Tanky budoucnosti: jaké budou? Integrované drony, railgun, absolutní propojení na síti a neustálý vývoj pancéřování

V právě probíhajících bojích na Ukrajině se tanky někdy zdají velmi zranitelné a zbytečné. Ve světě vysoce přesných zbraní, raket, satelitů, dronů a robotů vypadá ocelový mastodont na bojišti s nechvalně známými třemi minutami životnosti zvláštně. Tanků se však generálové celého světa a všech armád stále vzdát nehodlají. A nechávají se často slyšet, jak to s nimi vidí do budoucna.

Dnešní způsob modernizace stávajících tanků je slepá ulička

Náčelník generálního štábu americké armády Mark Miley na setkání National Press Club ve Washingtonu nastínil svou vizi tanků budoucnosti, které jednou nahradí M1 Abrams. Jeho výčet hypotetické výbavy a zbraňových systémů budoucích obrněnců zahrnoval railguny, hovořil o nutném snížení počtu lidí v posádce nebo o úplném odstranění lidské posádky, ale zdůrazňoval i instalaci nějakého nového, silného, ale lehkého pancéřování, jež zásadně sníží hmotnost budoucích tanků.

Miley mluvil o poněkud vzdálenější budoucnosti, ve které nové tanky budou používat pouze dnes ještě nedotažené či snad i dosud neznámé průlomové technologie – neboli konstatoval, že nová generace obrněnců, jimž stále ještě generálové říkají tanky, bude třeba postavit od nuly, nikoli vylepšovat předchozí modely, jak se to dělá nyní.

iZdroj fotografie: Unsplash

Problém s modernizací dnešních tanků podle představ dnešních generálů je, že výsledkem je téměř vždy těžší a méně mobilní tank. Například když Abrams začal svou kariéru, vážil 58 tun – a nyní má již 70 tun. Jakákoli větší zbraň, silnější motor a lepší pancéřování přispívají k výraznému nárůstu hmotnosti, což celou myšlenku na získání výkonnějšího a bojově účinnějšího tanku v zárodku podkopává.

Zkusme se na celý problém podívat trochu jinýma očima. Armádní zpravodaj oslovil několik specialistů a vojenských odborníků a z jejich postřehů a názorů ovlivněných nejnovějšími zkušenostmi z bojů na Ukrajině vzniklo několik následujících témat, na kterých se většinově shodli.

Co si dnes lze představovat pod pojmem „Tank budoucnosti“

Především by v nejbližší budoucnosti neměl být už nadále definován jako jeden samostatný vojenský stroj, a to i když by při svém bojovém nasazení udržoval pochopitelně on-line spojení. Na bojišti přesyceném moderními prostředky protitankové obrany, s průzkumnými drony na obloze a s ručními protitankovými prostředky v rukou vojáků za každým rohem není bojová účinnost takového víceméně izolovaného bojového prostředku příliš veliká, jak prokázalo jejich nasazení na ukrajinském bojišti.

Podle shrnutí názorů několika oslovených odborníků si lze ale budoucí obrněnce, dnes nazývané tank, představit spíše jako integrující prvek celého systému bojového útočného komplexu. Měl by se stát jakýmsi ohniskovým bojovým centrem celé integrované sítě bojových prostředků včetně velkého množství létajících i pozemních dronů s mnoha funkcemi.

iZdroj fotografie: 93. mechanizovaná brigáda ukrajinské armády / Public Domain

Samostatné řízení a ovládání jejich zbraní by sice u dronů zvládala jejich vlastní umělá inteligence, ale strategii a směr útoku při nasazení by určoval on-line tento centrální ovládací bod – obrněnec, kterému dnes říkáme tank. Pravděpodobně si ho ale lze představit spíše jako obrněný transportér blížící se podobě jakéhosi lehkého bitevního tanku, v němž by byl integrován i prostor pro operátora dronů, které budou součástí výzbroje tanku budoucnosti.

A samozřejmě, tento centrální obrněnec by musel být stále on-line propojen s ostatními komplexy podobného či stejného charakteru, které spolu s ním budou plnit stejné bojové zadání v daném prostoru a času, a musí být připraven převzít v případě potřeby ovládání a řízení i jiných komplexů, pokud jejich centrální prvek – tank – bude z jakýchkoli důvodů vyřazen.

Stejně ale tak musí být schopen v případě potřeby předat ovládání své „pavoučí sítě“ dronů atd. i jinému centru. Zcela určující podmínkou však bude u tanků budoucnosti schopnost fungovat bezposádkově i na dálkové ovládání, ať už v případě vyřazení posádky v boji, nebo při nasazení od počátku jako dron.

Pozemní drony se zřejmě stanou integrovanou výzbrojí

Znamená to ovšem i poněkud nové role jednotlivých členů jeho osádky. Zcela určitě bude mít velkou roli ten člen či členové osádky moderních „tanků“, kteří budou odpovídat za spojení, řízení a vyhodnocování zpráv své „pavoučí sítě“ dronů na bojišti. Sice lze předpokládat velkou autonomii těchto prostředků, ale třeba výsledky jejich průzkumné činnosti by zřejmě stále vyhodnocovala lidská osádka, byť i za pomoci on-line připojeného vyhodnocovacího velitelského centra někde v zápolí.

Je jasné, že i výzbroj bitevního tanku budoucnosti se poněkud promění. Zřejmě zůstanou jeho hlavní zbraní tankové kanóny ráže kolem 130 mm v bezposádkové věži s automatickým nabíjením, schopné odpalovat i řízené střely s prodlouženým dostřelem. Tank bude zřejmě především nosičem celé plejády dálkově řízených létajících dronů, minimálně o třech základních funkcích. První bude průzkumná. Druhá bude zřejmě úderná, ať už jako „loudavá“ munice, nebo i létající platformy pro nesení dalších řízených střel či pum.

iZdroj fotografie: US Marine Corps / Public Domain

A třetí bude zřejmě pro budoucnost ta nejdůležitější. Bude určena pro vzdušnou obranu vozidla tanku, tj. bude sama napadat a eliminovat nepřátelské průzkumné drony v prostoru nasazení tohoto hypotetického tankového bojového komplexu. Další jejich úlohou bude likvidace úderné a protitankové verze nepřátelských dronů a jim na rovinu postavených pomaleji letících střel ve stejném prostoru. Lze také očekávat, že se objeví i specializované létající drony.

Ty budou mít za úkol doplňovat ze zázemí útočícím tankům třeba palivo nebo střelivo při zastávkách během útoku. Další předpokládanou součástí výzbroje budoucích tanků bude zřejmě celá smečka pozemních bitevních dronů různých typů a určení, opět s řídícím centrem v „tanku“ s oboustranným on-line spojením. Několik z nich budou zřejmě nosiči pokročilého systému PVO proti útočícím letounům a bitevním vrtulníkům a jejich střelám.

O ostatních se dá v mnohém spekulovat. Opět ale lze předpokládat, že budou mít funkci průzkumnou, útočnou i obrannou, budou ovládány vlastní umělou inteligencí, ale budou „poslouchat“ a informovat své řídicí centrum. Celý tento komplex však stále bude mít za hlavní cíl úspěšně útočit a ničit nepřátelské bojové systémy na určeném úseku bojiště, to je třeba mít na paměti.

Americké představy jsou zaměřeny na budoucnost

Náčelník generálního štábu americké armády ve své úvaze o tancích vzdálenější budoucnosti poněkud krátkozrace hovořil jako o jednotlivých supermoderně vybavených a ozbrojených strojích, možná vyzbrojených railgunem. Co se týká railgunu, problémem v tomto směru jsou fyzikální zákony, tolik energie pro jejich opakované výstřely s sebou tank, ať jakkoli veliký, nikdy nepobere.

Snad by to bylo možné v případě, že tanku na bojišti bude potřebná energie dodávána dálkově například vzduchem, možná mikrovlnným paprskem. Zvažovaný railgun místo kanónu na tanku by sice podle generála Mileyho pochopitelně mohl mít menší váhu, ale o to větší výkon. To je ale opravdu velmi vzdálená technologie. Dále mluvil o nějaké předpokládané pokročilé a revoluční technologii nových systémů pancéřování, které by udělaly budoucí „tanky“ menší, mobilnější a výkonnější.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Vojenští odborníci je považují za „Svatý grál“ stavby tanků, které, jestliže budou vyvinuty, umožní budoucímu tanku poradit si jak s protitankovými střelami, tak s pěchotními protitankovými zbraněmi. Pokud ovšem nějaký vojenský byrokrat nezabrání jejich vývoji a výrobě, jak se stalo v bývalém Československu v 50. letech, kde byly poprvé na světě vyvinuty velmi účinné speciální vrstvené a kompozitové pancíře pro obrněná vozidla, byl na ně vydán i patent, ale pak šel celý výzkum do koše.