Od taktiky až po efektivitu střelby: V rukou ukrajinských ozbrojených sil je americká tažená houfnice M777 skutečně účinnou zbraní

Videa zveřejněná operačním velitelstvím ukrajinských ozbrojených sil na sociálních sítích, na nichž ukrajinští dělostřelci obsluhují americké houfnice M777, jistě uchvátí nejednoho nadšence vojenské techniky. Detailní záběry zachycují výjimečnou zručnost, sehranost a profesionalitu ukrajinské armády. Navíc umožňují divákovi nahlédnout do osvědčených taktických postupů v souladu s NATO doktrínami. Především pak demonstrují výjimečné vlastnosti houfnic M777. 

Krátká historie M777

Mezinárodní zbrojařský koncern BAe Systems vyhrál v roce 2002 soutěž, kterou vyhlásila US Army, na novou taženou střední houfnici pro standardní granát NATO ráže 155 mm. Soutěž vyhrála jeho zbraň s továrním označením LW155. Houfnice byla vyvíjena od roku 1997 s úlohou nahradit starší 155mm houfnice M198. Prototypy houfnice byly vyvinuty britskou projekční kanceláří Vickers Shipbuilding and Engineering, patřící do koncernu BAe už v roce 2000 (vyrobil pět kusů k vývojovým zkouškám).

Po přijetí zbraně do výzbroje severoamerické armády v roce 2005 byla finální výroba houfnic přesunuta do filiálky BAe umístěné v mississippském Hattiesburgu. Nová houfnice byla přijata do výzbroje US Army jako Howitzer, Medium, Towed, 155 mm, M777. V průběhu let byla houfnice postupně modernizována, nejdříve ve verzi M777A1, která byla vybavena namísto optického novým digitálním zaměřovacím a řídícím systémem General Dynamics Armament Systems Towed Artillery Digitisation (TAD).

Pak přišla M777A2, jejíž nové digitální zaměřování a řízení palby zvládá i řízené střelivo M 982 Excalibur. S ním dostřelí M777A2 až 40 kilometrů s velkou přesností. Houfnice byla i značně obchodně úspěšná, Kanada má údajně ve výzbroji 40 kusů, Indie od roku 2007 objednala 145 kusů (120 vyrobila sama v sublicenci), Austrálie v roce 2008 schválila nákup 57 kusů, Saudská Arábie má dnes ve výzbroji 70 kusů, atd. Houfnici v americké armádě táhne vojenský třínápravový terénní nákladní automobil M 1083 FMTV s klasickou zakrytou korbou s plátnem.

Obsluha se veze v počtu 7+1 voják na korbě a v kabině, ale v případě nutnosti plnohodnotně zvládne v boji houfnici i pětice vycvičených vojáků. Hmotnost houfnice je 3 745 kg (podle jiných pramenů 4 200 kg). Proti jiným srovnatelným houfnicím je její hmotnost poloviční, protože se v její konstrukci uplatnilo velké množství například titanu. Hlaveň má délku 39 ráží. Maximální elevace je 71,7 °, což je sice poměrně málo, avšak relativně malá palná výška zbraně snižuje její těžiště a zlepšuje stabilitu při střelbě.

Potřeba efektivní taktiky a schopného velení

Počáteční rychlost palby je pět ran za minutu. Dlouhodoběji vedená střelba dosahuje stálé kadence dvě rány za minutu. Dostřel M777 je 24,7 km s běžnou municí M107, 30 km s municí s prodlouženým doletem (M549 a M795) a 40 km s naváděnou municí Excalibur, která je vybavena GPS a vykazuje odchylku v cíli na úrovni 10 metrů. I běžnou munici M107, M549 a M795 lze pomocí levného modernizačního kitu M1156 PGK vylepšit na relativně přesně naváděnou munici se střední odchylkou v cíli 30 m.

O dodávky amerických houfnic na Ukrajinu se zasloužily především Spojené státy, Kanada a Austrálie, díky nimž mají ukrajinské ozbrojené síly k dispozici údajně 136 tažených houfnic dlouhého dostřelu M777A2 (z USA 126, z Kanady 4 a z Austrálie 6), ale všechny bez digitálního řízení palby (ke dni 13. 5. 2022 jich bylo nasazeno 74), i tak se však vyznačují zajímavými technickými parametry. Velkou předností houfnice je její schopnost zaměřovat se a střílet individuálně a samostatně.

Ukrainian M777 howitzer is getting the job done. Direct shot!
Footage by Operational Command South. pic.twitter.com/a1JwJ4Pn6L

— Defence of Ukraine (@DefenceU) July 12, 2022

Tedy nikoliv jen jako součást baterie, kdy jsou dělostřelecké systémy uspořádány v těsné blízkosti do jedné linie. Samozřejmě, organizace palby dělostřeleckých baterií je sice výrazně jednodušší, neboť navádění stačí nastavit pouze pro jeden systém. Zároveň se však celá baterie stává okatým cílem pro nepřátelské protibaterijní zbraně.

Ovšem v případě použití samostatně střílejících dělostřeleckých systémů je situace zcela opačná. Samotná organizace palby je sice vzhledem k nutnosti individuálních výpočtů a zadávání cílů znatelně obtížnější, nicméně šance odolat útokům nepřítele je mnohem vyšší. Složité operační řízení vyžaduje však podstatně vyšší úroveň výcviku střelce i velitele děla. Stejně tak vyzdvihuje nutnost taktického plánování na více než pokročilé úrovni.  

Ukrajinské jednotky, jež prošly speciálním výcvikem v ovládání západních dělostřeleckých systémů, prokazují všechny tyto vlastnosti. „To, jak obratně ukrajinští dělostřelci cvičí s novými zbraněmi, překvapuje i kolegy z NATO. Vojenské dovednosti ukrajinských dělostřelců v kombinaci se západní partnerskou pomocí přibližují den, kdy se ruská vojska stáhnou z jižní Ukrajiny,“ uvádí ukrajinské operační středisko ve své zprávě.  

Ukrajinské síly mohou střílet západní municí

Samozřejmě nelze opomenout pokrokové funkce a bojové schopnosti houfnice samotné. Díky aktivnímu využití titanových slitin v konstrukci lafety je houfnice oproti některým svým konkurentům, například houfnici Msta-B, podstatně lehčí. Zatímco obdobný sovětský dělostřelecký systém váží 7 tun, hmotnost M777 se podařilo snížit na 4,2 tuny.  

Nízká hmotnost, vysoká mobilita, snadná obsluha, krátká nabíjecí doba, počáteční rychlost palby (7 ran za minutu), dostřel okolo 30 km a díky nízké palné výšce snadná přeprava. Technicko-taktické parametry M777 jistě hrají v boji proti ruským okupantům důležitou roli. Přesto však nejsou pro ukrajinskou armádu tím nejdůležitějším. Hlavní předností M777 je bezpochyby možnost střelby granátů a nábojů ráže 155 mm. S čímž samozřejmě přichází i možnost využití opravdu široké škály moderní západní dělostřelecké munice. 

Všechny tyto vlastnosti pak umožňují ukrajinským silám efektivně využívat taktickou doktrínu „udeř a uteč“, kdy je v rámci série krátkých překvapivých útoků nutno neustálé manévrování s děly a častá obměna pozic. Známým terčem zničeným úspěšným palebným přepadem v rámci této taktiky byl i ruský muniční sklad poblíž města Izjum, který se údajně stal terčem střelby právě z ukrajinských houfnic M777, a to dne 16. května 2022.

V důsledku palby a výbuchu zasažené nahromaděné ruské munice mělo být zničeno sedm bojových vozidel pěchoty a jeden tank. Současně zahynulo blíže neznámé množství ruských vojáků. Ruská strana se v tomto případě údajně na odvetnou palbu vůbec nezmohla. Nicméně i ukrajinská strana zaznamenala při neutuchající dělostřelecké palbě ruské armády několik ztrát, například okolo 10. června 2022 byla jedna z těchto amerických houfnic zničena u města Lysyčansk.

Ve srovnání se sovětskými centralizovanými vojenskými ideologiemi, kdy se s dělostřeleckými systémy hýbe jen opravdu minimálně, přičemž útoku velí většinou pouze jeden člověk, je taktika „udeř a uteč“ daleko účinnějším způsobem boje proti jinak daleko silnějšímu nepříteli. Chybějící vojenská technika je totiž nahrazována mnohonásobně lepším výcvikem a profesionalitou vojáků, jež si západní houfnice i taktika žádají.

Jaké další dělostřelecké systémy by měl Západ Ukrajině dodat?

Zdroj: Defence-UA