„Pěšáci“ na bojišti mrznou, zatímco velení si hoví v teple a pohodlí upraveného transportéru R-149MA1. Pár jich zůstalo na Ukrajině

Když ruské jednotky vyráží do útoku, patrně je následuje speciální velitelské vozidlo. Ale podobná mají ve výzbroji vlastně všechny armády. Například ta česká si v současné době pořizuje šest takovýchto specializovaných velitelsko-štábních vozidel na bázi obrněného vozidla Titus. V ruské armádě jsou zase používány stroje, které nesou označení R-149MA1.

Upravený standardní transportér

Jde vlastně o velmi výrazně upravenou verzi standardního ruského osmikolového obrněného transportéru R-149MA1, který vznikl z obrněného kolového transportéru BTR-80. Patří přitom do řady velitelských a štábních vozidel R-149MA1, R-149MA3, R-149MG1 a R-149MG2. Podvozek BTR-80 určený k přestavbě na toto štábně velitelské vozidlo bývá někdy označen jako K1Š1 (К1Ш1) a původní „obrněnec“ byl vyvinut ještě za éry Sovětského svazu.

Do výzbroje byl jako BTR-80 zařazen v roce 1986 a stihl se ještě účastnit bojů v Afghánistánu. Standardně bývá vyzbrojen těžkým kulometem nebo rychlopalným kanónem ráže 30 mm, ale v případě velitelského vozidla R-149M je tato výzbroj odstraněna. Původní BRT-80 je 7,65 metru dlouhý a 2,9 metru široký a necelých 14 tun těžký. Vnější rozměry i pancéřování v rozmezí 4 až 10 mm zůstaly zachovány i v případě R-149MA, s jedinou výjimkou, a to výškou, neboť u velitelského vozidla je viditelně na stropě korby přidělaná speciální nástavba. Nová výška proto činí 2,63 m. R-149MA je také lehčí, jeho standardní bojová hmotnost končí na hodnotě 13 000 kg.

Toto vozidlo je vyráběno pro ruskou armádu od roku 2012 koncernem OAO Sozvědije ve Voroněži. Je poháněné vidlicovým osmiválcovým motorem KamAZ-7403, což je přeplňovaný diesel o výkonu 191 kW. Existují však verze motoru o výkonu 220 kW. Vozidlo v konfiguraci s výkonem 191 kW je schopno dosáhnout rychlosti až 90 kilometrů v hodině, dojezd má 600 kilometrů, v terénu dle jeho charakteru od 200 do 500 km, a je obojživelné. Posádka je chráněna proti střelbě z ručních zbraní.

Pohodlný vnitřek s elektronikou

Ovšem vnitřek transportéru, kde jinak bývá místo pro 7 cestujících, je v případě velitelsko-štábní verze kompletně předělán. Je zde komunikační technika, počítače, na povrchu vozidla jsou patrné i antény a další zařízení sloužící ke spojení s ostatními. Obsluha systémů má k dispozici pohodlná křesla a vnitřek vozidla je kompletně klimatizován, což umožňuje posádce v R-149MA1 pracovat i při venkovním tepelném rozmezí -40° až +50°C.

Jde tedy o jakési komunikační středisko, ze kterého jsou řízeny operace v blízkosti fronty. Ve vybavení vozidla je mimo jiné osm různých typů vysílaček a přijímačů, včetně speciálních pro stálé šifrované on-line spojení, pět různých antén včetně stacionárního anténního dipólu s dosahem 350 km, má minimálně čtyři počítačová pracoviště s PC typu TS StrongMaster 7020T, doplněné o domácí.

Automatizovaná část elektronického systému velení pracoviště v transportéru R-149MA1 zajišťuje rychlý sběr a vyhodnocení dat, předávání rozkazů, tvorbu elektronických map různých měřítek pro danou válečnou oblast, tvorbu situačních elektronických map zobrazující aktuální operačně-taktickou situaci, a zajišťuje přímý přenos dat mezi nadřízenými a podřízenými velitelskými stanovišti.

Během celé války na Ukrajině ruské jednotky několik těchto vozidel ztratily nebo se je Ukrajincům dokonce podařilo ukořistit. Ačkoli ruská armáda tvrdí, že se jí podařilo z pravého břehu u Chersonu stáhnout veškerou techniku, záběry ze sociálních sítích ukázaly právě jedno takové vozidlo jako „válečnou kořist“. Jiné ruské R-149MA bylo ukořistěno při nedávných ukrajinských ofenzivách v oblasti Charkova.