Jelikož nejsou dělostřelecké systémy nijak odolné, musí je ukrajinští vojáci neustále schovávat a přemisťovat. Sice je to náročné, ale zabraňuje to ztrátám.
Dělostřelci mají v konfliktu na Ukrajině značnou práci se zajištěním své bezpečnosti, jelikož moderní technologie jako protibaterijní radary nebo průzkumné drony mohou odhalit jejich přesnou pozici a navést na ně dělostřelectvo nebo drony. Proto se musí dobře maskovat a zůstat neprozrazeni Jednou z možností, jak to udělat, je často a rychle pozici měnit, jako je tomu ve videu (níže), kde redakce Armádního Zpravodaje nalezla popis ukrajinské taktiky.
Po střelbě houfnice změní pozici
Způsob, jakým se může dělostřelectvo bránit proti svému odhalení, je vysoká mobilita. Týká se to především samohybných houfnic, tedy dělostřeleckých zbraní umístěných na podvozku a schopných jezdit po vlastní ose bez asistence jiné techniky. Taktika se nazývá „udeř a uteč“. DefenseNews uvádí, že ji používají například osádky mající ve výzbroji francouzské samohybné houfnice CAESAR. Díky ní má dělostřelecký systém značnou šanci na přežití i v konfliktu vysoké intenzity, kdežto Rusové mají proti takové taktice problém najít protizbraň.
Výhodou moderních dělostřeleckých systémů je skutečnost, že dokáží pálit na dlouhou vzdálenost ArmyRecognition uvádí, že například ukrajinská samohybná houfnice 2S22 Bohdana na kolovém podvozku má dosah i více než 60 kilometrů podle typu použité munice. Moderní děla také dokáží projektily vypálit rychle za sebou pod různým úhlem tak, aby dopadly na jedno místo v jediném okamžiku. Armádní Zpravodaj soudí, že pokud takto několik projektilů vypálí a zmizí, je šance na jejich odhalení minimální.
Ukrajina má i houfnice pro tuto taktiku navržené
Některé dělostřelecké systémy jsou však taktice „udeř a uteč“ uzpůsobené ještě lépe. Švédský FH77BW L52 Archer s automatickým nabíjením může palebnou pozici zaujmout do 30 s, během 15 s vypálit 3 rány a do půl minuty ji opustit, popisuje jeho schopnosti Wikipedia. Díky kolovému podvozku má pak na silnici rychlost až 90 km/h, takže dokáže zasáhnout nepřítele a okamžitě změnit pozici rychlostí, že i drony mohou mít problémy ho zničit.
Ovšem ne vždy probíhá taktika „udeř a uteč“ způsobem, že houfnice ujede někam daleko. Rusi uvádí, že je důležité i maskování a budování falešných pozic a stop, což v podstatě znamená, že může vyjet z nějakého úkrytu, vypálit několik ran, a pak do něj zase zajet. Nebude sice daleko od palebné pozice, ale díky pečlivému maskování ji nebudou moci objevit ani drony, a zaměřit ji za pomoci protibaterijního radaru nebude fungovat, protože skutečné místo, kde je dělo umístěné, může být stovky metrů vzdálené od toho předpokládaného.
