Ukrajina usiluje o získání špičkového systému NASAMS. Jedná se o otevřený systém schopný sledovat až 90 cílů najednou

Ukrajinské ozbrojené síly mají jasno, jakým způsobem by chtěly v budoucnu chránit své nebe. Náhradou za současný systém Buk-M1, který pochází z dob Sovětského svazu, by si rády pořídily moderní norsko-americký systém NASAMS. Otázkou samozřejmě zůstává, jak rychle a s jakou ochotou by jim ho mohl výrobce nebo jeho držitel dodat a jak dlouho by trvalo vycvičit obsluhu. Současného konfliktu se tak tato zbraň teoreticky nemusí účastnit.

Špičkový systém s řadou výhod

O NASAMS přitom ukrajinská vláda mluví již několik týdnů. Zástupce náčelníka ukrajinské protiletadlové obrany Jurij Andrijčuk ale před několika dny definitivně potvrdil, že podle jejich názoru by byl tento systém pro jejich zemi zdaleka nejvhodnější. Není se čemu divit. Patří totiž k absolutní světové špičce, je využíván několika zeměmi a poskytuje svému uživateli v současném boji hned několik výhod.

iZdroj fotografie: Uživatel Admiralis-generalis-Aladeen / Creative Commons / CC BY-SA

Tou asi nejzajímavější je fakt, že jako střelu využívá rakety původně vyvinuté jako střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Jde technicky o stejné radarem naváděné střely dlouhého dosahu, které využívá americké letectvo a řada jeho spojenců na svých bojových letounech. Ve výzbroji je má i české letectvo. To znamená, že stejná munice jde používat jak pro letectvo držitele, tak pro jeho protiletadlovou obranu. Ze systému jdou přitom odpalovat i střely vzduch-vzduch AIM-9-X Sidewinder a RIM-162.

Systém začala vyvíjet norská společnost Kongsberg Defense & Aerospace spolu se zbrojním gigantem Raytheon někdy na přelomu 80. a 90. let. Za provozuschopný byl prohlášen v roce 1998. O necelých deset let později se objevila nová verze, která má jméno NASAMS 2, a dnes je používána verze NASAMS 3, integrovaná v systému AGBADS. Využívá standardní datové propojení NATO Link 16 a má i vylepšený radar. V současnosti se testuje další vylepšená verze.

Všechny části jsou propojené a mobilní

NASAMS je systém skládající se ze tří hlavních částí. Prvním je velitelské a řídicí stanoviště, dále aktivní 3D radar Raytheon AN/MPQ-64F1 či AN/MPQ-64M2 Sentinel a nakonec odpalovací systémy převážené vozidly. Každé odpalovací zařízení je vybaveno šesti raketami. Vše bývá doplněno elektrooptickými a infračervenými senzory a jednotlivé části jsou síťově propojeny. Mohou být ale i několik desítek kilometrů od sebe, a přitom velmi účinně spolupracovat.

Všechny části jsou vysoce mobilní a bývají umístěny na terénních a nákladních automobilech, v Norsku na nákladních vozidlech Scania P113. Nový držitel si většinou vybere nějakou svou mobilní platformu, na kterou je chce namontovat. Odpalovací systém (jeden až tři na jednom vozidle), jichž je v jednom praporu i 12, je tvořen standardně ze šesti odpalovacích buněk. Před střelbou se odpalovací systém musí položit na zem a příslušným způsobem „aretovat“.

Systém NASAMS se většinou skládá ze střediska řízení palby, což je velitelské stanoviště na vozidlech YAS-4442 propojené bezdrátovou sítí pro datovou komunikaci, především pro získávání a sdílení složeného leteckého snímku „v reálném čase“ při propojení s ostatními částmi, které jsou především radar MPQ-64, jenž je schopný sledovat 90 cílů současně, rozlišit přítele a nepřítele a má dosah 120 kilometrů. 

S raketami AMRAAM-ER zásah i ve výšce 15 kilometrů

Radar pracuje s využitím Dopplerova jevu. Jde o radar s fázovým polem (vysílá krátké impulsy, a proto je sám obtížněji dohledatelný) s elektronickým snímáním výšky a mechanickým snímáním azimutu, který vysílá ve frekvenci I-pásma. Prakticky vždy je dnes propojen i s leteckým přehledovým radarem TRML-3D/32 převáženým na nákladním automobilu MAN 8×8 SX2000. 

iZdroj fotografie: Uživatel Soldatnytt / Creative Commons / CC BY

TRML má 4 režimy, režim velmi krátkého dosahu do 30 kilometrů a do výšky až 15 kilometrů, režim krátkého dosahu s dosahem 90 kilometrů a výškou až 18 kilometrů, režim středního dosahu do 120 kilometrů a sledováním prostoru až ve výšce 20 kilometrů a režim dlouhého dosahu do 200 kilometrů a výšky až 23 kilometrů.

Bojový dosah systému záleží na tom, jaký typ raket je v odpalovacích buňkách. Protože například AIM-9-X Sidewinder mají mnohem kratší dolet než střely AIM-120 AMRAAM. I těch je několik verzí. Nejmodernější z nich jsou AMRAAM-ER, u nichž byl výrazně prodloužený dosah. Měly by být schopny zasahovat cíle vzdálené i 40 kilometrů a letící ve výšce 15 kilometrů.

Spolupracuje i s Patriotem

Další výhodou NASAMS je skutečnost, že byl od počátku postaven jako otevřený systém, který se dá snadno integrovat do jiných systémů, může využívat jejich detekčních schopností a spolupracovat i s jinými zbraněmi. Je ozkoušeno, že velmi úspěšně spolupracuje s americkým protiraketovým systémem MIM-104 Patriot, Hawk nebo RBS-70, ale i s dalšími. V armádním pozemním systému protivzdušné obrany AGBADS je integrován se zbraňovým systémem pro krátké vzdálenosti Stinger Weapon Platform Fennek.

V rámci AGBADS se využívá dvou typů radarů. NASAMS (vždy dva systémy v rámci jednoho AGBADS) má radar MPQ-64M2 či F1 Sentinel. Dále je AGBADS doplněn o radar TRML (telefunken radar mobil luftraumüberwachung). Výstupy z různých radarů se spojí a vytvoří takzvaný místní vzdušný snímek (LAP). 

K těmto informacím má v reálném čase on-line přístup každý velitel a operátor v rámci AGBADS a NASAMS. LAP lze rozšířit, zpřesnit a aktualizovat o letecké snímky z jiných zbraňových systémů nebo vojenských sítí (Link-16). Tento neustále aktualizovaný složený letecký snímek se používá k určení cílů z operačního střediska a zahájení palby v reálném čase.

Během Summitu o jaderné bezpečnosti v Holandsku (březen 2014) byl pro zajištění protivzdušné obrany nasazen nizozemský systém AGBADS včetně dvou systémů NASAMS. Rozmístěn byl v Haagu a okolí. Během nasazení byl systém propojen s radiolokačními letouny AWACS, ostatními jednotkami protivzdušné obrany a s velitelskou fregatou Zr.Ms. Sedm provincií. 

V současné době je NASAMS ve výzbroji minimálně 12 státu, ale nejspíše existují i další uživatelé, o kterých se neví. Systém například chrání hlavní město USA Washington, DC a další cenné cíle v zemi. Ve výzbroji ho má Norsko, Finsko, Austrálie či Litva. Objednalo si ho i Maďarsko a velký zájem kromě Ukrajiny projevuje i Indie.

Jak rychle by bylo vhodné dodat Ukrajině NASAMS?

Zdroj: DefenceBlog, Kongsberg