.

Vrcholem všeho byl 1K17 Compression nebo také Szhatie. Ten využívá vícekanálový laser, což mělo zajistit funkčnost i v případě, že se své optické systémy snaží nepřítel chránit. Zbraň byla umístěna na podvozku jaký využívá samohybná houfnice Msta-S. Otázkou je, jak byl tento systém funkční a jak dlouho trvalo jeho nabíjení, což mohl být hlavním problémem zbraně. Postaveny měly být dva exempláře, dnes je jeden nefunkční bez projektoru k vidění v Armádním technologickém muzeu u Moskvy.

Nutno dodat, že tato větev využití laserů je jenom jednou, která se ve vojenství využívá. Laserů existuje mnoho typů. Jiné jsou úspěšně používány v dálkoměrech k přesnému měření vzdálenosti cíle. Další slouží třeba jako značkovače, mohou navádět i různé druhy řízené munice. V poslední době se začínají silné lasery využívat k likvidaci dronů, střel a dalších vzdušných cílů. Podle mnoha expertů má tato technologie velikou budoucnost.