Ukrajina ztratila 87 % Abramsů a americká armáda vyvodila důsledky. První jednotka se jich úplně zbavila

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a americké tanky, které měly být symbolem západní technologické převahy, se staly jedním z nejbolestivějších poučení pro Pentagon. Vizuálně potvrzená databáze Oryx eviduje minimálně 25 ztracených Abramsů z celkových 31 dodaných, tedy přes 80 %. Sekundární odhady pracují s číslem 27 zničených kusů, což odpovídá oněm 87 %. Ať už je skutečné číslo blíž jednomu, nebo druhému, závěr je stejný: drtivá většina amerických tanků na Ukrajině skončila jako ohořelé vraky. A americká armáda z toho vyvodila konkrétní organizační i technologické důsledky.

Oregonský prapor střílel naposledy v létě 2025

V červenci 2025 vystřelili vojáci 3. praporu 116. jezdeckého pluku Oregonské národní gardy své poslední 120mm náboje z hlavního kanónu Abramsu. Ceremonie „last round“ na cvičišti v Oregonu nebyla jen symbolická, znamenala faktický konec obrněné mise jednotky, která desítky let provozovala těžkou techniku. Prapor odevzdal své Abramsy zpět do armádního systému a začal se přetvářet na lehkou mobilní pěchotu.

Formální redesignace přišla 12. září 2026, kdy byl prapor přejmenován na 2. prapor 186. pěšího pluku. Nová identita odkazuje na více než stoletou pěchotní tradici oregonských gardistů. Místo 69tunových tanků s plynovou turbínou o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) teď jednotka počítá s lehkými vozidly ISV (Infantry Squad Vehicle) pro devítičlenná družstva, bezpilotními průzkumnými systémy a schopnostmi elektronického boje.

Proč Abramsy na Ukrajině hořely

Abrams M1A2 je platforma dlouhá téměř 10 metrů, široká 3,66 metru, vysoká 2,37 metru a těžká bezmála 70 tun. Pohání ho plynová turbína Honeywell AGT1500 o výkonu 1 500 koní (1 119 kW), která mu dává maximální rychlost kolem 67 km/h na silnici a dojezd přibližně 426 kilometrů. Hlavní zbraní je 120mm hladkohlavňový kanón M256. Na papíře jde o jeden z nejschopnějších tanků světa.

Jenže Ukrajina dostala starší verzi M1A1, nikoli nejnovější M1A2 SEPv3 nebo SEPv4. A hlavně, žádný tank dnes nemá dostatečnou pasivní ochranu horní části korby a věže proti moderním hrozbám útočícím shora. To říká sama americká armáda. Drony typu FPV útočí právě na horní partie, kde je pancéřování tradičně nejslabší. Obří tepelná a vizuální signatura Abramsu (rozžhavený výfuk turbíny, masivní silueta) z něj na bojišti saturovaném senzory a levnými drony dělá snadno odhalitelný cíl.

Problém přitom není specifický jen pro Abrams. Stejnému riziku čelí německé Leopardy 2, britské Challengery i jakýkoli jiný západní tank nasazený bez vrstvy protidronové obrany, elektronického rušení, aktivních ochranných systémů a chytrého maskování. Americká armáda to už promítá do nákupů: v rozpočtu se objevují položky na ochranu proti útokům shora i speciální nátěry snižující tepelnou a radarovou signaturu vozidel.

Armáda tank neruší, mění pravidla jeho použití

Bylo by chybou číst oregonský příběh jako konec éry tanků v americké armádě. Pentagon dělá současně tři věci najednou:

• Převádí část formací na mobilní pěchotu. Celá 116. brigáda, pod kterou oregonský prapor spadal, se transformovala z obrněné na mobilní pěchotní brigádu. Vznikly v ní nové roty, které slučují průzkum, cílové určení, úderné schopnosti, elektronický boj a bezpilotní systémy. Drony nenahrazují 120mm kanón jeden k jednomu, ale rozkládají jeho dřívější roli do sítě levnější a přesnější palby.
• Zachovává a cvičí těžké brigády v novém režimu. Na americkém Národním výcvikovém centru (NTC) proběhla v prosinci 2025 první rotace obrněné brigády v režimu „Transforming in Contact“. Těžké tanky tam operovaly společně s průzkumnými drony Ghost X, úderným systémem Switchblade 600, FPV prostředky i bezpilotním zásobováním. Cílem není tank bez dronů, ale tank s drony.
• Vyvíjí nástupce. Program M1E3 má přinést lehčí tank s menší logistickou stopou, modulární architekturou pro rychlejší upgrady a integrovanou ochranou proti útokům shora. Počáteční operační schopnosti se očekávají v první polovině třicátých let. Americká armáda v oficiálním oznámení programu výslovně zmiňuje, že válka na Ukrajině zvýraznila kritickou potřebu těchto změn.

Český kontext: tanky zůstávají, mění se myšlení

Česká armáda jde opačným směrem než oregonský prapor, tanky nakupuje. Závazná objednávka počítá se 44 tanky Leopard 2A8 s prvními dodávkami od roku 2028. Mezitím čeští tankisté cvičí na Leopardech 2A4, které slouží jako přechodový stupeň mezi vysloužilými T-72 a budoucími osmičkami.

Velitel 73. tankového praporu podplukovník Tomáš Suchý v rozhovoru pro Velitelství pozemních sil otevřeně přiznává, že drony mění taktiku, maskování, elektronický boj i logistiku. Zároveň ale říká, že se role tanku na bojišti „zcela zásadně nezměnila“. Mění se způsob, jakým tank operuje, v součinnosti s protivzdušnou obranou, pěchotou, průzkumem a logistikou. NATO se neučí tanky rušit. Učí se je používat jinak.

Srovnání s konkurencí: Čína už ukazuje čtvrtou generaci

Zatímco Amerika řeší, jak Abrams odlehčit a ochránit, Čína v září 2025 veřejně představila tank Type 100, který označuje za první stroj čtvrté generace na světě. Podle čínských státních médií (a je třeba zdůraznit, že jde o neověřené sebecharakterizace publikované propagandistickým kanálem China Daily) má Type 100 bezosádkovou věž, aktivní ochranný systém, čtyřstěnný radar, rozhraní rozšířené reality a zjevně lehčí konstrukci, pravděpodobně s kanónem ráže 105 mm.

Abrams M1A2 je oproti tomu ověřená těžká platforma se čtyřčlennou osádkou, 120mm kanónem a desetiletími bojových zkušeností. Plánovaný M1E3 se konceptuálně přibližuje některým směrům, které Čína deklaruje (nižší hmotnost, modulárnost, síťová integrace), ale veřejně nepřebírá radikálnější prvky jako bezosádkovou věž. Klíčový rozdíl: americký M1E3 je zatím program s horizontem třicátých let, zatímco Type 100 je minimálně fyzicky existující prototyp. Zda skutečně splňuje to, co Peking tvrdí, nelze z otevřených zdrojů ověřit.

Oregonský prapor, který v červenci 2025 naposledy vypálil z hlavně Abramsu a v září 2026 dostal nové jméno, není epitafem za tankovou érou. Je prvním viditelným důkazem, že americká armáda přestala válku budoucnosti jen studovat a začala podle ní přestavovat vlastní strukturu.