Starší, ale stále dobré americké HAWK a francouzské Crotale míří na Ukrajinu. Obrana proti ruským raketám terorizujícím města

Nedávné útoky na ukrajinská města ukázaly, že ve válce se Rusko nezastaví téměř před ničím. Západ to přimělo k tomu, že Ukrajině znovu pomůže s protivzdušnou obranou. Nejčastěji se skloňuje německý IRIS-T a americko-norský NASAMS. Jde o špičkové systémy, ale těch prostě není dost. Ovšem nebudou jediné. Proti řízeným střelám a dronům totiž mohou dobře posloužit sice starší a méně moderní, ale přesto stále účinné zbraně.

Uhlídat území není lehké

Problémem Ukrajiny je její rozsáhlé území a skutečnost, že se její protivzdušná obrana opírá hlavně o sovětské systémy. I ty si s některými útoky poradit dokážou, ale PVO systémů zkrátka není dost. Navíc některé byly zničeny a i přes dodávky od spojenců k nim začínají docházet střely. Bez nich jsou nepoužitelné. Ukrajina musí hlídat řadu směrů od Černého moře na jihu až po Bělorusko na severu. Rakety nebo sebevražedné drony mohou přiletět odkudkoli.

iZdroj fotografie: David Monniaux / Creative Commons / CC BY-SA

Pomoc mají ale i Španělsko a z Francie. Španělé již v minulosti slíbili Ukrajině protivzdušný systém Aspide. Podle dostupných informací na něm v současné době trénují ukrajinští vojáci. Další pomocí z jihoevropské země mají být čtyři systémy středního dosahu HAWK. Pomoc s protivzdušnou obranou slíbila i Francie. Ta ji nespecifikovala, ale nejčastěji se mluví o systému Crotale. Jedno mají zbraně společné – existují již několik desetiletí.

Aspide je systém středního dosahu původem z Itálie. Pochází ze 70. let. Jde o systém s poloaktivním radarovým naváděním, ovšem novější verze mají v hlavici integrované vlastní aktivní radarové navádění. Rakety odpalované ze země dokážou zasáhnout cíle do vzdálenosti 25 kilometrů a pohybují se rychlostí Mach 4. Podle dostupných informací by Španělsko mělo mít modernizované verze, které budou pochopitelně mnohem účinnější.

HAWK je letitý, ale vylepšovaný

MIM-23 HAWK (což je kupodivu zkratka Homing All the Way Killer) pochází ze Spojených států a jeho první verze byly vyvinuty nejpozději v roce 1959 společným úsilím firem Raytheon (raketa) a Northrop (všechno ostatní). Systém ale prošel mnoha modernizacemi, poprvé například již v roce 1963 (vznikla verze MIM-23A), dále v roce 1971 (vznikl systém IMPROWED-HAWK), a původní schopnosti byly dodnes značně vylepšeny.

Byl osazen i novějšími radary, stále jde ale o kombinaci čtyř radarů a radarových dálkoměrů. Střely z něj dnes mají dosah až 45–50 kilometrů proti cíli ve výšce až 20 000 metrů a pohybují se rychlostí Mach 2,4, i když původně zvládaly vzdálenost jen 25 km a vyšplhaly při tom do výše „jen“ 13 700 metrů. Rakety jsou poměrně veliké a mají bojovou hlavici o hmotnosti 54 kilogramů.

iZdroj fotografie: Uživatel Slaunger / Creative Commons / CC BY-SA

Poslední verze z roku cca 1996 se nazývají nejčastěji MIM-23K a MIM-23L či MIM-231m. Odpalovací zařízení M192 bylo na jednoosém přívěsu, střílet se z něho dá, ale až v okamžiku, kdy přívěs stojí a je stabilizovaný několika vzpěrami. Přebíjení probíhá pomocí osmikolového vozítka M 501. Proto je systém označovaný jako polomobilní. Kromě Španělska ho využívá třeba Řecko nebo Singapur.

Největším uživatelem Crotale je paradoxně Čína

Francouzský Crotale je systém krátkého dosahu, který pochází ze 70. let. Systém byl původně vyvinut společností Thomson CSF Matra pro JAR, kde se nazýval Cactus, brzy ho ale do výzbroje zařadila i francouzská armáda. Používán je je především na lodích, ale existuje i pozemní verze. Základním prvkem systému je otočná věž nesoucí naváděcí radar a osm kontejnerů se střelami, přičemž systém k detekci cílů využívá radiolokátory vlastní lodě.

Na lodi je obvykle 18 záložních raket. Pozemní verze má 2–8 střel podle typu vozidla – nosiče. Původní verze systému využívala střel R.440, pro modernější variantu Crotale NG ale byla vybrána americká střela VT-1. Jeho dosah záleží na stupni modernizace a použitých střelách. Rakety Mk.3 mají dosah až 16 kilometrů a do výšky 9 kilometrů.

Novější létají rychlostí kolem Mach 3,5. Mají bojovou hlavici o hmotnosti 15 kilogramů. Paradoxně největším uživatelem je námořnictvo Čínské lidové republiky, pro které celý systém vyrábí bez licence, zato ve velkém počtu domácí vojenský průmysl. Výhodou těchto systémů by bylo, že do nich v západních zemích existují rakety a bylo by možné je doplňovat.

Bezesporu by si dokázaly poradit se sebevražednými drony a mnoha řízenými raketami. Nasazeny by mohly být proti letadlům, zvláště strojům, jako jsou Su-24 a Su-25, které jsou jejich současníci. Hůře by si možná vedly proti moderním Su-34 a Su-35, i když i zde je otázka, zda jsou jejich protiopatření tak účinná, aby je dokázala kvalitně ochránit.