Rusové nechápou, Ukrajinci mají z Gradu relativně přesný salvový raketomet. Rakety se teď trefí na 3 metry

Španělská firma EM&E přidala ke starým 122mm raketám Gradu laserovou hlavu. Z plošné zbraně se stala munice schopná zasáhnout bodový cíl s odchylkou do tří metrů.

BM-21 Grad i Oleksandr Pivnenko / Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Grad je synonymem pro ničivou, ale tupou sílu. Čtyřicet raket najednou, plocha tří hektarů pokrytá střepinami, tak to fungovalo od šedesátých let minulého století. Jenže na Eurosatory 2026 v Paříži, které se konalo od 15. do 19. června, představili zástupci španělské zbrojařské skupiny EM&E něco, co tuhle rovnici mění. Kit s označením Alkon 122 A2L se nasadí na standardní 122mm raketu a promění ji v naváděnou střelu s přesností, jakou by člověk u Gradu nečekal. Podle vyjádření zástupců firmy na veletrhu bylo od prvního čtvrtletí 2026 na Ukrajinu dodáno nejméně tisíc kusů nové laserové verze. A to je teprve začátek.

Co přesně Španělé udělali

Klíčové je pochopit, že EM&E nepřestavěla raketomet. Nepřidala nový zaměřovač, neupravila odpalovací trubky, nezměnila podvozek. Celá inovace se odehrává uvnitř rakety samotné, přesněji v její přední části. Kit Alkon 122 A2L je naváděcí modul, který nahrazuje původní hlavu standardní 122mm rakety typu 9M22U nebo jejích ekvivalentů. Váží 5,5 kilogramu a prodlužuje raketu o méně než 375 milimetrů. Obsahuje čtyři nezávisle řízená přední kormidla, přijímač satelitní navigace GNSS spojenou s inerciální jednotkou INS a semiaktivní laserový senzor pracující na vlnové délce 1 064 nanometrů.

Princip funguje ve dvou fázích. Po odpálení vede raketu v průběhu letu kombinace GNSS a INS, satelitní signál koriguje setrvačníky a raketa letí k předem zadanému bodu. V terminální fázi, tedy v posledních sekundách před dopadem, přebírá řízení laserový senzor. Ten zachytí odražený laserový paprsek, kterým pozorovatel nebo dron označuje cíl, a stáhne raketu přímo na něj. Výsledek? Odchylka do tří metrů od středu cíle.

Proč laser a proč právě teď

Starší verze kitu, označená Alkon 122 A22, se na Ukrajinu dodává od roku 2023. Podle dostupných informací jich bylo odesláno přes deset tisíc kusů a jejich přesnost se pohybovala řádově kolem 10 až 15 metrů. To je obrovský skok oproti neřízené raketě, ale v prostředí, kde Rusko masivně ruší satelitní signály, začala účinnost čistě satelitního řešení klesat. Právě proto vznikla verze A2L. Laser v koncové fázi obchází problém rušení, optický paprsek odražený od cíle nelze zarušit stejnými prostředky jako rádiový signál GPS.

Pro Rusko je to nepříjemná zpráva. Investice do elektronického boje proti satelitní navigaci patří k pilířům ruské obranné doktríny na Ukrajině. Jenže semiaktivní laserové navedení funguje na úplně jiném principu a dosavadní ruské rušičky proti němu nic nezmůžou. Nejrychlejší protiopatření nejsou technologická, ale taktická: kouřové clony, maskování, lov dronů a pozorovatelů, kteří cíl laserem označují. Americká armádní doktrína ostatně upozorňuje, že laserové navedení má své limity: kouř, vlhkost, vodní pára nebo přerušená přímá viditelnost mohou paprsek rozptýlit natolik, že senzor ztratí cíl.

Grad jako bodová zbraň, srovnání s konkurencí

Aby bylo jasné, co přesnost tří metrů znamená v kontextu raketometů: americká řízená raketa GMLRS odpalovaná ze systému HIMARS má podle amerického armádního bulletinu odchylku pod deset metrů, ale při dosahu přes 70 kilometrů. Alkon A2L operuje v kratší dosahové třídě 20 až 40 kilometrů, což odpovídá původním parametrům 122mm raket. Čistě podle čísel je ale přesnost A2L na kratší vzdálenost srovnatelná, ba lepší.

EM&E přitom není jediná firma, která přeměňuje sovětský 122mm formát na přesnou munici:

  • Roketsan TRLG-122 (Turecko): 122mm raketa s inerciálním navedením a terminálním laserem, dosah 8 až 28 km, deklarovaná odchylka do 2 metrů.
  • Elbit RGK 122 (Izrael): přídavný naváděcí kit s GNSS, odchylka kolem 20 metrů, bez laserové koncové fáze.
  • Ugroza 1-M (Rusko): podle příloh analytické organizace RAND laserem naváděná 122mm fragmentační raketa; veřejně doložené masové bojové nasazení retrofitového kitu v ruské armádě je ale výrazně méně čitelné než u západních řešení.

Trend je zřejmý. Stará sovětská ráže 122 milimetrů, která existuje v obrovských zásobách po celém světě, přestává být jen nástrojem plošné palby.

Český kontext: RM-70 a průmyslová stopa

Česká armáda provozovala 122mm raketomety RM vz. 70, československou variantu Gradu na podvozku Tatra. Podle ministerstva obrany byly tyto systémy vyřazeny z aktivní výzbroje ke konci roku 2010. V současné armádní službě tedy 122mm raketomety nejsou. Český průmysl ale v tomto segmentu nezmizel, firma Excalibur Army (součást CSG Defence) nabízí exportní systém RM-70 VAMPIRE, moderní 122mm raketomet s dosahem až 40 kilometrů. Kit typu Alkon by teoreticky mohl zvýšit hodnotu takového systému i jeho munice na exportních trzích, aniž by zákazník musel kupovat úplně nový typ rakety.

Co to znamená pro bojiště

Tisíc dodaných kitů A2L odpovídá zhruba dvaceti pěti plným salvám jednoho čtyřicetihlavňového odpalovače. Jenže přesná munice se nepoužívá v salvách, právě v tom je pointa. Místo čtyřiceti raket na tři hektary stačí jedna nebo dvě na konkrétní radar, velitelské stanoviště, protivzdušný systém nebo muniční sklad. Ukrajina tím získává nástroj, který šetří zásoby a zároveň omezuje vedlejší škody. Grad nepřestává být raketometem pro plošnou palbu, ale vedle klasické salvy má teď i režim chirurgického úderu.

Pro ruskou stranu je frustrující hlavně to, že jde o jejich vlastní ekosystém. Sovětský 122mm formát, sovětské odpalovače, sovětské rakety, a západní firma k nim přidá pětikilový modul, který z nich udělá něco, co se původnímu konstruktérovi ani nesnilo. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se stala největší laboratoří improvizací a inovací od druhé světové války. Alkon 122 A2L je jedním z nejčistších příkladů: ne nová superzbraň, ale chytrá úprava staré munice, která mění pravidla hry na konkrétním úseku bojiště.

Jak nebezpečný je vylepšený Grad?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články