Když američtí velitelé spatřili ruskou T-14 Armatu, žádali okamžitě modernější tanky. Nevěděli však, že ho Rusko nezvládá vyrobit, a že má řadu nedostatků.
Když vojenští experti, včetně velení americké armády, spatřili v květnu 2015 na přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě nové ruské tanky, mnohým se doslova zatajil dech. Byly prezentovány – alespoň papírově, což ale odnes není možné reálně ověřit – jako nejlepší na světě, proti nimž jsou všechny ostatní zastaralé. „Veletanků“ nazvaných T-14 Armata měla v dalších letech dostat ruská armáda tisíce, tedy podle proklamací prostudovaných redakcí Armádního Zpravodaje. Pravdou ale je, že dodnes nejsou vyráběny a existují jenom v hrstce prototypů.
T-14 Armata je dobře chráněná á ničivá
Od tanků sovětské nebo ruské konstrukce běžně užívaných v ruské armádě se T-14 Armata liší, a mnohem více se pojetím blíží těm západním. Wikipedia ho popisuje jako tank s velikou palebnou silou, dobrou mobilitou, a také mimořádnou ochranou osádky – ve většině parametrů má překonávat všechny protějšky světa. Ale nutno poznamenat, že je vše jenom tvrzení ruské strany, která často neinformuje o schopnostech svých zbraní objektivně.
Armádní Zpravodaj se domnívá, že právě deklarované schopnosti udělaly Armatu nejen obávanou, ale vlastně i nevyrobitelnou. První měla ruská armáda dostat již v roce 2015, uvádí ArmyRecognition, ale Rusko termíny posouvalo, a dokonce mluvilo o armádních zkouškách. Přesto není pořád vyráběna a většina zpráv nasvědčuje tomu, že v dohlednu ani nebude. Je drahá a nejspíše se nepodařilo vyřešit všechny neduhy, například s motorem.
Vojáci by měli být nevídaně dobře chráněni
Mnohé je na tanku zajímavé – tedy pokud lze zprávám o jeho schopnostech věřit. Má být vyzbrojen novým typem kanonu s ráží 125 milimetrů umístěným v bezosádkové věži, který je určen pro munici s dlouhým penetrátorem a průrazností min. 1 000 mm RHAe. Ale rovněž má být schopen odpalovat řízenou střelu na vzdálenost až 12 kilometrů. 19FortyFive doplňuje, že má osádka sedět ve speciální pancéřové kapsli a být dobře chráněná, takže by T-14 Armata neměla trpět neduhem sovětských a ruských tanků, tedy vybuchující munici.
Její kompozitní pancíř měl pak být ze speciální odlehčené oceli s keramikou a doplněný nejnovějším typem reaktivního pancéřování. Dostat měla i systém aktivní ochrany účinný do všech směrů, a i když váží 48 tun, její rychlost měla být na silnici až 90 km/h. Jako slabina se ovšem ukázal nový motor – je znám i případ jeho selhání na vojenské přehlídce. Ale nejspíše ani další technologie nebyly řádně dotažené, protože opakovaně pronikly na veřejnost zprávy, že armáda tank nechce. Nehledě na to, že je na výrobu extrémně náročný a nákladný.